Právě o tom mluví kniha Zkroť svou úzkost, kterou napsala americká terapeutka Summer Batte. Autorka vysvětluje dětským čtenářům, co se při úzkosti odehrává v jejich těle a mozku. Úzkost přitom není jen nepříjemná myšlenka, ale často se projevuje i fyzicky. Děti mohou zažívat bušení srdce, napětí, sevřené hrdlo nebo „motýlky“ v břiše. Když pochopí, že jde o reakci mozku, který se snaží člověka chránit, mohou své pocity vnímat jinak a přestat se jich tolik obávat.

Kniha proto přibližuje, jak fungují různé části mozku a jakou roli hrají chemické látky, které ovlivňují naši náladu. Děti se tak dozví, že úzkost není jejich chyba ani slabost. Zároveň ale zjistí, že mozek je možné postupně trénovat. Autorka představuje například principy kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá rozpoznat myšlenky vyvolávající úzkost a učí, jak s nimi pracovat.

Autorka se otevřeně věnuje i tématům, o nichž se v knihách pro děti často nemluví. Vysvětluje, kdo jsou terapeuti a co se děje při psychoterapii, a stručně přibližuje také některé léky používané při léčbě úzkostných poruch, například antidepresiva ze skupiny SSRI. Smyslem není děti diagnostikovat, ale dát jim informace, které mohou odstranit strach z neznámého.

Důležitou součástí knihy je také práce s jazykem a se způsobem, jak o úzkosti mluvit. Autorka děti povzbuzuje, aby dokázaly popsat své prožívání a říct si o pomoc. Úzkost přitom nepředstavuje vlastnost, která by dítě definovala – je to stav, se kterým se lze naučit zacházet.

Kniha je určena především dětem přibližně od mladšího školního věku, které se potýkají s obavami, napětím nebo úzkostí. Přínosná může být také pro rodiče, pedagogy a školní psychology, protože nabízí srozumitelný způsob, jak o úzkosti s dětmi mluvit.

Z anglického originálu Name and Tame Your Anxiety: A Kid’s Guide do češtiny přeložila Petra Diestlerová.

Ukázka:

Jak se trocha zdravého strachu může změnit ve velkou úzkost

Když zjistíš, že se o horkou troubu můžeš spálit, přiměřená míra obav ti může pomoct k rozhodnutí, že než na ni sáhneš příště, ověříš si, jestli není horká. Tvoje amygdala ti vyšle varovné sdělení, když se k troubě přiblížíš. Pak se nad tím tvůj prefrontální kortex chytře zamyslí a dá ostatním částem mozku na vědomí, že je všechno v pohodě: trouba je nebezpečná, jenom když je horká. Tvoje amygdala sdělení přijme a uklidní se. A tohle všechno proběhne během několika vteřin.Nepřiměřená míra obav by znamenala vyhýbat se celé kuchyni, protože by trouba mohla být horká. To je smyšlený strach – že když jenom vstoupíš do místnosti, kde je trouba, mohlo by to skončit spáleninou. Tvůj prefrontální kortex dokáže vyhodnotit, že vstoupit do kuchyně není nebezpečné a sahat na troubu je nebezpečné pouze v případě, že je horká. Ale jestliže tvůj prefrontální kortex nedokáže tuto informaci amygdale sdělit, tvoje amygdala ti stále vysílá varování, že se máš držet od kuchyně dál. Hypothalamus ty varovné zprávy přijímá a vysílá tvému tělu povely, aby se připravilo na nebezpečí. Tvoje tělo začne mít příznaky úzkosti.

Když si nevycvičíš mozek k tomu, aby zvládal úzkost, tvoje amygdala si bude pořád myslet, že je správné dělat si starosti ohledně toho, že se spálíš. Smyšlený strach bude pořád sílit. Možná se začneš ohledně té trouby strachovat opravdu hodně dokonce i ve chvílích, kdy nikde v dohledu nebude žádná kuchyň.

Dobrý způsob, jak poznat, jestli úzkost nepřebírá kontrolu, je všimnout si, si, jestli nemáš až příliš mnoho „co když“ myšlenek: „Co když je ta trouba horká?“ „Co když se spálím, i když není horká?“

Chvíle, kdy úzkost ráda přebírá kontrolu

Kdy cítíš úzkost? Bývá to často v nějakou určitou hodinu? Nebo na nějakém konkrétním místě? Vědět, kdy a kde úzkost nejspíš zaútočí, může být nápomocné hned z několika důvodů:

• Když víš, kdy úzkost čekat, poskytne ti to vodítko, když se snažíš rozhodnout, jestli jsi opravdu v nebezpečí, nebo ne.

• Může ti to pomoct vysvětlit, co cítíš, dospělým, kterým důvěřuješ.

• Může to tobě a tvým důvěryhodným dospělým pomoct odhalit, jak tvoji úzkost nejlépe snížit.

Tohle je několik obvyklých situací, kdy můžeš cítit úzkost:

Když se něco změní. Může jít o velkou změnu, jako stěhování do jiného města, nebo malou, jako že musíš ráno odejít z domova do školy. Dospělí pro to někdy používají výraz přechodové situace, což označuje, že jedna věc končí a jiná začíná. V takových situacích musí náš mozek odvést spoustu práce (jako třeba mít na paměti, že ve škole platí jiná pravidla než doma). To může aktivovat tvoji amygdalu k vysílání signálů, že by mohlo hrozit nebezpečí.

Když tě zmáhá únava. Únava způsobuje, že všechno, co tvůj chytrý mozek (prefrontální kortex) dělá, je najednou obtížnější, včetně matematiky, volejbalu, vlídného chování k sourozencům a krocení úzkosti. Proto se také příznaky úzkosti často dostavují, když si jdeš lehnout – cítíš únavu, a navíc přecházíš od denních činností ke spánku.

Když neznáš plán. Nevědět, co se bude dít, může být znepokojivé. Možná nevíš, co budeš dělat o prázdninách, nebo jak bude probíhat nějaká oslava narozenin. Dospělí říkají, že ti dělá potíže „nejistota“ nebo ti vadí, když „nemáš věci pod kontrolou“. A to všechno prostě jen znamená, že si děláš starosti, když nevíš, co čekat (což se nám stává všem).

Když se pouštíš do něčeho nového. Jít poprvé na taneční kroužek, seznámit se s novou sousedkou v lavici nebo ochutnat cizokrajné jídlo – to všechno může vyvolávat úzkost. Jsou to změny, a protože jsou nové, nevíš, co očekávat.

Když máš hlad. Náš mozek i tělo se vyvinuly tak, aby zajištění potravy stálo na prvním místě. Takže když tvoje tělo potřebuje energii (jídlo), tvoje amygdala se možná rozjede naplno. Někteří lidé si ani neuvědomují, že mají hlad. Prostě začnou být úzkostnější, smutnější nebo vzteklejší – anebo všechno najednou. Dej si banán!

Dobrá zpráva! V takových situacích cítí trochu úzkosti každý.

Ještě jedna dobrá zpráva! V takových i v jiných situacích se můžeš naučit svoji úzkost zvládat, aby ti nebránila užívat si dobrodružství a zábavu a aby tvoje příznaky úzkosti nebyly tak pronikavé.

Proč je dobré naučit se zvládat úzkost

Možná přemýšlíš, co „zvládání úzkosti“ doopravdy znamená. Znamená to vytrénovat svůj mozek tak, aby dokázal uklidnit amygdalu. Stejně jako sportovkyni zabere nějaký čas, než vytrénuje svoje tělo, i vytrénovat mozek vyžaduje čas. Zvládání úzkosti neznamená, že si zvykneš na pocit nebezpečí. Znamená to, že zabráníš úzkosti, aby měla navrch. Znamená to, že pochopíš, proč si děláš starosti, a pak sobě (a svému chytrému prefrontálnímu kortexu) dovolíš rozhodnout, co dělat a jak se udržet v bezpečí.

Odborníci vědí z mnoha zkušeností s úzkostí a výzkumů úzkosti, že když se ji nenaučíš zvládat, úzkost (a amygdala) se budou snažit prosadit častěji a častěji a začnou si s obavami a strachem spojovat stále víc věcí. Dospělí tě chtějí udržet v bezpečí. Ale zároveň chtějí, abys zkoušel/a strategie na zvládání úzkosti – kousek po kousku –, aby byly věci pod tvojí kontrolou (a ne pod kontrolou tvojí amygdaly) a aby ti to pomohlo udržovat se v bezpečí opravdu dobře. Když se naučíš zvládat úzkost, pomůže ti to zajistit, aby nezískala navrch v situacích, kdy to není třeba. Usnadní ti to taky pouštět se do věcí, které v životě potřebuješ a chceš dělat. Hodně lidí, kteří se naučili zkrotit svou úzkost, říká, že když odhalili, jak úzkost zvládat, pomohlo jim to víc se radovat ze života.

***