Kniha Zkroť svou úzkost mě zaujala ještě dřív, než jsem ji otevřela. Její vizuální podoba je výrazná, ale přitom nepůsobí přehlceně – práce s barvami, typografií i grafikou je promyšlená a čtenářsky vstřícná. Přestože cílovou skupinou jsou mladší čtenáři, bez obtíží jsem se v ní zabydlela i já.

Podobně přístupný je i jazyk. Text je srozumitelný, nezjednodušující, a zároveň citlivě pracuje s odbornými pojmy. Ty jsou v knize zvýrazněny a následně vysvětleny přímo na stránce, což nenarušuje plynutí čtení, ale naopak podporuje porozumění.

Do čtení jsem vstupovala s jistým očekáváním – úzkost je téma, se kterým se profesně setkávám, a nepředpokládala jsem, že mě kniha překvapí. Přesto se to stalo. Kratší pasáže označené jako „FAKT“ přinášejí konkrétní a někdy i nečekané informace. Například zmínka o tom, že amygdala, tedy struktura mozku zpracovávající emoce, je párová, pro mě byla nová – a jak se ukázalo, nejsem v tom sama ani mezi kolegy psychology.

Tón knihy je po celou dobu klidný a podpůrný. Úzkost zde není prezentována jako selhání, ale jako zkušenost, která má své příčiny a zároveň i řešení. Text vybízí k tomu, aby se čtenář ke svému strachu vztahoval aktivně, protože díky aktivnímu přístupu ho úzkost nepřemůže. A to vše podpůrně, po malých krůčcích.

Struktura knihy je přehledná a logická. Tři části – Porozumění úzkosti, Jak zkrotit úzkost a Jak o úzkosti mluvit – pokrývají jak základní orientaci v tématu, tak konkrétní strategie zvládání. Čtenář zde najde popisy příznaků, vysvětlení možných příčin i přehled způsobů, jak s úzkostí pracovat – samostatně, v terapii nebo s podporou medikace. Závěrečná část se věnuje tzv. „sebeobájcovství“, neboli tomu, jak se postavit dám za sebe, jak o úzkosti mluvit s okolím, jak si říct o úpravu podmínek nebo jak reagovat na zlehčující reakce. Právě tato praktická rovina působí velmi užitečně.

Zajímavý moment přichází v závěru knihy, kde autorka otevřeně přiznává, že nemá formální psychologické vzdělání. Opírá se především o osobní zkušenost – jako matka dítěte s úzkostí a zároveň jako spisovatelka a novinářka. Tato kombinace se ukazuje jako funkční: kniha je informovaná, ale zároveň lidská a srozumitelná.

Čtu ji tedy z pozice někoho, kdo má k tématu osobně i profesně blízko, ale zároveň ví, jak úzkost dokáže být konkrétní a tělesná zkušenost. Možná právě proto na mě kniha působí přesvědčivě. Jako opora i návod v jednom.

Knihu si dovedu představit v knihovně rodičů, pedagogů i všech, kdo pracují s dětmi a dospívajícími. A samozřejmě i u těch, kdo se chtějí v tématu zorientovat sami za sebe – bez tlaku a s pocitem, že na to nejsou sami.