Autorky si zvolili ke zpracování problematiku v současné době nesmírně aktuální, neboť v době neustálých legislativních změn, kdy ve vyhlášce č.185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, není již obor „Sociální lékařství a veřejné zdravotnictví“ zařazen mezi obory specializačního vzdělávání , na což autorky upozorňují v kapitole Současnost a budoucnost českého zdravotnictví, která uzavírá celou publikaci, je velice potřebné problematiku oboru uceleně zpřístupnit všem zdravotnickým i nezdravotnickým pracovníkům poskytujícím zdravotní a sociální péči.

Problematika sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví představuje medicínský obor, který úzce souvisí se všemi lékařskými obory, tedy i s posudkovým lékařstvím. Právě problematika posuzování zdravotního stavu, která je nesmírně náročná na medicínské znalosti, ale náročná i na samotné procesní řízení, by měla přihlížet k poznatkům sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví. Ostatně některé lékařské fakulty předávají studentům základní informace o posudkovém lékařství právě v předmětu Sociální lékařství či Veřejné zdravotnictví.

Kniha přináší ve 12 kapitolách komplexní zpracování materie. Systémově je problematika rozdělena v logické struktuře. Úvodní kapitoly rozebírají veřejné zdravotnictví jako multidisciplinární obor, metodologii výzkumu a zdroje informací ve veřejném zdravotnictví, zdravotní stav obyvatelstva a jeho vývoj a determinanty zdraví. Další kapitoly rozebírají a popisují zdravotnictví jako společenský systém, zdravotnictví ČR, kvalitu a bezpečnost zdravotní péče, zdravotnická povolání a způsobilost k jejich výkonu,roli pacienta a pacientských organizací. Závěrečné kapitoly do velké hloubky pojednávají o podpoře zdraví a prevenci, sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity a současnosti a budoucnosti veřejného zdravotnictví v ČR. Z textu vyznívá výrazná odborná erudice autorského kolektivu. Publikace vysvětluje jasným a srozumitelným způsobem širší odborné veřejnosti základy oboru sociální lékařství a veřejné zdravotnictví, jehož působení se prolíná činností všech poskytovatelů zdravotní a sociální péče. Autorkám patří proto právem velké poděkování za publikaci, která na odborném knižním trhu dosud chyběla.

Libuše Čeledová

Jak autorky v předmluvě uvádějí, recenzovaná kniha je určena širokému spektru zájemců. Jedná se o učitele oboru veřejné zdravotnictví i souvisejících oborů, absolventy lékařského studia, kteří postrádají komplexní informaci o systému veřejného zdravotnictví a souvisejících podmínkách a procesech, a také dalším odborníkům, kteří nepracují přímo z oboru, ale angažují se v péči o zdraví. Domnívám se navíc, že kniha může být přínosem i pro laickou veřejnost, vezmeme-li v úvahu, že snad každý člověk na sebe čas od času bere roli pacienta a širokospektrální pohled na problematiku zdraví a nemoci se mu jistě může hodit. Posuďte sami.

 

V úvodní kapitole autorky seznamují čtenáře s pojmem veřejné zdravotnictví a s oblastmi, na které se zaměřuje. Tohoto základního členění na: údaje o zdravotním stavu populace a jeho vývoji; na údaje o determinantách zdraví a hodnocení zdravotních rizik, a konečně na údaje o poskytování zdravotní péče, se kniha dále drží. Nejdříve se ovšem ještě zaměří na podrobnou historii veřejného zdravotnictví, zdroje informací a metodologii výzkumu.

 

Další část, zaměřená na zdravotní stav obyvatelstva, podává v kostce velmi dobrou informaci nejen o zdravotním stavu obyvatel ČR v různých časových obdobích, ale i o rozličných průřezových epidemiologických šetřeních. Zdravotní a sociální rizika související se zdravotním stavem, jsou potom rozpracována komplexně i v dalších kapitolách, především v kapitole věnované sociální nerovnosti ve zdraví a problematice ekvity a také v kapitole týkající se podpory zdraví a prevence. Zde autorky poukazují na změnu paradigmat od dřívějšího medicínského modelu podpory zdraví orientovaného na izolované rizikové faktory a jednotlivé prvky životního stylu jedinců k novému komplexnějšímu modelu, kde se bere v úvahu širší sociální a ekonomický kontext. Nový přístup reprezentuje jeden ze základních dokumentů WHO z r. 1986, tzv. Ottawská charta.Známky změny jsou patrné i z proměňující se role lékaře, zdravotní sestry a pacienta. Dříve nezpochybnitelné postavení lékaře jako toho, kdo přiděluje pacientům status nemocného a sestrám instrukce, jak postupovat, nahlodává snaha sester o získání vyššího statusu odpovídajícího vyšší kvalifikaci, kterou v souladu s direktivami EU získávají. Obě profese tedy momentálně hledají podobu autonomie a vlastní identity. Mění se ovšem i postavení pacientů z pasivních příjemců zdravotní péče k aktivnějším hráčům na tomto poli, nazývaným klienti nebo konzumenti. Autorky se nicméně při hodnocení situace v ČR kloní k tomu, že zatím stále spíše odpovídá starému modelu postavení pacienta, i když jsou patrné snahy po změně. Domnívám se, že čtenáři z řad sociálních pracovníků už vnímají rezonanci mezi situací v oblasti zdravotnictví a sociální práce, kde také momentálně dochází k obdobnému přehodnocování identity a role pracovníka a klienta. Výše zmíněné téma sociální nerovnosti a ekvity je tématem řešeným i v sociální práci. Identifikace nerovností ve zdraví znamená totiž odhalování nespravedlivých, ale přitom ovlivnitelných životních podmínek. Ignorace těchto rozdílů by potom podle autorek znamenala, že společnost porušuje svoji sociální soudržnost a ohrožuje solidaritu a úctu k důstojnosti člověka. Legitimitu intervencí podporujících zdraví je možné získat díky neustálému dialogu mezi důrazem na svobodu a individuální odpovědnost na jedné straně a důrazem na zajišťování rovnosti lidí, lidských práv a společného dobra na druhé straně.

 

Nesmíme však zapomenout na rozsáhlou oblast poskytování zdravotní péče, na kterou se autorky zaměřují ve střední části knihy. Pojednávají zde o zdravotnictví jako společenském systému, podrobně seznamují se třemi modelovými pojetími zajišťování péče o zdraví

 

(model veřejného zdravotního pojištění, založený na principu sociální solidarity, model státního zdravotnictví a model liberálního zdravotnictví s dominancí trhu). Zabývají se českým zdravotnickým systémem, typy zařízení a konečně i systémem hodnocení kvality a standardizací.

 

Kniha poskytuje čtenářům výbornou informaci o systému veřejného zdravotnictví, včetně souvisejících témat. Autorky se nespokojují pouze s popisem situace v ČR, ale seznamují s novými trendy, tématy a aktuálnímu otázkami v mezinárodní perspektivě. Mírné výhrady bych měla pouze k určitému nesouladu mezi názvem některých kapitol a textem, v nich obsaženým (např. kapitola osm). Rušivé může být také opakované definování pojmů (např. pojem salutogeneze nebo evidence-based praxe), na druhou stranu je ale třeba uznat, že tento postup má v učebnicích své místo. Patrně bylo možné tuto drobnost vyřešit slovníčkem pojmů.

 

Kniha je v každém případě výborným studijním textem, který poskytuje nejen komplexní informace, ale klade také čtenáři aktuální otázky týkající se nejen oblasti zdravotnictví, ale i sociální práce a propojování obou oblastí. Text vřele doporučuji pedagogům na vysokých školách i na vyšších odborných školách i vzhledem k tomu, že informace vhodně doplňují požadavky Minimálního standardu vzdělávání ASVSP – a to nejen disciplíny Zdraví a nemoc.

 

Mirka Nečasová

V létě letošního roku se objevila na trhu významná publikace zaplňující určitou mezeru v odborné literatuře. Je skromně nazvaná „Úvod do veřejného zdravotnictví“ a snaží se zachytit nejdůležitější úseky a aspekty tohoto širokého oboru.
Autorky pracují dlouhá léta ve zdravotnictví, kde se věnují především pedagogické a výzkumné činnosti, a velmi úspěšně zúročily své znalosti a zkušenosti. Publikaci předkládají především jako studijní materiál, shrnující základní poznatky z oboru, text však může oslovit široký okruh všech, kteří se o problematiku zdravotnictví zajímají. Jsou zde totiž prezentována nejen teoretická východiska oboru, ale i současný stav zdravotnictví v České republice, a to např.jak pokud jde o některé vybrané otázky zdravotního stavu obyvatelstva, tak pokud jde o organizaci zdravotnictví, způsob financování, systém zdravotního pojištění, strukturu zdravotnických zařízení, poskytování zdravotní péče, její druhy apod.
Práce je rozdělena do 12 kapitol (Veřejné zdravotnictví jako multidisciplinární obor, Metodologie výzkumu a zdroje informací ve veřejném zdravotnictví, Zdravotní stav obyvatelstva a jeho vývoj, Determinanty zdraví, Zdravotnictví jako společenský systém, Zdravotnictví ČR, Kvalita a bezpečnost zdravotní péče, Zdravotnická povolání a profesní organizace, Role pacienta a pacientských organizací, Podpora zdraví a prevence, Sociální nerovnosti ve zdraví a problematika ekvity, Současnost a budoucnost veřejného zdravotnictví v ČR) a jakkoli je těžké uchopit obor v jeho celistvosti a šíři, lze mít za to, že se to autorkám v podstatě povedlo. Publikace působí vyváženě, obsahuje všechny podstatné úseky oboru, navíc se podařilo najít vhodný kompromis mezi přísným vědeckým pohledem a potřebou praktické orientace v problematice i jejího využití.
Pro celý text je příznačné, že se neomezuje jen na prostor naší republiky, ale reflektuje i situaci ve světě, často přináší potřebná a zajímavá srovnání.- Sympatická je snaha o objektivní pohled, hodnocení úspěchů i neúspěchů oboru. To se projevuje výrazně zejména v kapitole zabývající se historií oboru „veřejné zdravotnictví“ včetně proměn jeho názvu, ale také např. v pasážích o zdravotnické reformě a o diskusi týkající se regulačních poplatků při poskytování zdravotní péče. – Pokud jde o vývoj a historii oboru, čtenáři se zde mohou seznámit s vůdčími myšlenkami i jmény významných pracovníků oboru, a to z doby dřívější i současné. - Právem zdůrazňovaná na více místech je teze o vztahu politických a ekonomických priorit a zájmů ke zdravotnickým systémům i jejich reformám, stejně jako potřeba využívat poznatků oboru při tvorbě a realizaci zdravotní politiky. – Jak již bylo uvedeno, kromě klasického základu oboru (zdravotní stav obyvatelstva, determinanty zdraví, podpora zdraví a prevence, zdravotnické systémy ve světě ad.) jsou zde i aktuální informace o  zdravotnictví v ČR , o poskytování zdravotní péče, zásadách a přístupech dnes platných.. To může mít sice i svá negativa, neboť některé platné dokumenty mohou být časem překonány, čtenář však jistě dnes validní informace velmi ocení, a proto zde převažuje pozitivní efekt. - V souvislosti s rozebíranou problematikou kvality zdravotní péče věnují autorky pozornost standardům, licencím, registracím a akreditacím. Málokde najdeme precizní vymezení uvedených pojmů, v praxi se často používají nepřesně,ani právní úprava zde není dokonalá. Některé shodné pojmy se používají pro odlišné situace (např. registrace nelékařských zdravotnických pracovníků podle zákona 96/2004 Sb. x registrace zdravotnických zařízení podle zákona 160/1992 Sb., podobně i různé akreditace ad.) Vysvětlení a vymezení těchto pojmů, které je v této publikaci výborně provedeno, je velmi potřebné a užitečné.- Vysoce humánní přístup autorek je patrný zejména při vymezování rolí zdravotnických pracovníků, stejně jako rolí pacientů, i při rozebírání problematiky tzv.sociální nerovnosti ve zdraví.
Závěrem lze konstatovat, že obsáhlá práce s bohatými odkazy na literaturu i webové stránky je jednoznačným přínosem pro odbornou, popř.i širší veřejnost. Autorky právem upozorňují na současný problematický stav oboru „veřejné zdravotnictví“ - jejich práce by však měla napomoci i tomu, v co vyúsťuje závěr publikace, že totiž tento obor s bohatou tradicí si zaslouží své místo na slunci a že lze věřit v jeho další rozvoj i uplatnění jeho poznatků v praxi.

JUDr. Jitka Stolínová, CSc., ing. Alexandr Stožický, CSc.
Zdroj: časopis Zdravotnictví