Nečekaný užitek z ničeho. I tak by šlo pohlížet na Výmluvnost ticha: Moudrost příběhů o prázdnotě (Portál, 2025) Thomase Moora. Už jen námětem je zvláštní a jakoby vymykající se běžnému životu ve 21. století. K čemu je prázdnota dobrá?

Útlá knížka o prázdnotě působí na pultech jako zjevení. V přehršli self-help literatury, ale i mnohých populárně-naučných titulů se knížka doslova o ničem zdá přinejmenším bizarní. Zvlášť nesmyslná a směšná vypadá tehdy, uvědomíme-li si nastavení současné společnosti: hlavním záměrem většiny činností je přece růst a zisk, ať už jde o peníze, kariéru nebo sociální kontakty. A tady nás někdo vybízí k přesnému opaku? Že smysl je v tom ubrat? Vyprázdnit se?

Bílá obálka a český titul Výmluvnost ticha působí opravdu výmluvně – ale paradoxně svou nepřesvědčivostí. Přitom hned druhý pohled nebo zamyšlení nás ubezpečí, že neustálé hromadění hmotných i nehmotných statků k většímu štěstí vést nemusí. Naopak takový návyk nás může svázat, sevřít a stísnit. Přiléhavě to zaznívá namátkou z kultovního Klubu rváčů: Tylere, prosím, zachraň mě. A telefon zazvonil. Osvoboď mě od švédského nábytku. Osvoboď mě od šikovných dekorativních předmětů. A telefon zazvonil a Tyler to vzal. „Když jeden neví, co chce,“ vykládal vrátný, „tak si nakonec pořídí fůru věcí, který nechce.“ Kéž nikdy nejsem úplný. Kéž nikdy nejsem spokojený.

Fér je zdůraznit, že Výmluvnost ticha tematizuje prázdnotu duchovní. Ta ovšem otázku neignoruje – duchovní prázdnota přirozeně směřuje k uvážlivosti nad tím, kolika majetky – hmotnými i nehmotnými – se chci ve svém životě obklopovat. Ač autor přiznává existenci negativní a destruující prázdnoty, knihou poukazuje na její světlou stránku: na podivuhodný prostor, který umožňuje žít svobodnější, intenzivnější a smysluplnější život. Prázdnota neznamená pouze nedostatek, ale také životní postoj, kdy jsem otevřený novému a neznámému, co mě může obohatit. „Když zaplníte svůj život, nemůže se stát nic neočekávatelného,“ píše Moore.

Málokdo přitom dokáže vzbudit důvěru v opravdovost promluv o prázdnotě víc než člověk, který s ní má hluboké osobní zkušenosti. Thomas Moore žil totiž třináct let v mnišském řádu a následně se věnoval psychoterapii. V českém kontextu není zcela neznámý – už v devadesátých letech v Portálu vyšla jeho Kniha o duši. Pro Výmluvnost ticha volí střídmou formu: kratičké příběhy z různých kultur i náboženství o tichu a prázdnotě doprovází krátkými, vypointovanými komentáři.

Prázdný prostor jako dispozice k Bohu

Napříč knihou se Moore opakovaně vrací ke křesťanství. Důraz na prázdnotu často spojujeme s východními náboženstvími (které Moore mimochodem zahrnuje a hluboce se jimi zabývá). Přesto také pro křesťanství je nakládání s tichem a prázdnotou nosné, a to zdaleka nejen pro mnišské komunity. Už v kořenech křesťanské teologie stojí představa Božího sebevyprázdnění (kenoze), které se snaží postihnout způsob, jakým se všemohoucí Bůh stal v Ježíši člověkem (byť takové interpretace nejsou v církvi neochvějné, kupříkladu evangelický teolog Petr Gallus to pojímá přesně naopak a hovoří o Boží plnosti – plerosis).

Moore upozorňuje na základní princip Božího působení v lidském životě. Žádné úsilí, sebevětší snaha nebo schopnosti či znalosti křesťanovi negarantují přístup do Boží blízkosti a přízně. Je to naopak – není to člověk, kdo se dostává k Bohu, ale Bůh, kdo se sklání a přichází – nejzřetelněji v osobě Ježíše Krista. Toho si nevšímají pouze teologové, ale také například nekřesťanský filozof Slavoj Žižek, který tuto zásadu označuje za „vrcholnou lekci křesťanství“.

Tou se odlišuje od všech dalších náboženských systémů. Tak se podrobněji ukazuje, jak ono „vyprázdnění“ zkoumá Moore: jde o schopnost naslouchání, očekávání. Ztišení je jednou z forem takové prázdnoty. Moore tím nepřímo zpochybňuje přinejmenším dva proudy křesťanství – evangelium prosperity, jehož zastánci věří v bohatství a zdraví jako neochvějné znaky Boží přízně, a církve přetěžující pojem individuality, zdůrazňující osobní spásu a seberozvoj.

V některých kapitolkách se Moore pohybuje až na hranici mystiky. Jednu uvádí podivuhodným citátem Dietricha Bonhoeffera: „Před Bohem a s ním žijeme bez Boha.“ Bonhoeffer tím hutně vystihuje pozici křesťana obklopeného nenáboženským prostředím, a přesto věřícího v to, že Bůh drží všechno pohromadě. Jan Němec ve své recenzi této knihy pro Respekt Bonhoefferův výrok označuje za mezním způsobem formulovaný princip prázdnoty v náboženském životě. Jde o formulaci jdoucí až k hranici myšlení, která se dotýká skrytosti Boží.

A jak to komentuje Moore? „Nemůžeme žít v uzavřeném vesmíru, ale nemůžeme žít ani v univerzu, kde je Bůh přítomen. Jediný způsob, jak dělat obojí, je žít v tomto paradoxu paradoxů, v této prázdné pravdě.“ Příliš přítomný Bůh by už možná nebyl Bohem, přemýšlí Moore. Kdyby byl „po ruce“ a mohli bychom ho ovládat náboženskými představami, byl by ještě Bohem? Moore tím zahrnuje do svého uvažování o prázdnotě nejen člověka, ale i samého Boha.

O prázdnotě nevyprázdněným jazykem

Tak čtenářsky náročné kapitolky jsou ve Výmluvnosti ticha ojedinělé. Moore přístupně komentuje krátké pohádky, bajky i vlastní autorské texty nebo buddhistické sútry a vycizelovaným jazykem předkládá bohatství prázdnoty, které pozdně moderní společnost vytěsnila ze svého pohledu. Upozorňuje na ztrátu významu náboženského jazyka, poněvadž „jazyk se může po staletích unavit“. Varuje před opakováním frází, ze kterých se ztratila živost a smysl. „Možná je nejvyšší čas na to, vyprázdnit všechny ty kostely, synagogy, mešity, potní chýše a také workshopy.“ I tak zní jedna z jeho dráždivých úvah.

Ač s jednotlivými Moorovými závěry nemusíme souhlasit, přiznat mu musíme propracovanost a svědomitost, s jakou texty knihy tvořil. Bezpochyby představují výsledek mnohaletého úsilí a rozjímání. Českému překladu svědčí vnitřní rytmus textu, místy se pohybující na hraně poezie. Ne náhodou stojí za překladem básník Pavel Kolmačka.

Prázdnotu Moore bez nadsázky označuje za hlavní bránu ke smyslu i východisko k moudrosti. Přiznat vlastní nedostatečnost i nevědomost je začátkem cesty, na níž může být prázdnota užitečná. Čtenáři radí udržovat si v sobě bohaté prázdné oázy, za shrnující imperativ lze označit zhuštěné:

„Buďte prázdní, aby se mohl dít život.“

Relativně útlá kniha (necelých 150 stran), nepříliš zaplněná textem – celkem v duchu tématu knihy. Vyjadřování stručné, opět v duchu knihy. Přesto nebo právě proto jsem se často zamýšlel nad textem knihy. Kniha se hodí jak pro introverty ke zvýšení sebevědomí, tak pro extraverty, aby spíše pochopili méněmluvné.

Autor v krátkých kapitolách vždy stručně a hutně představí jednu myšlenku. Například první z nich uvádí, že symbolem může být i prsten, který není na ruce. Další témata zahrnují hodnotu škrtnutých slov, význam mlčení a důležitost nechávat prázdný prostor – ať už jde o volno v kalendáři, nebo místo pro nového přítele.

Na straně 31 se tvrdí, že spánek je výsada. Některé myšlenky mi nebyly úplně jasné, nebo v nich vidím rozpor, například že poctivost je prázdnota a vakuum nepoctivost. Zdá se mi, že autor příliš přehání, když vše snaží převést do pojmů ticha a prázdnoty. Podobně na straně 46, kde tvrdí, že víno spojené s prázdnotou je veselost.

Líbila se mi myšlenka, že učitel a žák společně sledují moudrost, učitel ukazuje cestu k vědění, aniž by byl průvodcem či učitelem. Na straně 68 je myšlenka, že někdy je lepší nedostat to, po čem toužíme, což sdílím – často si neuvědomíme důsledky našich tužeb. Nebo naopak sice nemusíme mít rádi účes ženy, ale líbí se nám, že je svá, což je pro mnoho z nás důležitější.

Autor je věřící, a proto na straně 97 popisuje ateismus jako dusivý. Na straně 102 zmiňuje slib chudoby, který osobně doporučuji v určité míře všem. Zabývá se i tématem holohlavosti; já bych jen dodal, že méně vlasů bývá spojeno s vyšší hladinou testosteronu.

Kniha stojí za přečtení i pro nevěřící. Je to hravé a nenadřazené čtení, které nabízí mnoho materiálu k zamyšlení.

Nová kniha známého amerického psychoterapeuta a spisovatele Thomase Moora nese název Výmluvnost ticha a již svým podtitulem Moudrost v příběhu o prázdnotě naznačuje, že nejde o běžné čtení. Kniha, kterou v roce 2025 vydalo nakladatelství Portál, je jemně laděným souborem krátkých zamyšlení, příběhů a filozofických reflexí, které nabízejí hlubší pohled na smysl ticha, vnitřního klidu a duchovní otevřenosti. Moore zde využívá příběhy z různých duchovních a kulturních tradic, včetně buddhismu, křesťanství, súfismu nebo lidových vyprávění, aby ukázal, že prázdnota nemusí být ztrátou, ale naopak prostorem k novému pochopení a růstu.

Zpomalení a ztišení otevírá mysl a rozšiřuje obzory

Text je rozdělen do krátkých kapitol, z nichž každá začíná příběhem nebo citátem a pokračuje autorovou úvahou. Styl je klidný, meditativní a zároveň srozumitelný. Mooreův jazyk není zatížen odbornými termíny, a přesto nese velkou hloubku. Čtenář se nemusí hnát k poslední stránce – právě naopak. Kniha vybízí ke zpomalení, k opakovanému návratu k jednotlivým pasážím a k vlastnímu vnitřnímu rozhovoru. Nejedná se o návod na život, ale o inspiraci k tomu, jak jinak vnímat každodennost, vztahy i samu existenci.

"Někdy jsem v pokušení nabídnou nějakou radu, hovořit o sobě nebo vysvětlit situaci. Vím však, že tyto kroky obvykle mnoho nepomohou, pokud vůbec. Někdy je lepší nabídnout klientovi možnost uvažovat a také se ode mne naučit, že mluvení není tak důlěžité, jak si lidé myslí. Nemluvit může být přesně to, co je potřeba. Neslyšená slova mnohdy zasáhnou cíl."

Tuto knihu považuji za mimořádně přínosnou, a to nejen pro čtenáře, které zajímá duchovní rozvoj a hledají hlubší smysl v běžných věcech. Nabízí prostor k přemýšlení a zároveň přináší vnitřní klid. Není potřeba se do ničeho nutit, hledat dokonalost nebo výkon – podstatnější je si uvědomit, že člověk může zůstat sám sebou. Že není třeba zapadat do davu ani přijímat hodnoty, které s námi nesouzní. Místo toho lze pozorovat, přemýšlet, učit se. A právě v tichu, které si dovolíme, se může zrodit něco skutečně důležitého, výjimečného.

Kvalita, která zapadá do Portálu

Kniha Výmluvnost ticha skvěle zapadá do portfolia nakladatelství Portál, které se dlouhodobě věnuje vydávání kvalitních knih s duchovním, psychologickým a vzdělávacím přesahem. Tento titul potvrzuje, že Portál je místem, kde čtenář nenajde jen momentální zábavu, ale především inspiraci s trvalou hodnotou. Mooreův přístup je navíc velmi citlivě převeden do češtiny díky překladu Pavla Kolmačky, který zachovává původní jemnost a hloubku autorova stylu.

Autor, jehož knihy stojí za pozornost

Thomas Moore není v českém prostředí neznámým autorem. Mezi jeho další česky vydané knihy patří například Temné noci duše, Terapie duše, Léčebná péče o duši, Duše sexu nebo Kniha o lásce a přátelství. Všechny tyto tituly spojuje snaha o propojení psychologie, spirituality a kultury. Moore nabízí čtenářům cestu, která není jednoduchá ani jednoznačná, ale o to je autentičtější. Jeho knihy jsou vhodné pro každého, kdo chce hlouběji porozumět sám sobě i světu kolem sebe.

Výmluvnost ticha je knihou, kterou doporučuji každému, kdo touží po chvíli ztišení, kdo se chce zastavit a nahlédnout pod povrch věcí. Není to titul pro rychlé čtení, ale pro vnitřní cestu. Nabízí laskavý, nehodnotící pohled na lidskou nedokonalost a připomíná, že i v prázdnotě je skryta veliká moudrost. V dnešní uspěchané době může být právě taková kniha nečekaným darem – tichým průvodcem k sobě samému.

Hodnocení: 100 %