A navíc se ještě může něco přiučit. Už několikrát jsme totiž narazili na skutečnost, že jsou dovednosti, které máme vrozené, jiné okoukáme. No a další se potřebujeme naučit. A co víc, dále je rozvíjet, protože nejsou vůbec žádnou samozřejmostí a potíže s nimi může mít i dospělý, natož menší a mladší dítka. Do této kategorie spadá i skupinka skrytá pod názvem sociální dovednosti. V anotaci se zevrubně dozvíte, co se pod tímto pojmem vlastně ukrývá:

Hraní je pro děti zřejmě ta nejpřirozenější činnost. Není proto vůbec divu, že po tomto způsobu podání a učení terapeuti, psychologové, učitelky, družinářky a další sahají nejčastěji. Publikace Hry pro rozvíjení sociálních dovedností u dětí 5-12 let je proto vhodná zejména pro toho, kdo s dětmi pracuje – ve školce, ve škole, v kroužku a podobně. Běžný smrtelník (nadneseně řečeno) v ní zalistuje, možná se něčím inspiruje třeba na nějakou oslavu či zabavení většího nebo menšího počtu dětí, ale jinak je pro něj kniha více méně nepraktická. Nenajdete tu „úkoly“ či zadání pro dvojici nebo jednotlivce.

Publikace sama o sobě je rozdělena na dvě hlavní části. První se zaměřuje na trochu té teorie, aby uživatel (záměrně volím toto slovo, neboť kniha a text v ní je určen právě k tomu, aby nebyl jen jednou, dvakrát přečten, ale pravidelně užíván a používán) věděl, jak s hrami pracovat. Jak je formulováno jejich zadání, na co se zaměřují, jaké jsou předpoklady pro to, aby se s hrami dobře pracovalo, jak vybírat skupiny. Objevuje se tu i pojem „nesoutěživé hry“, který mě hodně zaujal. Proč? Protože pod pojmem hra si často můžeme mylně představit, že jde právě o jakousi formu závodu či soutěže. Jenže hrát si můžeme prostě jenom tak.

Je zde mimo jiné i rozepsáno konkrétněji, která hra rozvíjí tu kterou základní schopnost či specifickou dovednost, aby se usnadnilo vybírání. Objevují se i příklady z praxe a konkrétní situace pro lepší orientaci. Rovněž je tu i jakási obhajoba nebo, chcete-li zdůvodnění, proč vůbec sociální dovednosti rozvíjet právě hrou a jak tyto dovednosti udržet.

Druhá část se potom věnuje hrám samotným. Na úvod jsou opět pro připomenutí vysvětleny jednotlivé symboly použité v zadání hry plus instrukce, jak vybrat vedoucího skupiny… následuje osm různých kategorií her včetně návrhů obměn a prostor pro poznámky a vlastní reflexi. Rozvíjet se tím pádem budou nejen děti, ale i samotný pedagog, což vnímám jako přidanou hodnotu. Deborah M. Plummer tím názorně ukazuje, že i toto je důležitý prvek. Nejen učit a vést, ale i sám se něco dozvědět. Ať už o sobě a svých reakcích, ale i o způsobu, jakým s dětmi pracuji a co si z toho odnáším.

Prosím vás, já pedagog rozhodně nejsem – technicky vzato jsem kancelářská krysa, toho času působící jako provozní v sauně. Toliko však můj „nezávislý“ pohled. Vedete nějaký oddíl? Pořádáte tábory? Učíte v mateřské škole nebo ve školní družině? Tak přesně pro vás tato knížečka je a její koupí neprohloupíte, protože internet má možná své zdroje, ale kniha je pořád kniha!

5/5

Publikace, kterou vám nyní představím, sice není určená přímo rodičům, přesto jsem si ji objednala, pročetla a hodlám ji aktivně využívat. (Už jsem ji s dětmi i trochu vyzkoušela). Je totiž plná nápadů na zajímavé aktivity a hry s malými dětmi, které rozvíjí jejich sociální dovednosti. Snažím se sice dětem vysvětlovat, že si mají navzájem pomáhat, spolupracovat a nesoupeřit mezi sebou, ne vždy se mi to ale podaří. Díky těmto hrám mám možnost je naučit, jak to brát vážně a využívat spolupráce vždy, v každé situaci, kdy se to hodí.

O autorce

Knihu Hry pro rozvíjení sociálních dovedností udětí 5-12 let napsala Deborah M. Plummer, což je vysokoškolská pedagožka v Leicesteru a také terapeutka. O práci s dětmi (i s dospělými) již napsala mnoho jiných titulů. Využívá své znalosti i zkušenosti a vkládá je do svých knih, které pak mohou využívat jak rodiče, tak i učitelé, vedoucí kroužků apod.

O publikaci

Tato publikace je určena především školám a mateřským školkám, v terapeutických a podpůrných skupinách, na dětských táborech a podobných akcích, kde se děti společně setkávají. Není tedy primárně určena rodičům. Přesto jsem si po jejím pročtení jistá, že ji i já prakticky využiji. Jednak mám dvě děti, které mohu učit respektu a spolupráci mezi sebou – třeba jim to pomůže od toho věčného rvaní a handrkování – a také se často setkáváme s kamarády a jejich dětmi, takže je vždy s kým „pracovat“.

Autorka vyvinula jednotlivé hry tak, aby děti pochopily a v praxi se naučily správnému přístupu k ostatním dětem v okolí, snadněji navazovaly vztahy, nacházely kamarády a také aby si je udržely a nepřišly o ně nevhodným chováním. Aby se uměly vzájemně podpořit a pomoci si, dělit se o různé hračky nebo dobroty, aby uměly naslouchat jeden druhému a vzájemně se povzbuzovat nebo si pomoci. A to všechno pomocí her, tedy zcela nenásilně, zato zábavně.

Autorka v publikaci předkládá nejprve dvě kapitoly, v nichž vysvětluje jednak různé podstatné pojmy, ale především to, jak k publikaci přistupovat a jak jednotlivé hry využívat, aby byly co nejefektivnější. Rozhodně doporučuji tyto dvě kapitoly nepřeskakovat, protože vám umožní zamyslet se i nad vlastním přístupem ke svým dětem. Já sama ten svůj poměrně hodně přehodnotila a uvědomila jsem si, že jsem již sklouzla do jakési rutiny, kdy místo nenásilného vysvětlení a poučení děti spíše sekýruji. A to je také nejspíš důvod, proč to často nefunguje.

Můj názor

Měla jsem trochu obavu, že kniha nebude úplně pro mě, když není primárně určena rodičům. Musím ale s klidem poznamenat, že mě hodně pozitivně překvapila a potěšila. I když se jedná o práci se skupinkou dětí, najdete tu cvičení, které se dělá ve dvojicích, což je pro mě a pro mé dva špunty ideální varianta. Také se mi líbí, že jednotlivé hry se nemusí hrát pořád stejně, ale dají se obměňovat – mají i více variant.

Co mě naprosto nadchlo, je práce s emocemi dětí. To je totiž něco, co nám dělá problém. U Nely už tak moc ne, ale Jiřík má s emocemi, a hlavně výbuchy vzteku velký problém. A já tím pádem také. Díky úvodním kapitolám a vynikajícím popiskům u jednotlivých her se nemusíte bát, že byste nepochopili, jak správně hru hrát nebo jak přistupovat k různým situacím. Autorka vše podrobně a empaticky popisuje a u každé hry ještě zdůrazní, jaké vlastnosti u dětí rozvíjí. Díky tomu si můžete jednoduše knihou zalistovat a vybrat si, co budete s dětmi hrát, podle toho, jakou emoci nebo vlastnost potřebujete rozvíjet, popř. se naučit zvládat.

I když je publikace určena školkám, já ji rozhodně doporučím i aktivním rodičům, kteří se svými dětmi rádi hrají různé hry a hledají varianty, které by jim mohly pomoci zvládat komplikované nebo stresující situace.

Hodnocení: 5/5

Toužíte u svých potomků rozvinout vhodněji jejich sociální dovednosti? Přijde vám, že to opravdu potřebují? Nebo jste naopak pedagogem mateřské školy a zajímá tě, jak rozvíjet takové schopnosti u svých malých svěřenců? Řekla bych, že pro obě tyto skupiny je titul víc než vhodný a představí možnosti, informuje a dodá novou sílu ve vašem snažení.

Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka, terapeutka a spisovatelka, která se ve své tvorbě zaměřuje na práci s dětmi i dospělými.

Publikace se dělí na tři ústřední části, které vám níže představím. Nechybí ani předmluva, kterou sepsala profesorka Jannet A. Wright, vedoucí odboru logopedie z Univerzity De Montfort. Ta nám přibližuje nejen aktivity a autorku, ale samozřejmě obsah.

Část první - Teoretické a praktické předpoklady

Část druhá - Hry pro rozvíjení sociálních dovedností

Seznam her

Styl psaní je o něco odbornější. Autorka promlouvá spíše k pedagogům, než k rodičům, kteří by měli zájem pomoci svému dítku se trochu otrkat formou hry. Sama Deborah M. Plummer je vysokoškolskou pedagožkou, což je z jejího přednesu poznat, ale ničemu to neškodí. Je totiž také terapeutkou a spisovatelkou, přičemž sepsala množství knih pro práci s dětmi i dospělými. Podle všeho u nakladatelství Portál vyšla tyto díla: Skupinové hry pro rozvíjení sebúcty z roku 2013, Učíme dětí zvládat úzkost, obavy a stres (2013) a Hry pro zvládání hněvu. (2019), které jsem vám již představovala. Více si o autorce a jejích počinech můžete přečíst na stránkách nakladatelství přímo v tomto článku. https://nakladatelstvi.portal.cz/nakladatelstvi/aktuality/101034/rozvijejme-socialni-dovednosti-deti-hrou

Teoretická část je opravdu obsáhlá a o problematice hovoří velmi zaníceně. Je to závažné téma, které autorka rozebírá natolik, aby čtenář pochopil jeho závažnost, nutnost řešit, ale také jak s dětmi pracovat. Možná vás nebude čtení tolik bavit a naplňovat, ale poznatky jsou skutečně kvalitně zpracované a stojí za to se jim věnovat. Dozvíte se například proč jsou nesoutěživé hry vhodnější než ty soutěživé, jaké základy se vytváří v kojeneckém věku či co všechno jsou hry schopné dítěti poskytnout. Nechybí ani příklady z praxe, které netuším, zda jsou vymyšlené nebo spisovatelka vychází ze svých zkušeností. V případě, že budete titul číst se určitě budou hodit také znalosti psychologie, takže spíše než laickému publiku bych doporučila těm, kteří již nějaké znalosti z oboru mají.

Když máte za sebou teorii, tedy to podstatné, následuje už jen ta lehčí část, kterou jsou samotné hry. Na první straně nové pasáže jsou k dispozici bližší informace a vysvětlivky, takže nebudete-li znát, stačí nalistovat příslušnou stránku. Deborah M. Plummer pomáhá také s rozdělením hry, jak vybrat tu správnou, jakým způsobem vyhlídnout náležitého vůdce skupiny či jak děti do kategorií rozdělit. Hry jsou rozděleny do několika oddílů:

• Poznáváme se navzájem: hry na rozehřátí a prolomení ledů
• Udržujeme kurs: sebeuvědomění a sebeovládání
• Jak se naladit: zkoumáme efektivní naslouchání a pozorování
• Není to jen řeč: komunikační dovednosti
• Ty a já společně: budujeme spolupráci a vyjednávací dovednosti
• Mám to! Řešení problémů ve skupinových interakcích

Každá hra má totožné schéma, takže se v nich snadno vyznáte. V popředí jsou vysvětlivky, následuje pasáž Jak se hra hraje, Obměny a Reflexe. Máte také prostor na vlastní poznámky.

Díky rozdělení víte, jak postupovat a jaké hry tedy vodně vybrat. Zřejmě nebude možné přizpůsobit je tak, aby hrálo pár dětí, opravdu je třeba mít skupinku, kde si děti mohou vyhrát. Nejedná se dlouhé hraní, obvykle vychází na několik minut, jak se můžete dozvědět z vysvětlivek. Pro dospělého bude lepší, když se na texty k hrám podívá dříve, než aby je řešil přímo u samotného dění.

Knihu mohu doporučit všem, kteří pomoci svému dítěti s rozvojem sociálních dovedností a mají k tomu příhodné podmínky. Jinak bude vhodná spíše do mateřských škol, kde ji rozhodně mají možnost využít a věřím, že tak dětem skutečně pomohou. Autorka na mě působila dojmem, že opravdu ví, o čem mluví a hry mi přišly zábavné, ačkoliv jsem ještě bohužel neměla možnost je zkusit, ačkoliv se u nás obvykle setkává větší skupinka dětí z naší rodiny, takže příležitost určitě ještě bude.