Existuje řada specifických „antropologií“ (fyzická, kulturní, sociální psychologická, filosofická, která je jakousi nejobecnější formou antropologie), které tematizují vztah daného vědního oboru k pojetí člověka jako biologické a současně socio-kulturní, resp duchovní bytosti. V tomto smyslu potom příslušná specifická antropologie tvoří teoretické, resp. filosofické základy daného vědního oboru, smysluplnost jeho poznatků, neboť jejím východiskem je určité pojetí člověka. To lze vyjádřit formulací „filosofické základy“ toho kterého druhu antropologie určitého vědního oboru; v případě knihy, která je předmětem této recenze, jde tedy o filosofické základy pedagogické antropologie. Zabývá-li se pedagogika, zjednodušeně řečeno, utvářením osobnosti člověka, musí vědět, jak píše autorka ve své předmluvě: „kým jsme, kam směřujeme, jaký smysl má náš život“ atd., neboť z toho je nutno odvodit otázku „co lze na člověku změnit a ovlivnit výchovou a vzděláním“.

Kniha si klade náročný cíl uvést čtenáře nejprve do zrodu a základů antropologie vůbec, tj. zejména do způsobů utváření a hledání lidské identity (filosoficky vzato, kým člověk je). V návaznosti na tento úvod pak provádí čtenáře rozsáhlou historicky se vyvinuvší tématikou antropologie: začíná antropologií mytickou a pokračuje historickými „antropologickými paradigmaty“, tj. pojetími podstaty člověka (jako rozumné a společenské bytosti, jako obrazu božího, jako myslícího subjektu, dospívá k moderní filosofické antropologii lidské existence, chápající člověka jako bytost vztahující se k hodnotám, k dějinám, k jiným lidem, k práci, ke hře…). Každá z devíti kapitol této nejobsáhlejší, třetí části knihy, stejně jako předcházející druhá kapitola, je proložena ukázkami z textů, „náměty k zamyšlení“ a úvahami o výchovných a vzdělávacích aspektech různých pojetí člověka. Závěrečná kapitola celé knihy, nazvaná Člověk jako bytost vychovávající a vychovávaná, je shrnutím kritických poznatků z této rozsáhlé pouti dějinami a formami filosofické antropologie. Je to filosofický závěr o vztahu výchovy k „existenciální struktuře lidského pobytu“, k „nehotovosti a otevřenosti člověka“ a o antinomiích a naléhavých otázkách výchovy samé.

Milan Nakonečný