Autor knihy nabízí jiný pohled na výbušné děti. Jejich chování nepovažuje za rozmazlené, drzé a nemyslí si, že své výbuchy dělají naschvál. Pracuje s myšlenkou a tvrzením, že to jinak nedokážou a pobízí rodiče, jak svým dětem pomoct s frustraci. Kniha pracuje se zásadní myšlenkou -„Děti se chovají dobře, když to dokážou.“

Výbušné chování není projev špatné výchovy nebo zlého úmyslu dítěte – jde o nedostatek dovedností, především v oblasti emoční regulace, flexibility, schopnosti zvládat frustraci a řešení problémů. Tradiční výchovné strategie (např. tresty, odměny, důslednost) u těchto dětí selhávají, protože neřeší skutečnou příčinu problému.

Autor v knize popisuje příklady, kdy se děti dostávají kvůli běžným záležitostem jako třeba jinak upečené vafle k snídani do takových emocí, že to rozkládá celou rodinu.

Nový přístup k výbuchu emocí dítěte

Autor pojmenovává tři možnosti přístupu k emocím:

Plán A je autoritativní přístup, kdy rodič jasně přikazuje dítěti, kdy a co má dělat a přicházejí tresty, pokud to neplní. Tento scénář je však škodlivý vůči vzájemnému vztahu rodiče a dítěte. Stejně škodlivý je Plán C, kdy rodič ustupuje. Nechává dítěti moc prostoru a dává se na útěk, když přijdou emoce.Dítě tak získává pocit, že má moc a neučí ho to správné vzorce chování pro jiné vztahy mimo rodinu. Autor místo toho navrhuje Plán B, tedy spolupráce s dítětem.

Tento přístup zahrnuje tři základní kroky:

1. Empatický krok

Dospělý se snaží pochopit, co dítě trápí, proč se chová problematicky. Cílem je vytvořit

důvěru a naslouchat – ne hodnotit nebo hned nabízet řešení.

Např.: „Všiml jsem si, že ses ráno rozčílil, když jsi měl vstávat do školy. Co se stalo?“

2. Definování obav dospělého

Po naslouchání dítěti je čas vysvětlit vlastní obavy – proč je daná situace problematická i

pro dospělého. Musí být formulováno klidně a s respektem.

Např.: „Mám obavy, že když se ráno zlobíš a zdržujeme se, nestihneme autobus.“

3. Společné hledání řešení

Dítě i dospělý hledají společně realistické a vzájemně přijatelné řešení. Řešení by mělo být

konkrétní, proveditelné a udržitelné. Dítě je zapojeno jako rovnocenný partner.

Kniha skvěle nabízí i možnosti všech odpovědí dítěte na váš návrh společného řešení a vyjadřování společných obav. Přesně to mi na knize přijde nejvíce nápomocné, protože tak motivovaný rodič, který přistoupí k dítěti neuvázne nad jeho odpovědí, která už tak motivovaná být nemusí. Příklad odpovědni může být: „nevím, jak to řešit, nic mě nenapadá nebo tvoje obavy(rodiče) mě nezajímají nebo žádný problém nemám“. V takové chvíli by to mohlo mnoho rodičů zaskočit a vrátit do původní pozice naštvanosti a direktivnosti nebo ústupu.

V čem pomůže vzájemná spolupráce rodiče a výbušného dítěte

• Pomáhá to dítěti naučit se důležité sociální a emoční dovednosti.
• Zlepšuje vztah mezi dítětem a dospělým (rodičem, učitelem, vychovatelem).
• Umožňuje předcházet výbuchům

Pro koho je kniha určena

Tato kniha je velmi užitečná pro rodiče, učitele, školní psychology a vychovatele, kteří pracují s dětmi, jež vykazují výbušné nebo jinak problematické chování. Může být obzvlášť přínosná u dětí s ADHD, autismem, úzkostnými poruchami nebo opozičním vzdorovitým chováním.

Kniha výbušné dítě nabízí nový způsob, jak chápat a podporovat děti, které mají problémy s chováním. Namísto trestání a tvrdé disciplíny klade důraz na porozumění, respekt a společnou práci na řešení problémů. Kniha nás učí, že chování je komunikace – a naším úkolem je naučit se jí rozumět.

Ke knize jsem se dostala díky dlouholeté spolupráci s nakladatelstvím Portál.

Pracuji jako sociální pracovnice organizace STŘEP, z.ú. a vím, že rodiče i odborníci, navzdory poměrně značné nabídce „zaručených postupů“ i odborných zkušeností nepřestávají hledat způsoby, jak zvládat výchovné situace s dítětem, které se zlobí, nadává, plive, kope atp. i tam, kde to rodiče, sourozenci, prarodiče ale třeba i učitelé nečekají.

Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné – za více než třicetiletou praxi jsem se nesetkala s rodinou, která by byla „stejná s rodinou jinou“. Proto je užitečné se stále nechávat inspirovat, jak inspirovat změny v přístupu k dětem, které svým chováním dospělým i dětem v jejich okolí přinášejí náročné chvíle a je v nich obtížné hledat nenaplněnou potřebu dítěte a empatizovat s ním.

Ross W. Greene v knize představuje model CPS (Collaborative & Proactive Solution – Spolupracující a proaktivní řešení), v praktické části knihy čtenáře inspiruje konkrétními příklady jak s dětmi komunikovat, aby se necítily pod tlakem a aby se cítili zapojené dospělými do hledání řešení.

„Děti se chovají dobře, když mohou“, píše Green a vysvětluje, že výbušnost není projevem rozmazlenosti či vzdoru, ale nedostatku dovedností, které dítěte potřebuje rozvíjet. Snaží se inspirovat „dospělé dítěte“, aby se učili vidět/vnímat dítě, které s něčím bojuje a samo to nezvládne, aby spolu s ním hledali podstatu toho, jaká očekávání a potřeby se mu nedaří naplňovat.

Kniha stojí za přečtení, protože může pomoci rodičům, prarodičům, učitelům i pracovníkům v pomáhajících profesích změnit myšlení a přístup k dětem, které se rozzlobí snáze, než „běžné děti“ a své potřeby vyjadřují tak, že rozzlobí „své dospělé“.

Sám autor moudře píše: “Žádný univerzální lék neexistuje. Čeká vás spousta práce. Ale vy už stejně tvrdě pracujete. Tak zkusme zařídit, aby se všechna ta práce skutečně vyplácela“.

K tomu nelze dodat nic jiného, než popřát hodně štěstí a radosti i z drobných změn.

Kolegové, kolegyně, kamarádi a přátelé, dovolte mi sdílet mé postřehy z rozečtené knihy a proč byste si ji měli přečíst nebo ji mít ve své knihovně.

My metodici prevence, metodičky prevence, učitelé a učitelky v ní najdeme celou řadu situací, které ve školním prostředí zažíváme. Kniha nabízí širší pohled a pak konkrétní řešení různých situací s dětmi.

"Výbušné dítě" od amerického psychologa Rosse Greena přináší nový, osvěžující pohled na problematiku dětí s náročným chováním. Představuje přístup založený na rozvoji klíčových dovedností místo trestání nežádoucích projevů.

Základní myšlenka je jednoduchá: náročné chování dětí není projevem neposlušnosti či zlé vůle, ale důsledkem nedostatečně rozvinutých schopností jako flexibilita, frustrační tolerance nebo komunikační dovednosti. Namísto odsuzování a trestů je třeba dětem pomoci tyto schopnosti budovat. Autor to dokládá na příkladech z praxe a ukazuje, jak s dětmi pracovat pro podporu pozitivní změny.

Greenův empatický a respektující přístup k dětem je patrný na každé stránce. Nehledá v nich "problémové" či "zlobivé", ale snaží se pochopit příčiny jejich chování. Ukazuje, jak s dětmi hovořit, aby se necítily odsuzované, ale podpořené. Jeho přístup staví na spolupráci dospělého a dítěte a společném hledání cest, jak konfliktní situace zvládat.

Kniha je psána čtivě a srozumitelně. Metoda je vysvětlena na konkrétních příkladech, rozhovorech s dětmi i rodiči. Pro čtenáře z řad laiků i odborníků v oblasti školství, metodiky prevence, učitelky, asistentky pedagogů není problém myšlenky sledovat a odnést si praktické podněty do života či práce. Oceňuji logickou strukturu knihy od teorie k praktickým radám a technikám.

Líbí se mi konkrétní strategie a příklady, zároveň neslibuje rychlá a zázračná řešení. Zdůrazňuje, že změna chování je proces vyžadující trpělivost, důslednost a ochotu se dítěti věnovat.

Knihu vřele doporučuji každému, kdo se setkává s "výbušnými" dětmi a hledá cesty, jak jim lépe porozumět a pomoci. Greenův respektující a na silné stránky orientovaný přístup je v českém prostředí spíše ojedinělý, o to větší přínos publikace má. Věřím, že může pozitivně ovlivnit životy mnoha dětí, dospělých a lidí pracujících ve školství.