Kniha autorem napsaná v roce 1964, nyní znovu vydaná Portálem. Dostal jsem kdysi tip na knihu, zaujal mě i popis na wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jednorozm%C4%9Brn%C3%BD_%C4%8Dlov%C4%9Bk). Kniha se špatně čte, přisuzuji to používání mnoha cizích slov a slovních obratů. Dále text je jen málo strukturován, o nějakém srozumitelném stručném shrnutí jsem nezavadil, v dlouhém textu myšlenky autora odbíhají jak v pohádce tisíce a jedné noci. Jedním slovem shrnout obsah knihy? Myšlenky komunismu zas a znova, s dovětkem, že to, co bylo v té době k vidění, nebylo to pravé ořechové (např. na straně 22). Jak popsat méně stručně?

Už delší dobu se chystám přečíst Mein Kampf, aby člověk měl lepší představu o myšlení tehdejších lidí, může být i tato kniha vhodná pro lepší představu o myšlení lidí z jiné doby, jen si vyhraďte delší čas na čtení, nejen kvůli tloušťce knihy, ale kvůli dopřekládání výraziva v knize použitého. Resp. mám z knihy pocit, že schválně používá složité obraty s mnoha cizími slovy (nebo vzniklé z překladu), aby kniha působila o to vznešeněji. Napsat to lépe srozumitelněji by bylo pro autora kontraproduktivní, víc lidí by lépe porozumělo myšlenkám a odmítlo je.

Jednorozměrný člověk

Oficiální popis: Marcuseho kniha Jednorozměrný člověk se stala jedním z manifestů studentského hnutí na sklonku 60. let 20. století. Autor v díle dochází k závěru, že moderní přetechnizovaná společnost je sice společností blahobytu, avšak je ve své podstatě silně nemocná. Ve své době tak podává originální kritiku vědy a racionálního myšlení, jejichž pozitivní úloha tehdy zůstávala převážně nezpochybňována. S rostoucím panstvím člověka nad přírodou však roste i panství nad člověkem samotným. Technokratický rozum poukazem na svou úspěšnost nepřipouští žádnou alternativu, žádnou kritiku: člověk se stává jednorozměrným. Hovoří o paralýze kritiky – společnosti bez kritické sebereflexe.

I přestože bychom se mohli domnívat, že texty vydané před více než šedesáti lety, nám nemají co říct, tak se domnívám, že nám může edice Klasici i v současnosti něco napovědět. Kniha Jednorozměrný člověk představuje zásadní dílo kritické teorie, v němž Herbert Marcuse předkládá ostrou kritiku vyspělých průmyslových společností, ať už kapitalistických, nebo komunistických. Marcuse tvrdí, že moderní společnost vytváří konformní, „jednorozměrné“ myšlení, které potlačuje odpor, kritickou reflexi i skutečnou svobodu.

Základní myšlenkou je, že technologický pokrok, místo aby lidstvo osvobozoval, byl podřízen systémům nadvlády. Moderní průmyslové společnosti vytvářejí falešné potřeby, tedy potřeby, které nejsou přirozené, ale vnucené společenskými a ekonomickými strukturami. Tyto potřeby udržují jednotlivce v pasivitě a zaměřují je na konzum, nikoli na kladení otázek či odpor.

Pojem „jednorozměrnosti“ odkazuje ke ztrátě kritického a dialektického myšlení. V jednorozměrné společnosti jsou lidé začleněni do systému, který odrazuje od nesouhlasu a omezuje představivost. Dokonce i jazyk a kultura se stávají nástroji konformity, které posilují vládnoucí ideologie a zakrývají rozpory.

Marcuse předjímá mnohé dnešní obavy, jako je komodifikace života, vliv médií na vědomí nebo skryté formy společenské kontroly v konzumním kapitalismu.

Pomyslnou třešničkou na závěr je i doslov Miroslava Petříčka.