Jak autorky v předmluvě uvádějí, recenzovaná kniha je určena širokému spektru zájemců. Jedná se o učitele oboru veřejné zdravotnictví i souvisejících oborů, absolventy lékařského studia, kteří postrádají komplexní informaci o systému veřejného zdravotnictví a souvisejících podmínkách a procesech, a také dalším odborníkům, kteří nepracují přímo z oboru, ale angažují se v péči o zdraví. Domnívám se navíc, že kniha může být přínosem i pro laickou veřejnost, vezmeme-li v úvahu, že snad každý člověk na sebe čas od času bere roli pacienta a širokospektrální pohled na problematiku zdraví a nemoci se mu jistě může hodit. Posuďte sami.
V úvodní kapitole autorky seznamují čtenáře s pojmem veřejné zdravotnictví a s oblastmi, na které se zaměřuje. Tohoto základního členění na: údaje o zdravotním stavu populace a jeho vývoji; na údaje o determinantách zdraví a hodnocení zdravotních rizik, a konečně na údaje o poskytování zdravotní péče, se kniha dále drží. Nejdříve se ovšem ještě zaměří na podrobnou historii veřejného zdravotnictví, zdroje informací a metodologii výzkumu.
Další část, zaměřená na zdravotní stav obyvatelstva, podává v kostce velmi dobrou informaci nejen o zdravotním stavu obyvatel ČR v různých časových obdobích, ale i o rozličných průřezových epidemiologických šetřeních. Zdravotní a sociální rizika související se zdravotním stavem, jsou potom rozpracována komplexně i v dalších kapitolách, především v kapitole věnované sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity a také v kapitole týkající se podpory zdraví a prevence. Zde autorky poukazují na změnu paradigmat od dřívějšího medicínského modelu podpory zdraví orientovaného na izolované rizikové faktory a jednotlivé prvky životního stylu jedinců k novému komplexnějšímu modelu, kde se bere v úvahu širší sociální a ekonomický kontext. Nový přístup reprezentuje jeden ze základních dokumentů WHO z r. 1986, tzv. Ottawská charta.Známky změny jsou patrné i z proměňující se role lékaře, zdravotní sestry a pacienta. Dříve nezpochybnitelné postavení lékaře jako toho, kdo přiděluje pacientům status nemocného a sestrám instrukce, jak postupovat, nahlodává snaha sester o získání vyššího statusu odpovídajícího vyšší kvalifikaci, kterou v souladu s direktivami EU získávají. Obě profese tedy momentálně hledají podobu autonomie a vlastní identity. Mění se ovšem i postavení pacientů z pasivních příjemců zdravotní péče k aktivnějším hráčům na tomto poli, nazývaným klienti nebo konzumenti. Autorky se nicméně při hodnocení situace v ČR kloní k tomu, že zatím stále spíše odpovídá starému modelu postavení pacienta, i když jsou patrné snahy po změně. Domnívám se, že čtenáři z řad sociálních pracovníků už vnímají rezonanci mezi situací v oblasti zdravotnictví a sociální práce, kde také momentálně dochází k obdobnému přehodnocování identity a role pracovníka a klienta. Výše zmíněné téma sociální nerovnosti a ekvity je tématem řešeným i v sociální práci. Identifikace nerovností ve zdraví znamená totiž odhalování nespravedlivých, ale přitom ovlivnitelných životních podmínek. Ignorace těchto rozdílů by potom podle autorek znamenala, že společnost porušuje svoji sociální soudržnost a ohrožuje solidaritu a úctu k důstojnosti člověka. Legitimitu intervencí podporujících zdraví je možné získat díky neustálému dialogu mezi důrazem na svobodu a individuální odpovědnost na jedné straně a důrazem na zajišťování rovnosti lidí, lidských práv a společného dobra na druhé straně.
Nesmíme však zapomenout na rozsáhlou oblast poskytování zdravotní péče, na kterou se autorky zaměřují ve střední části knihy. Pojednávají zde o zdravotnictví jako společenském systému, podrobně seznamují se třemi modelovými pojetími zajišťování péče o zdraví
(model veřejného zdravotního pojištění, založený na principu sociální solidarity, model státního zdravotnictví a model liberálního zdravotnictví s dominancí trhu). Zabývají se českým zdravotnickým systémem, typy zařízení a konečně i systémem hodnocení kvality a standardizací.
Kniha poskytuje čtenářům výbornou informaci o systému veřejného zdravotnictví, včetně souvisejících témat. Autorky se nespokojují pouze s popisem situace v ČR, ale seznamují s novými trendy, tématy a aktuálnímu otázkami v mezinárodní perspektivě. Mírné výhrady bych měla pouze k určitému nesouladu mezi názvem některých kapitol a textem, v nich obsaženým (např. kapitola osm). Rušivé může být také opakované definování pojmů (např. pojem salutogeneze nebo evidence-based praxe), na druhou stranu je ale třeba uznat, že tento postup má v učebnicích své místo. Patrně bylo možné tuto drobnost vyřešit slovníčkem pojmů.
Kniha je v každém případě výborným studijním textem, který poskytuje nejen komplexní informace, ale klade také čtenáři aktuální otázky týkající se nejen oblasti zdravotnictví, ale i sociální práce a propojování obou oblastí. Text vřele doporučuji pedagogům na vysokých školách i na vyšších odborných školách i vzhledem k tomu, že informace vhodně doplňují požadavky Minimálního standardu vzdělávání ASVSP – a to nejen disciplíny Zdraví a nemoc.
Mirka Nečasová
