Vřele doporučuji. Víceméně povinná četba pro každého rodiče, především dcery, ale najdete zde pár informací pro rodiče chlapců. Vlastně kohokoliv kdo má kolem sebe ženské pohlaví, na kterém mu záleží, kterému chce pomoci.

Kniha teoreticky i prakticky popisuje problémy dívek, vliv stereotypů, vysvětluje rozdíly ve výchově, v chování. Navrhuje řešení, argumentuje výzkumy, citační část je velmi dobře zpracována – v textu vás neruší na ně odkazy, což je výhoda i nevýhoda. Kniha mi trvalo přečíst, protože bylo to náročné čtení kvůli tomu, že mi dávalo smysl se nad každou kapitolou zamyslet, převézt do reálných situací, ptát se své ženy na její názor.

Zvláště mě zaujalo, jak dává celkem obhájení myšlenky, jak vzniká stres a úzkost u dívek, jejich přetížení, částečně vlivem stereotypů, tlaku na ně. Autorka správně je odhaluje a nabízí řešení z praxe. Nicméně osobně si myslím, že na straně 182 jeden tlak ponechává, z mého pohledu zbytný – zdvořilosti, přetvářky. Celkově ale kniha nabízí mnoho informací, rad a podnětů k zamyšlení.

Podporujte ženy kolem sebe, zvláště směrem, který zapojí věci, které jim navýší sebedůvěru založené na něčím jiném než vzhledu: fyzické a sportovní aktivity, ale pozor na tanec, gymnastiku, kraslobruslení, kde bohužel má vliv i půvab, vzhled. Ale aby nedošlo k mýlce, kniha je multipohledová, i o tom jak učit říkat ne.

• 42 hluboké dýchání uklidnuje, čtvercové dýchání trénovat, raz-dva-tři nádech, zádrž, výdech, zádrž
• 47 vyhýbavost úzkost zhoršuje (nejedná-li se požár, agresivní člověk apod.) – měl jsem úzkost před návratem do školy, je vhodné najít kompromis, ale dokonané vyhnutí obvykle zhoršuje situaci v budoucnu
• 56 Když dívka říká „to je ale otrava“, zkuste říct něco ve stylu „to nechceš, ale myslím si, že to zvládneš“
• 64 rodiče ví příliš mnoho o dětech (někdy pomůže když dítě odloží stěžování si na večer)
• 67 uvolnit režim dne rodiny, aby bylo na běžné zádrhely, i plno drobných stresů může přetěžovat
• 70-71 výzkum (Suniya Luthar), že žít ve čtvrti střední vrstvy pro bohatší je lepší pro potomky méně stresu (víc finančních rezerv), víc uvažovaných
• 78 Vidím, že jsi skrz xyz opatrná a to je tvá první reakce. Uvidíme, jestli přijde druhá. Není dobré překonávat úzkost, ale brát to jako varovný signál, že se něco děje.85 Lidé na akce okolí mohou zareagovat čtyřmi styly: buldozer, rohožka, rohožka s ostny, pilíř. Naučte se trénovat je rozeznávat a využívat především pilíř. Ale pozor na to, že věta: „Co si promluvit o tom, proč si mě nepozvala na narozeniny?“ můžete říct tónem, který ji přenese do každého typu.
• 128 média/víra mladých vs. výzkumy – aneb média tvrdí, jak jsou děti nyní promiskuitní, ale výzkumy, statistiky říkají pravý opak.
• 130 alhokol a sex a alkohol a líbání vs. alkohol a zmrzlina. Na jedné straně je dobře, že ukazuje, že být opilá nedává smysl ve smyslu si užít líbání, sex. Na druhou stranu na rozdíl od zmrzliny, malé (malinkaté) množství alkoholu může být pozitivní, uvolňuje svaly.
• 136 stres je posilování odolnosti, podobně jako zátěž/únava posilování svalů – škola postupně zvyšuje zátěž
• 144 známky hodnotí okamžitou schopnost, nehodnotí člověka. Dívky jsou svědomité, je lepší taktizovat, s menším úsilím mít podobné známky (a vyspat se)
• 150 přístup dívek vs. chlapců – dívky furt pracují, nemají zkušenosti, znalosti jako pokusy-omyl chlapců
• 153 matematika a přírodověda nejsou dívky na tom hůř, přesto si to myslí, přesto muži i ženy je hůře hodnotí (totožný CV jen označené jako John nebo Jennifer)
• 177 vyčítáme, že neumí říkat ne, učíme říkat ne, ale přitom mnoho lidí neříká ne, říká komplikované, zdvořilé, zaobalené ne nebo dokonce nemohu. Naučme dívky říkat svým vlastním způsobem ne, které jim pomůže zachovat zdvořilost, vztah, např. ano-ne-ano.
• 182 zdvořilosti – dle autorky doma může říkat vše, ale jinak má být zdvořilá a nutit se do plánu jako návštěva pratety.

Dospívání bylo vždy těžké. Tělo i psychika se mění a ustát horskou dráhu hormonů je výzva pro dospívající i jejich okolí.

Dnes však zejmena dívky čelí tlaku, který je silnější a vytrvalejší než dřív.

Autorka Lisa Damour, což je zkušená psycholožka pracující s dospívajícími dívkami, to vidí na vlastní oči ve své praxi. To že nejde o nějaké její subjektivní vnímání reality, ale obecně rozšířený jev má podloženo i čísly ze studií v USA:

31 % dívek uvádí příznaky úzkosti (u chlapců 13 %)

Mezi lety 2009–2014 vzrostl podíl dívek, které se často cítí nervózní či mají strach, o 55 %

Depresivní symptomy stouply u dívek z 13 % na 17 %

(u chlapců z 5 % na 6 %)

Dívky navíc častěji hlásí tělesné projevy stresu – únavu, změny chuti k jídlu.

A ve věku 12–17 let bývají depresivní až třikrát častěji.

Síla knihy je v kombinaci výzkumu a srozumitelných nástrojů. První část čtenáře naučí rozlišit zdravý vs. nezdravý stres, tři typy zátěže, okamžik, kdy se stres přelévá v úzkost, a praktiky, jak „příval“ zastavit (dech, tělo, myšlenky, rytmus dne).

Další kapitoly jdou po místech, kde tlak vzniká. Ať je to doma, ve škole, mezi dívkami, od chlapců nebo tlak kultury.

Damour neslibuje svět bez stresu. Učí, jak s ním zacházet, kdy přidat oporu a kdy vyhledat pomoc. To se mi líbí a ač nemám dcery, tak aspoň vím, jak mohu pomoci dospívajícím dívkám ve svém okolí. Zároveň mám velký vykřičník k tomu, jak vychovávat svoje syny, aby nebyly pro dívky a ženy hrozbou, ale naopak oporou a partnerem.

Je to odborné, konkrétní a zároveň čtivé.

Pro rodiče, učitelky/le i všechny, kdo chtějí, aby se dívky nezlomily pod tlakem, ale rostly navzdory němu je to skvělé čtení.

Ve chvíli, kdy se rozhodne klinická psycholožka, která se dlouhodobě zaměřuje na vývoj a prožívání mladých dívek a žen a má obrovské množství zkušeností z praxe, napsat knihu, máme naději, že se před námi, čtenáři, otevře nejen široké pole informací zaměřených na to, co současné dospívající skutečně trápí (a myslím, že se budete divit, co vše zmiňuje), ale že se dozvíme také spoustu ověřených tipů a rad, jak můžeme své dcery, studentky či klientky účinně podpořit, jak s nimi můžeme mluvit, jaké strategie jim můžeme poradit, na co bychom se měli ptát a co a jak s nimi sdílet. Postoj autorky nejlépe představí její vlastní slova z úvodu: "Jako rodiče si možná přejeme, abychom dokázali našim dětem umést cestičku od jakéhokoli zdroje nepohodlí, ale žádné cesty bez stresu od dětství do dospělosti se před nikým opravdu neotvírají; i kdybychom to svedli, v dlouhodobém horizontu by to našim dětem příliš dobře neposloužilo."…" Stres z překračování komfortních zón napomáhá růstu".

Díky knížce Pod tlakem získají jak rodiče, tak i učitelé, vychovatelé či terapeuti skvěle, srozumitelně a detailně zpracovaný náhled do různých oblastí života dospívajících dívek a tlaků, jež v nich vyvolávají úzkost a stres. Jsou zde popsány tělesné základy úzkosti, tipy a metody, jak ji zvládat, pozornost je věnována rodinným vztahům a očekáváním, vztahům v dívčích skupinách i sexualitě a vztahům s chlapci, vlivu médií a sociálního srovnávání, tlakům působícím ve škole, ale i vlivu kultury, předsudkům a očekáváním. Důraz je kladen na normalizaci běžného stresu, důležitost toho, abychom se mu nevyhýbali a dále pak na dívek při jeho zvládání. Rodiče nepochybně ocení kapitoly o překonávání emočních bouří a přehnaných reakcí dospívajících a budou zřejmě překvapeni množstvím a výčtem vlivů, které na dospívající dívky v současné době silně působí a které autorka sesbírala během své praxe, tedy přímo ze života a vyprávění. Knížka Pod tlakem nabízí odpověď na často pokládanou otázku, proč má mnoho dospívajících duševní potíže a přidává k ní také tipy, jak tento stav zvrátit a podpořit zdravé dospívání a potažmo i duševní zdraví v dospělosti. Najdete v ní řadu podnětů k přemýšlení, přirovnání i příběhů. Je čtivá, srozumitelná a cenná pro všechny, kdo chtějí lépe porozumět dívčímu prožívání. Na závěr bych ještě ráda dodala, že mnohá tvrzení ve své publikaci čerpá Lisa Damour z řady výzkumů a odborných článků a na konci knížky nechybí ani odkaz na cizojazyčnou literaturu či publikace věnující se podobnému tématu, které vyšly v nakladatelství Portál.