„PŘEHLÍDKA NETVORŮ. Zvládat silné emoce prostřednictvím humoru a fantazie přináší značnou úlevu. Každé dítě nakreslí svou emoci jako netvora: “Jak vypadá moje nestvůrka? Některá je naštvaná, jiná smutná nebo ustrašená.” Když všechny děti nakreslí své emoční nestvůry, jejich výkresy vystavíme třeba na nástěnce a ukážeme si tak, že nikdo není na své emoce sám. Máme je všichni a je jich mnoho“ (Grubert, 2022, str. 20).

Kniha se věnuje dětem v předškolním a mladším školním věku. Autorka uvádí 50 her, které pomáhají dětem konstruktivně zvládat silné emoce jako například vztek, strach či neklid. Využít ji mohou jak pedagogové, tak rodiče. Každá hra je jednoduše vysvětlena pár větami. Skvělé je, že většinou hry nevyžadují nikterak náročné pomůcky a přípravu dopředu. Některé hry jsou doplněné i o další pokračování či malé zamyšlení. Mně osobně se moc líbí, jak zajímavě autorka hry pojmenovala. Např. Roztřesený pudink, Čokopoklonový trůn., Šeptací pytlík aj. Jediné, co bych uvítala, je, kdyby u každé hry byla uvedena věková kategorie dětí, pro kterou se nejvíce hodí. Hry se dají samozřejmě přizpůsobit a čtenář sám nejspíš vycítí, pro jak staré děti by byla hra nejvhodnější. I přesto by však tato informace mohla ušetřit čas při hledání a výběru té správné.

I děti mohou prožívat emoce silněji. Jak jim v těchto chvílích pomoci? Jak jim pomáhat zklidnit hněv a zmírnit neklid? Jak jim dodat odvahu, aby překonaly svůj strách? V Nakladatelství Portál vznikla zajímavá knížka, kde se děti snaží objevovat a zvládat své emoce pomocí hry. Je vhodná do škol, školek i pro rodiče. A proto jsme se ji rozhodli vyzkoušet.

Obsah knihy

Kniha je poměrně útlá a rozdělená do pěti kapitol. V každé části se nachází celkem 10 aktivit, které jsou krátké a snadno pochopitelné.

Školení krotitele emocí

V první části se autorka zabývá zvládáním emocí, a to například pomocí usměrňováním agrese a neklidu. Co si pod tím představit?

Třeba ve hře Raketa se dětí snaží vystřelit všechny škodlivé skřety do vesmíru. Kolem nás mohou žít neposední Vrtílkové, Kazisvěti, Rámusníčci a další podobné bytosti, bez kterých by bylo určitě lépe. Děti rychle dupou nohama, plácají se do stehen, zvednou paže nahoru a počítají raz-dva-tři, až skřeti odletí. Pokud se odlet nepovedl a skřeti u děti stále přebývají, může se aktivita ještě opakovat, dokud nebudou pryč.

Další zajímavou aktivitou je koulovačka – děti napíšou na papír emoci či náladu, kterou aktuálně nemají rády. Papír skrčí a se vzniklými kuličkami se koulují. Poté se kuličky různě rozdají a děti (či rodiče) přečtou, co je na papírku napsáno. A mohou dopnit, jestli to také nemají rády, proč a podobně. Pak to samé udělají i s náladami, které naopak mají rády. Tato hra navíc podněcuje k diskuzi (mezi dětmi, s učiteli i rodiči).

Jak se stát odborníkem na city

V druhé kapitole najdeme hry, s jejichž pomocí by děti měly rychle najít svou rovnováhu a měly by také pochopit, že po každém vrcholu emoce (například rozčílení) přichází i fáze zklidnění (uvolnění). Hry jsou zaměřené na rozvoj emocionálních dovedností a děti zároveň získavají nástroje, jak zvládat své emoce.

Konkrétně zde najdeme třeba aktivitu Kreslíme emotikony, kdy děti kreslí společne s učiteli či rodiči různé obličeje a snaží se pojmenovat, jakou emoci charakterizují. Svou sbírků smajlíků mohou postupně rozšiřovat nebo se k nim vracet.

Trochu akčnější je pak hra Král/královna emocí. Zde děti, rodiče či učitelé napíšou nebo nakreslí na kartičky různé emoce, které je napadnou. Děti pak postupně vytahují kartičku a zkouší pomocí pantomimy tuto emoci ostatním předvést. Kdo ji uhodne, získá korunku krále / královny emocí a může si vytáhnout lísteček a předvést ostatním další emoci. Takto se hráči střídají, dokud nedojde na všechny (nebo nedojdou kartičky).

Buďte efektivní

Třetí část se zaměřuje na ovládání situace a dění kolem sebe, aby děti mohly přijímat stále větší zdopovědnost za své emoce a chování. V kapitole najdeme například hru Antikonfliktní kostka, při které se před děti, jež jsou v nějakém konfliktu, hodí obyčejná hrací kostka s puntíky. Každé dítě se na kostku dívá ze své strany a říká, co vidí. Každý hlásí jiné číslo, protože každý má na kostku (věc) jiný pohled. A stejně je to i při hádce, kdy každý řeší většinou vlastní pohled, ale pravda (realita) může být pro každého jiná.

Do života se pak hodí i aktivita Jen počkejte, která se zaměřuje na to, jak se nenechat vyvést z míry narážkami, které mohou děti ranit nebo trápit. Při téhle aktivitě děti pracují ve dvojici a jeden z nich řekne větu, které ho někdy naštvala či mrzela (např. „jsi úplně hloupý“). Druhý se snaží pěkně zpřímá a nahlas říct nějakou odpověď (např. „to se pleteš“ nebo „to není vůbec vtipné“). Až v budoucnu uslyší nějakou narážku, mohou díky této aktivitě lépe zareagovat.

Rituály na posílení a prevenci

Čtvrtá část přináší aktivity na trénink sebeovládání, které mohou ve skupině fungovat také jako rituály. Mě zaujal třeba sešit na čmáranice, kdy si mají děti založit speciální sešit, do kterého budou čmárat, když je něco rozzlobí či trápí. Místo aby se oháněli po ostatních se mohou vyřádit na čmáranicích.

Soudružnost

Poslední část se zabývá sounáležitostí ke skupině. Děti si například mohou povídat, jak se s někým zkamarádili nebo jak se chovají, když chtějí ostatním ukázat, že jsou kamarádi. Cílem této aktivity je dát dětem (hlavně těm, kterým seznamování může činit problémy) inspiraci, jak mohou navázat kamarádství a jak se s někým sblížit.

Formát knihy

Kniha má brožovanou vazbu, je velká jako formát A5 a je poměrně tenká a lehká.

Celkové hodnocení

Kniha Hry pro zvládání emocí pro děti 4-10 let přináší spoustu jednoduchých aktivit, jak dětem pomoci zvládnout jejich hněv, rozzlobení, strach i další emoce. Jednotlivé hry jsou krátké (některé vám zaberou i méně než minutu). Cílem není děti zabavit na půl dne, ale síše jim pomoci zvládnout vypjaté situace přirozeně, rychle a efektivně.

Kniha se hodí do dětských kolektivů (hlavně do školy či školky), ale také rodičům, protože většinu aktivit můžete dělat s dětmi sami doma. U nás s emocemi trochu bojujeme, takže knížka přišla v pravý čas. Zatím se nám osvědčila výše zmíněná hra Raketa. Ale už jsme také hráli na poznávání emocí a jiné.

Osobně mě nikdy nenapadlo, že může být zvládání emocí tak velký problém. Ale jak děti rostou, tak zjišťuji, že je to oblast, která by se rozhodně neměla podcenit. A najít vhodné řešení není vždy snadné. Proto mě kniha potěšila, že nabízí konkrétní aktivity a ne teorii, kterou pak třeba nevím, jak aplikovat. Za mě tedy z pohledu rodiče spokojenost a určitě si dovedu představit, že by se s knihou dalo pracovat i v naší školce.

A v mnoha případech se hraním i hodně naučí. Zejména naši nejmenší, ale myslím, že klidně i puberťáci. Dnešní… příručka? Asi tak bych to nazvala. Je primárně pro rodiče, pedagogy, vedoucí různých dětských skupin nebo i terapeuty, kteří pracují s dětmi ve věkovém rozmezí 4 až 10 let. Jak ji vnímám já (coby rodič) si hned povíme.

Musím se přiznat, že jako máma jedináčka jsem z dnešní útlé knížečky trošku na rozpacích. Umím si představit její využití, pokud bych u sebe měla víc jak tři dítka – na prázdniny, v rámci družiny a podobně (ano, mé profesní úvahy se teď v rámci hledání práce ubírají hned několika směry), ale s jedním prďolou bych spíš ocenila pracovní sešit nebo něco rovnou interaktivního. Takový byl třeba komiks Kde trčíš? zaměřený na hněv. Jednoduše něco, co vezmu, sedneme si k tomu spolu a povídáme si, pracujeme, hrajeme, kreslíme, tvoříme.

Tady se předpokládá alespoň minimální příprava a v případě jednoho dítěte dost možná i jakási forma přizpůsobení zadání, neboť jde primárně o kolektivní aktivity/hry. Rozděleny jsou do pěti okruhů po deseti hrách. Celkem jich tedy v knize najdete padesát. Což je rozhodně pestrý výběr a záběr. Každá jednotlivá hra obsahuje především slovní zadání. Někde jsou přidané ještě doporučené pomůcky, varianta či obměna a rovněž část k zamyšlení, která je směřována k tomu, kdo hry vede/pořádá, takže se nenásilně vzdělávají nejen děti.

Jako laik postrádám – vyjma varianty hry jeden na jednoho – aka dospělý vs. dítě - ještě nějaké slovo úvodem. Ano, každý z pěti bloků je uveden několika větami, které zevrubně shrnují, co v kapitole najdete, to je však vše. Žádnou jinou teorii nebo slovo autorky nečekejte. Ilustrací se v českém překladu ujal Libor Drobný. Jeho obrázky už jsme viděli v například v knihách: Obrazové luštění pro každý den, Jak se dostat z maléru a Hádej, čím budu. Jsou veselé, hravé a v Hry pro zvládání emocí vyjma obálky také černobílé.

Angelika Grubert se postavila před nelehký úkol a zhostila se ho výborně. Emoce jsou naší součástí. Přicházíme s nimi do styku dnes a denně. Jsou jak pozitivní, tak negativní a důležité jsou oboje. I ty negativní nás totiž mohou hodně naučit.

Hledáte-li způsob, jak zabavit děti, naučit je spolu vycházet, poznávat, vytvářet si vztahy, rozhodně jde o kousek vhodný. Za sebe velice tleskám zejména hře s číslem 19 – Památníček. Pamatujete si na malý blok/sešit formátu přibližně A5, desky zpravidla nějak zdobné, pevnější a dovnitř vám kamarádi, rodiče, prarodiče, u nás na základní škole i paní učitelky kreslili obrázky a psali věnování? Mám schované svoje i po své mamince a řeknu vám, je to nádherná vzpomínka a rozhodně i kreativní záležitost. Jsem

Hodnocení: 4,5/5