V posledních letech se často hovoří o potřebě reformy českého zdravotnictví. Své názory vyslovují i lidé, kteří o principech veřejného zdravotnictví nemají dostatek validních informací, což představuje riziko, že navrhované, nebo dokonce z části implementované změny současnou situaci spíše zkomplikují, než zlepší. V této souvislosti je třeba uvítat obsažnou publikaci Hany Janečkové a Heleny Hnilicové, které se právě problematiky veřejného zdravotnictví zevrubně týká.

Text recenzované publikace je rozdělen na 12 samostatných kapitol, ke kterým je pak, kromě tradičního seznamu použité i doporučené literatury, připojen seznam důležitých a k tématu se vztahujících zákonů, oficiálních dokumentů a webových stránek, stejně jako přehled zkratek a rejstřík.

Nejprve je představen obor veřejného zdravotnictví (1), pak je přiblížena metodologie výzkumů a uvedeny zdroje informací ve veřejném zdravotnictví (2). Dále je popsán zdravotní stav obyvatelstva zejména v ČR (3) a jeho determinanty (4). Systém veřejného zdravotnictví tak, jak jej známe dnes, se vyvíjel 150 let, a proto je zařazena kapitola, jejímž obsahem je zdravotnictví jako společenský systém (5). Považuji za důležité, že jsou popsány principy solidárního pojištění a různé modely zdravotnických systémů ve světě. Logicky následuje popis vývoje zdravotnictví v ČR, přičemž se autorky nevyhýbají ani kvalifikovanému hodnocení socialistického zdravotnictví. Stejně odpovědně přistupují k popisu i hodnocení dosavadních reforem (po roce 1989) a aktuálních koncepcí. Další část textu je věnována kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče (7) a problematice zdravotnického povolání (otázky týkající se způsobilosti k výkonu profese). Popsány jsou též profesní organizace (8). Problematika měnící se pacientské role (od paternalismu k partnerství) reprezentuje jistě závažný a stále neukončený proces, kterému autorky věnují pozornost a informují též o postavení pacientských organizací (9). O významu prevence a nutnosti podpory zdraví není pochyb a je dobře, že je v textu zařazeno i toto „samozřejmé“ téma (10). I když jednotlivé státy usilují o tzv. rovnost ve zdraví, je evidentní existence sociální nerovnosti ve zdraví. Proto je žádoucí, aby byla trvale věnována pozornost i ekvitě, k níž mohou přispívat popsané mechanismy (11). Obsahem poslední kapitoly je stručný popis našeho současného i budoucího zdravotnictví z pohledu oboru veřejného zdravotnictví (12).

Publikaci Hany Janečkové a Heleny Hnilicové považuji za hodnotnou a vřele ji doporučuji nejen studentům oboru veřejného zdravotnictví a nejrůznějších zdravotnických studijních programů, ale všem, které problematika našeho zdravotnictví zajímá, zejména však těm, kteří ji mohou politicky výrazně ovlivňovat na nejrůznějších (tedy i komunálních) úrovních.

Prof. PhDr. RNDr. Helena HAŠKOVCOVÁ, CSc.,Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče