Ke knize jsem se dostala díky dlouholeté spolupráci s nakladatelstvím Portál.

Pracuji jako sociální pracovnice organizace STŘEP, z.ú. a vím, že rodiče i odborníci, navzdory poměrně značné nabídce „zaručených postupů“ i odborných zkušeností nepřestávají hledat způsoby, jak zvládat výchovné situace s dítětem, které se zlobí, nadává, plive, kope atp. i tam, kde to rodiče, sourozenci, prarodiče ale třeba i učitelé nečekají.

Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné – za více než třicetiletou praxi jsem se nesetkala s rodinou, která by byla „stejná s rodinou jinou“. Proto je užitečné se stále nechávat inspirovat, jak inspirovat změny v přístupu k dětem, které svým chováním dospělým i dětem v jejich okolí přinášejí náročné chvíle a je v nich obtížné hledat nenaplněnou potřebu dítěte a empatizovat s ním.

Ross W. Greene v knize představuje model CPS (Collaborative & Proactive Solution – Spolupracující a proaktivní řešení), v praktické části knihy čtenáře inspiruje konkrétními příklady jak s dětmi komunikovat, aby se necítily pod tlakem a aby se cítili zapojené dospělými do hledání řešení.

„Děti se chovají dobře, když mohou“, píše Green a vysvětluje, že výbušnost není projevem rozmazlenosti či vzdoru, ale nedostatku dovedností, které dítěte potřebuje rozvíjet. Snaží se inspirovat „dospělé dítěte“, aby se učili vidět/vnímat dítě, které s něčím bojuje a samo to nezvládne, aby spolu s ním hledali podstatu toho, jaká očekávání a potřeby se mu nedaří naplňovat.

Kniha stojí za přečtení, protože může pomoci rodičům, prarodičům, učitelům i pracovníkům v pomáhajících profesích změnit myšlení a přístup k dětem, které se rozzlobí snáze, než „běžné děti“ a své potřeby vyjadřují tak, že rozzlobí „své dospělé“.

Sám autor moudře píše: “Žádný univerzální lék neexistuje. Čeká vás spousta práce. Ale vy už stejně tvrdě pracujete. Tak zkusme zařídit, aby se všechna ta práce skutečně vyplácela“.

K tomu nelze dodat nic jiného, než popřát hodně štěstí a radosti i z drobných změn.

Kolegové, kolegyně, kamarádi a přátelé, dovolte mi sdílet mé postřehy z rozečtené knihy a proč byste si ji měli přečíst nebo ji mít ve své knihovně.

My metodici prevence, metodičky prevence, učitelé a učitelky v ní najdeme celou řadu situací, které ve školním prostředí zažíváme. Kniha nabízí širší pohled a pak konkrétní řešení různých situací s dětmi.

"Výbušné dítě" od amerického psychologa Rosse Greena přináší nový, osvěžující pohled na problematiku dětí s náročným chováním. Představuje přístup založený na rozvoji klíčových dovedností místo trestání nežádoucích projevů.

Základní myšlenka je jednoduchá: náročné chování dětí není projevem neposlušnosti či zlé vůle, ale důsledkem nedostatečně rozvinutých schopností jako flexibilita, frustrační tolerance nebo komunikační dovednosti. Namísto odsuzování a trestů je třeba dětem pomoci tyto schopnosti budovat. Autor to dokládá na příkladech z praxe a ukazuje, jak s dětmi pracovat pro podporu pozitivní změny.

Greenův empatický a respektující přístup k dětem je patrný na každé stránce. Nehledá v nich "problémové" či "zlobivé", ale snaží se pochopit příčiny jejich chování. Ukazuje, jak s dětmi hovořit, aby se necítily odsuzované, ale podpořené. Jeho přístup staví na spolupráci dospělého a dítěte a společném hledání cest, jak konfliktní situace zvládat.

Kniha je psána čtivě a srozumitelně. Metoda je vysvětlena na konkrétních příkladech, rozhovorech s dětmi i rodiči. Pro čtenáře z řad laiků i odborníků v oblasti školství, metodiky prevence, učitelky, asistentky pedagogů není problém myšlenky sledovat a odnést si praktické podněty do života či práce. Oceňuji logickou strukturu knihy od teorie k praktickým radám a technikám.

Líbí se mi konkrétní strategie a příklady, zároveň neslibuje rychlá a zázračná řešení. Zdůrazňuje, že změna chování je proces vyžadující trpělivost, důslednost a ochotu se dítěti věnovat.

Knihu vřele doporučuji každému, kdo se setkává s "výbušnými" dětmi a hledá cesty, jak jim lépe porozumět a pomoci. Greenův respektující a na silné stránky orientovaný přístup je v českém prostředí spíše ojedinělý, o to větší přínos publikace má. Věřím, že může pozitivně ovlivnit životy mnoha dětí, dospělých a lidí pracujících ve školství.

Pokud jste mladá maminka a máte malé děti, tak časem poznáte, že každé je jiné, má jiný charakter, potřeby a jinak reaguje na své okolí. A možná jedno z nich se i snadno naštve. Někdy natolik, že nevíte, co s ním dělat. Tak, tato kniha je právě pro vás.

V létě jsem hlídala malou vnučku, která si hrála o rok starší holčičkou. Přitom jsem si povídala s její maminkou a vyzvídala, co mně za rok s vnučkou čeká. Maminka se rozpovídala o svém trápení, které už měla s dcerkou za sebou. Bylo to období vzdoru a trucování, kdy sebou kdykoli hodila o zem a nechtěla se ani oblékat ani jít do školky. Trucovala, křičela, brečela. Tak to jsem nečekala a na moji otázku, co maminka dělala, jen pokrčila rameny a řekla, že jí nechala být a čekala až se vyvzteká. No, možná to bylo řešení, ale když máte být v určitou hodinu v práci nebo dítě ve školce či škole, řešení to není.

Proto mně zaujala kniha z produkce nakladatelství Portál s názvem Výbušné dítě. Její autor Ross Greene je tvůrcem nové metody práce s dětmi, jejichž výchova je pro mnohé rodiče výzvou. Pracoval s několika tisíci dětmi, o kterých je v knize řeč. Tvrdí, že děti nejsou manipulativní, že si nevynucují pozornost ani jim nechybí motivace. Stejně tak rodiče nemusí pasivně přihlížet k agresivnímu chování svých potomků. Říká, že děti, které se na všechno zlobí a rychle se naštvou, mají řadu vlastností, které lze díky úpravě výchovných postupů využít tak, aby se z nevýhody stala výhoda. Ale jak to udělat? To vše v knize tento zkušený autor popisuje, udává konkrétní příklady ze své praxe. Nelze zde návod popsat několika slovy, jak změnit chování výbušného dítěte, ale při čtení knihy pochopíte, že i vy musíte přístup ke svému dítěti změnit. Měl by k tomu pomoci i Dotazník nedostatečných schopností a nevyřešených problémů, který najdete na konci knihy. Rovněž si ho můžete stáhnout na vybusne_dite_dotaznik.pdf.

Myslím, že je to velmi dobrá kniha, poslouží i jako prevence k výchově svých potomků. Autor říká, že rodiče na výbuchy svého dítěte obvykle reaguji příkazy a zákazy nebo formou špatných a dobrých bodů za jejich chování. Tato cesta však nevede k řešení problémů, které se mnohdy stupňují zejména v pubertě. A jelikož jsme milující rodiče, je třeba hledat jinou cestu. A tu nabízí autor v této knize.

Knihu by však měli číst i učitelé ve školkách i školách a psychologové i psychiatři, kteří pracují s dětmi, jako svými pacienty.