Marcuse, Herbert: Jednorozměrný člověk - autor recenze: Adam Táborskýhttps://www.facebook.com/terapiemezistromy/I přestože bychom se mohli domnívat, že texty vydané před více než šedesáti lety, nám nemají co říct, tak se domnívám, že nám může edice Klasici i v současnosti něco napovědět. Kniha Jednorozměrný člověk představuje zásadní dílo kritické teorie, v němž Herbert Marcuse předkládá ostrou kritiku vyspělých průmyslových společností, ať už kapitalistických, nebo komunistických. Marcuse tvrdí, že moderní společnost vytváří konformní, „jednorozměrné“ myšlení, které potlačuje odpor, kritickou reflexi i skutečnou svobodu.
Základní myšlenkou je, že technologický pokrok, místo aby lidstvo osvobozoval, byl podřízen systémům nadvlády. Moderní průmyslové společnosti vytvářejí falešné potřeby, tedy potřeby, které nejsou přirozené, ale vnucené společenskými a ekonomickými strukturami. Tyto potřeby udržují jednotlivce v pasivitě a zaměřují je na konzum, nikoli na kladení otázek či odpor.
Pojem „jednorozměrnosti“ odkazuje ke ztrátě kritického a dialektického myšlení. V jednorozměrné společnosti jsou lidé začleněni do systému, který odrazuje od nesouhlasu a omezuje představivost. Dokonce i jazyk a kultura se stávají nástroji konformity, které posilují vládnoucí ideologie a zakrývají rozpory.
Marcuse předjímá mnohé dnešní obavy, jako je komodifikace života, vliv médií na vědomí nebo skryté formy společenské kontroly v konzumním kapitalismu.
Pomyslnou třešničkou na závěr je i doslov Miroslava Petříčka.