Stres a úzkost jsou jako dvojčata. Mají toho hodně společného, ale totožní nejsou. Stres a úzkost jsou podobné v tom, že jsou nepříjemné. Ale zatímco stres obvykle označuje pocit emocionálního nebo duševního napětí, úzkost obvykle odkazuje na strach, děs nebo paniku. Kniha Pod tlakem od americké klinické psycholožky Lisy Damour se proto od prvních stránek snaží ukázat, že lze obojí také chápat jinak. Stres nám prostřednictvím překračování našich komfortních zón pomáhá v růstu. Úzkost je dar, který nám předala evoluce, aby nás lidi udržela v bezpečí a tím nás ochránila před světem i před námi samotnými.

Zároveň je ale neoddiskutovatelným faktem, že obojí může mít i svoji nezdravou formu. Jde především o chronickou podobu stresu a úzkostné poruchy, vyžadující lékařskou péči. A právě úzkostné pocity se stávají stále běžnějšími mezi všemi mladými lidmi, rychleji však rostou u dívek. Ty jsou k pocitům psychického tlaku a napětí náchylnější než chlapci. Ve srovnání s nimi pociťují dívky více tlaku a více trpí tělesnými příznaky psychického napětí, jako je např. únava nebo změny v chuti k jídlu.

Kniha Pod tlakem nejen pojmenovává problémy, které se u dívek a mladých žen objevují, ale zároveň nabízí postupy, jak pomoci dívce uklidnit se ve dnech, kdy má pocit, že se hroutí, a jak jí pomoci sebe samu zvládat, když je na to připravena. Jednotlivé kapitoly se zaměřují na mnoho aspektů života dívek, a na obtíže, které pro ně nevyhnutelně nastanou v domácím životě, v interakcích s jinými dívkami, v jednání s chlapci, v roli studentek a během účasti na širší kultuře.

V knize je také mimo jiné odkaz na unikátní výzkum Duševní zdraví a životní styl mladých dospělých, který provedl v českém prostředí tým odborníků pod vedením zesnulého prof. Radka Ptáčka na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

Z anglického originálu Under pressure: Confronting the Epidemic of Stress and Anxiety in Girls přeložil David Vichnar.

UKÁZKA

Spánek v. sociální média

Jen málokterá z našich dcer spí dostatečně, a to je patrně jedno z nejjednodušších a přitom nejvýznamnějších vysvětlení pro vysokou míru úzkosti u dívek. Spánek je lepidlem, které drží lidi pohromadě, a s příchodem dospívání spí dívky obvykle méně než chlapci. S nástupem puberty zažívají všichni dospívající přirozený jev známý jako zpoždění spánkové fáze, který jim usnadňuje zůstávat vzhůru déle v noci a spát déle ráno. Tento biologický úkaz vysvětluje, proč se vaše sedmiletá dcera budí hodiny před začátkem školy, zatímco vaše třináctiletá má potíž vstát včas, aby stihla autobus do školy. V průměru dívky vstupují do puberty kolem dvanáctého roku (oproti čtrnáctému roku u chlapců). Bohužel to znamená, že už na začátku druhého stupně mají dívky často problém večer usnout před desátou nebo jedenáctou hodinou. Při ranních začátcích školy je pak nemožné, aby dospívající dívky prospaly devět hodin – čtete správně, devět hodin – což je přesně tolik, kolik náctiletí skutečně potřebují.

Pokud jde o souvislost mezi nedostatkem spánku a úzkostí, nejde o nic složitého. Spíme-li dostatečně, pak zvládáme většinu toho, co nám život přinese; pokud ne, jsme podráždění a křehcí. Událost, která by pro dobře odpočaté studentky střední školy byla jen mírně nepříjemná, například když si ve škole zapomene učebnice, může u vyčerpané dospívající vyvolat úplný panický záchvat.

Dívkám se často zdá, že mohou spánek vyměnit za kofein a sílu vůle. Ale každý odborník, který je zvyklý s dospívajícími pracovat, začne otázkou: Kolik spánku si každou noc dopřáváš? Pokud odpověď zní, že dívka běžně spí méně než sedm nebo osm hodin, nelze její úzkost hodnotit, natož léčit, dokud se u ní nevyřeší spánková deprivace. Je to, jako kdyby si člověk, který má na sobě tři kabáty, v místnosti stěžoval, že je mu horko – začít problém řešit nabídkou studené vody by byl krok zcela nesmyslný. Říká-li unavená dívka, že se cítí křehce, nejsou odpovědí techniky dýchání.

Vzhůru drží dívky v noci mnoho věcí. Mnohé dcery mají po škole nabitý program a k domácím úkolům se dostanou až pozdě večer. Ale i když se dívka konečně uloží do postele, často není schopna usnout. A v těchto případech jsou obvykle na vině sociální média.

On-line aktivity dívek je drží vzhůru na vícero způsobů. Jak většina z nás nyní ví, světlo vyzařované z obrazovek potlačuje melatonin, přirozeně vyplavovaný spánkový hormon, který ke konci dne stoupá. Z tohoto důvodu je hned po interakci s technologií jakéhokoli druhu pro člověka usnout neuvěřitelně obtížné. Mnoho dívek naštěstí používá digitální aplikace, které světlo vyzařující z obrazovek upravují, aby jeho účinky na melatonin zmírnily. Ale světlo je jen část problému.

Často od dívek slýchám, že je vzhůru drží obsah, který na sociálních sítích sledují. Představte si dívku, jež úspěšně odolává on-line komunikaci, zatímco pilně dokončuje domácí úkoly. Lze si snadno představit, že se může chtít na konci večera uvolnit tím, že si ověří, co dělají její on-line přátelé. Stejně jako když dospělý v pozdních hodinách objeví znepokojivý e-mail od šéfa, který mu nedovolí usnout, může být dívka vzhůru celé hodiny, pokud zjistí, že spolužačka, kterou nemůže vystát, teď chodí s chlapcem, do něhož je zamilovaná.

Všichni, a zejména dospívající, kteří bojují se spánkovým zpožděním, si potřebují schopnost usnout a nerušeně spát chránit. To obvykle vyžaduje, abychom si uvědomili, že usínání je jako sjíždění po rampě, která nás pozvolna vede k spánku, a ne jako spínač, který můžeme kdykoli zapnout.

Na to, aby se uvolnili – jak fyzicky, tak psychicky –, aby mohli usnout, lidé skutečně potřebují čas. V tomto směru by naše dcery měly zjistit, jak se uvolnit, bez návštěv sociálních médií, například čtením nebo sledováním oblíbeného pořadu, a to minimálně třicet minut předtím, než by rády usnuly. Technologie v pokojíčku dospívajících navíc zejména přes noc zřídkakdy přináší něco dobrého. Studie ukazují, že i když náctiletá usne, není neobvyklé, že ji během noci budí příchozí zprávy od přátel.

Oddělení vaší dcery od sociálních médií v době před spánkem má dvojí výhodu. Nutí ji udělat si přestávku od vyčerpávajícího kontaktu s vrstevníky a zároveň jí pomáhá získat více spánku, což jí pomůže zvládat úzkost. Nedávná studie, sledující dospívající v průběhu času, přišla na to, že přístup k telefonu v noci podkopává schopnost spát, což vede k poklesu sebevědomí a schopnosti zvládat každodenní výzvy. V souhrnu lze říci, že ztráta spánku vede k emoční křehkosti a zvyšuje pravděpodobnost, že naše dcery budou celý den v napětí.

UKÁZKA 2

Na vzhledu záleží… až příliš

Snad je skutečně nemožné přecenit, jak moc život dívek a mladých žen naplňují signály, že na jejich vzhledu opravdu záleží. I když třeba o tomto bodu přesvědčovat nepotřebujete, udávám zde pro jistotu pár příkladů. Už když mluvíme o kojencích, dospělí mnohem častěji komentují vzhled dívek než chlapců. Průmysl kosmetických a tělových produktů ročně utratí 13 miliard dolarů za reklamy, které dívkám a ženám naznačují, že s vlastním vzhledem potřebují něco udělat. Stále se konají soutěže krásy. Téměř každá žena vystupující v populárních médiích – od těch v časopisech přes Disneyho televizní pořady po moderátorky zpravodajství – je objektivně krásná, zatímco mnoho mužů ve stejných kontextech vypadá jako lidé, které ve skutečnosti známe. Média stále neúnavně zaměřují pozornost na oblečení, vlasy a vzhled mocných, úspěšných žen, jež zastávají pozice, které nemají s jejich oblečením, vlasy nebo vzhledem nic společného.

Stručně řečeno nám tu vznikají dva problémy. Zaprvé našim dcerám kulturní síly neustále naznačují, že vzhled na nich může být důležitější než cokoli jiného. Zadruhé naše kultura podporuje ideál krásy – kukadla jako Bambi, zoubky jako perličky, hladké a lesklé vlasy, pleť bez poskvrnky, fit, zároveň hubená, ale také zaoblená – což je ideál, který napodobit je pro většinu dívek a mladých žen skutečně nemožné.

Pokud jde o první problém, měli bychom si uvědomit, že je pro dívky velmi zúskostňující cítit, jak velká část jejich hodnoty závisí na genetické loterii vzhledu, a ne na vlastnostech, které mohou skutečně ovlivnit, jako je jejich tvořivost, laskavost, chytrost, humor, pracovitost a všelijaké další skvělé schopnosti. Naše posedlost vzhledem dívek navíc nejenže odvádí pozornost od toho, na čem skutečně záleží. Ve skutečnosti to, na čem záleží, přímo podkopává.

Jedna pozoruhodná studie zjistila, že pouhý komentář ohledně vzhledu může mladé ženě dočasně narušit intelektuální schopnosti. Při zkoumání vlivu, který obnáší zaměření na vzhled dívek, pozval tým psychologů vysokoškolské studentky k účasti na studii zaměřené na náborové strategie. Účastnice měly předložit životopis spolu s fotografií. Poté, co měli výzkumníci čas životopisy a fotografie „prověřit“, podali ženám k podkladům totožné komentáře. Polovině žen však přidali jednu větu navíc: „Z vaší fotky vidím, že vypadáte velmi reprezentativně, a vzhled je výhodou na trhu práce.“ Po obdržení zpětné vazby absolvovaly účastnice obtížný matematický test.

Ženy, které si přečetly komentáře ohledně vzhledu, dosáhly na matematickém testu výrazně horších výsledků než ženy, jejichž fotografie komentovány nebyly. Pozoruhodné je, že to platilo i pro účastnice, které samy na vlastní vzhled důraz nekladly. Zaměření na povrchní vlastnosti u mladých žen může bránit tomu, aby prokázaly, jak schopné skutečně jsou.

Jako rodiče bychom se měli snažit důležitost povrchových rysů u dcer zlehčovat a vyzdvihovat důležitost všeho ostatního. Někdy to může být příjemné a snadné. Když byly dcerky malé a cizí lidé chválili jejich roztomilost, zvykla jsem si odpovídat vesele: „Uvnitř jsou ještě lepší!“ Jindy však rozhovory, které vedeme s našimi dcerami o tom, jak vypadají, začínají na velmi bolestném místě.