Clarke-Fields, Hunter: Jak vychovat dobrého člověka - autor recenze: Blanka Petrákováhttp://casopisagora.czKniha s velmi lákavým názvem Jak vychovat dobrého člověka: všímavé rodičovství sestává z úvodu a dvou částí, které jsou rozděleny na celkem 8 kapitol. Po této knize jsem sáhla právě kvůli jejímu názvu, bez hlubší znalosti jak mindfulness (všímavosti) tak rodičovství. Myslím, že většina z nás touží vychovat dobrého člověka a zajímalo mě, co mi tato kniha může k danému tématu nabídnout a o čem vlastně doopravdy bude.
První část se zaměřuje na každodenní mindfulness praxi a je plná různých technik a cvičení. V této části jde o to, aby se rodič naučil být k sobě všímavý, cítil své emoce, své tělo a své myšlenky a dokázal s nimi hladce pracovat. To je předpoklad pro všímavé rodičovství a navázání lepšího vztahu s našimi dětmi.
Druhý oddíl knihy je o aplikaci nově nabitých poznatků přímo na výchovu dětí. Nechybí opět praktická cvičení, najdeme zde celou řadu modelových situací, které se v životě rodiče běžně objevují. Po ruce jsou také návrhy jak se k takovým situacím postavit, tentokrát jinak, vědoměji a možná laskavěji k sobě i druhým.
Autorka, jenž je nyní mentorkou a koučkou mindfulness, se netají tím, že pro ni její vlastní rodičovská role byla velmi obtížná a musela na sobě tvrdě pracovat, aby se změnila a nastavila s dětmi lepší vztah. Tato upřímnost je velmi přibližující a zjemňuje tak dopad našich vlastních chyb ve výchovném procesu. Také se mi líbí, že situace a techniky popsané v knize jsou aplikovatelné a obohacující pro všechny naše vztahy, nejen ty s dětmi. Kniha je plná návodů a postupů, což pro někoho může být přesně to, co hledal, pro jiného může být kniha příliš direktivní. Jazyk je odlehčený, a hlavně lidský a srozumitelný. Nenajdete zde žádné složité teorie ani latinské názvy.
Knize bych vytkla, že je někdy velmi obsahově komplikovaná. Najdete zde velké množství informací na relativně malém prostoru 200 stran. Měla jsem pocit, že je zde obsáhnuta velká část vztahové psychologie, a to může být velká nálož. Také se místy nelze vyhnout poměrně velkým zjednodušením, což může vést k neúčinnosti technik a poté ke snížení sebevědomí trénujícího rodiče. Ve výjimečných případech mi přišlo, že některé techniky (meditace RAIN) jdou opravdu do hloubky a pro některé skupiny lidí, jako jsou lidé s psychózou nebo traumatem, mohou být rizikové. U těchto technik je vždy upozornění, že mohou vzbuzovat nepříjemné a náročné emoce, ale uvítala bych důraznější. Většina doporučení je však velmi pěkně podaná a naprosto bezpečná.
A konečně k naplnění mých očekávání. Myslím, že nevím o nic více, jak vychovat dobrého člověka, ale je mi mnohem jasnější, jak vytvářet všímavé, bezpečné, blízké a pečující vztahy se svými blízkými. A to není málo.