Na světě je už tolik knih, že kdyby pár z nich nikdy nespatřilo světlo světa, sotva by si toho někdo všiml. Leda snad stromy, kterým by se trochu ulevilo. To neplatí u knihy Smrtelně vážně: Příběhy mladých, kteří si chtěli vzít život. U té je naopak smrtelně důležité, že vznikla. Může životy zachraňovat a zlepšovat.

Kniha pojednává o těžkém a často tabuizovaném tématu: sebevraždách mladých lidí. Věnuje se varovným signálům, rizikovým faktorům, možnostem prevence i kontaktům na pomoc. Nezůstává ale jen u čísel – přináší konkrétní příběhy těch, kteří o život přišli nebo k tomu byli blízko, i těch, kteří zůstali.

Autorka Jane Mersky Leder (*1945) je americká novinářka, publicistka a editorka. Sama prošla bolestnou osobní zkušeností – v době, kdy jí bylo lehce přes třicet, spáchal její mladší bratr v den svých třicátých narozenin sebevraždu. Právě tato tragédie byla impulsem ke vzniku knihy, která poprvé vyšla v roce 1987. Nyní ji autorka aktualizovala a revidovala – svět se za těch několik desetiletí zásadně proměnil. A právě toto nové, rozšířené vydání vyšlo letos poprvé česky v nakladatelství Portál.

Je třeba ocenit práci české redakce, která knihu doplnila o relevantní statistiky a data z domácího prostředí. V poznámkách pod čarou často najdeme aktuální údaje z Česka, a stejně tak i kontakty na krizovou pomoc jsou přizpůsobeny českému čtenáři.

Není mi úplně jasné, pro koho přesně je kniha určená. Na jedné straně obsahuje množství statistických a demografických údajů, které ocení rodiče, pedagogové či psychologové. Na druhé straně ale místy přímo oslovuje dospívající – vyzývá je, aby nenechali kamaráda v nouzi samotného a obrátili se na dospělého. To na mě působilo trochu nesourodě, ale možná právě tento průnik cílových skupin má smysl.

Kniha není jen informativní, ale především hluboce lidská. Je strhující, mrazivá, smutná. Nejvíce mě zasáhlo, jak často ve vyprávěných příbězích chybělo jen málo – někdy jen jedno gesto, jedna věta, jeden vyslechnutý náznak – a tragédii se dalo předejít.

Právě v tom je podle mě největší síla knihy: ukazuje, že mluvit o sebevraždě není nebezpečné, ale naopak klíčové. Že rozhovor může být záchrannou sítí. Povzbuzuje k akci nejen odborníky, ale i přátele a spolužáky – lidi, kteří jsou často první, kdo poznají, že se něco děje.

Smrtelně vážně by měla mít místo v každé knihovně – u těch, kdo pracují s mládeží, u studentů pedagogiky i psychologie, u rodičů i samotných dospívajících. Je to kniha, která se čte s těžkým srdcem, ale právě proto je tak důležitá.