Barvy. Název dalšího zajímavého knižního titulu francouzského výtvarníka, ilustrátora a spisovatele knih pro děti Hervé Tulleta, který bych vám dnes velmi ráda představila.

V dubnu tohoto roku jsem vám na svém blogu popisovala své první setkání s Tulletovou knihou, jež nesla název Knížka. Možná si vzpomenete, jak jsem barvitě líčila manželův údiv nad ní a to, nakolik upoutala moji pozornost. Seznámení s titulem Barvy se neslo v podobném duchu.

I když Barvy spatřily světlo světa dříve než Knížka (byly vydány roku 2015), dostaly se mi do rukou až nyní. Přestože jsem měla již jakous takous představu, co mě čeká, byla jsem z této "hry v knize" opět dětsky nadšená a natěšeně nakukovala dovnitř.

Co tedy od ní máte očekávat, ptáte se? Děti se učí poznávat základní barvy - červenou, modrou, žlutou a následně zjišťují, jak je namíchat, aby vznikla zelená, oranžová či fialová. To vše se děje formou hry.

Nejprve lehce zaťukáme na šedý puntík, poté zaboucháme silněji a najednou se před námi objeví celá paleta barvených puntíků! A zábava pokračuje. Na barevné skvrny dle pokynů různě klepeme, přejíždíme po nich prsty, hladíme je, s knihou třeseme, jednou ji nakloníme doprava, jednou doleva, barvy se do sebe vpíjejí, všemožně se na stránky otiskují, vytvářejí nejrůznější abstraktní obrazce.

Bystrý čtenář správně pochopil. Nejen poznávat barvy se děti učí. Zároveň si i procvičují, kde je pravá a kde levá strana, zdokonalují si jemnou motoriku, plní jednoduché pokyny, počítají do pěti a hlavně si u toho užívají spoustu zábavy!

Knihu Barvy bych proto doporučila zejména rodičům předškoláků a pedagogům v mateřských školách. Ale víte, co se říká, proti gustu... Já jsem toho zářným příkladem. :-)

A tak si hrajte, dívejte se, míchejte, objevujte a hlavně se dobře bavte!

Hned to venku působí veseleji, když se po šedivé zimě začínají do přírody vracet barvy, nemyslíte?

Malý čtenář nejznámější barvy rozeznává už nějaký ten pátek. Nijak jsme ho to násilně neučili. Jen jsme se věci kolem snažili pojmenovávat i s jejich vlastnostmi. A najednou jsme zjistili, že prostě ví, která je která.

Nejraději má zelenou. Kreslit vždy začíná se zelenými pastelkami. V montessori kroužku si z košíčku s hudebninami vždy vybere obě dvě zelená štěrkací vajíčka. A v hračkářství si suverénně sundal ze stojanu zelené odstrkovadlo a chystal se odcestovat (zřejmě do „zverimexu“ hned vedle).

Ale zpět k barvám. Teď k těm s velkým B. Je tady opět Hervé Tullet a jeho další hravý titul Barvy.

Barvy mají podobný koncept jako slavná Tulletova Knížka. Autor opět skrze stránky vybízí čtenáře k aktivitě – a tak náš malý čtenář ťuká na barevné otisky, třese s knihou nebo ji naklání do strany či prudce zaklapne.

S údivem pak sleduje, co se na další straně děje – barvy se mísí a vznikají nové druhy, barva stéká ke straně stránky nebo se rozprskne do malých teček.

Prostřednictvím hry se děti naučí rozpoznávat paletu barev a ty větší pochopí, jaké druhy a odstíny vznikají mícháním druhů.

S Tulletovými Barvami ale nejde jen o učení. V první řadě jde o zábavu. Hru, u které se pobaví děti i dospělí.

Pavlína Lišovská

Chodí k vám do knihovny děti ze školek a baví je hrát si během programů s barvami? Líbí se jim, když smícháte modrou a žlutou a najednou je z toho krásná zelená barva? Pokud ano, tak jim pořiďte jako doplněk knihu Barvy od francouzského ilustrátora HervéTulleta, která je bude poslouchat! Ptáte se, jak je to možné? Otevřete knihu a poslouchejte pokyny, které jsou ve stručných větičkách na jednotlivých dvoulistech napsány. Větší zábavu si nedovedete představit. Děti se mohou nenásilně naučit, co vznikne smícháním jednotlivých barev, a jako bonus se pobaví u toho, že když správně zatřesou knihou nebo ji nakloní dobrým směrem, objeví se jim na další straně ještě více barevných puntíků nebo obrazců, zkrátka že kniha udělá to, o co si jí při splnění pokynu řeknou.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že kniha je tak trochu „divočina“, je tomu spíše naopak. Kniha má za úkol rozvíjet představivost dětí, jejich kreativní myšlení a logické uvažování. A věřte mi, viděla jsem hodně dospělých, kteří knihu drželi v rukách a plnili pokyny přesně podle zadání – a ten odraz dětské radosti v jejich očích při otáčení jednotlivých stránek byl pohled k nezaplacení.