Jon Klassen je po celém světě známý dílem Chci zpátky svůj klobouk. Za své knihy obdržel mnoho významných ocenění, jako ilustrátor i jako autor.

Kámen z nebe, je naprosto bezkonkurenční dialogy hlavních hrdinů. Jsou neuvěřitelně stručné a přesto vše obsahující.

„AHOJ.

Ahoj.

CO DĚLÁTE?

Sledujeme západ slunce.

NESLYŠEL JSEM VÁS.

PŘIJDU BLÍŽ.

TAK. CO DĚLÁTE?

Pozorujeme západ slunce.

POŘÁD VÁS NESLYŠÍM.

PŘIJDU JEŠTĚ BLÍŽ.

TAK CO DĚLÁTE?

Už to neděláme.“

Příběh je rozdělen do pěti kapitol. Setkáme se se želvou, pásovcem a hadem. Všichni tři mají na hlavě klobouk. Netrvá dlouho a hned o nich ledacos víte. Téměř nic se v příběhu neděje, ale máte hrozně divný pocit, že už brzy bude všechno jinak.

Želva má své oblíbené místo a o jiné nestojí. Pozve pásovce, ať si stoupne vedle ní. Ten má ale z místa velmi divný pocit a rozhodne se jít vyzkoušet jiné místo. Želvu zajímá, jaké to tam u něj je. On jí neslyší a tak se za ní musí vrátit. Cítí se tam ale ještě hůř. Rozhodne se opět odejít. Želva s ním jí nechce a čtenář se chytá za hlavu, protože díky ilustracím ví, co se blíží.

Do příběhu náhle vstoupí had, třetí hrdina, a obě zvířata se ho snaží zlákat ke stání na jejich místě. Želva je ale moc daleko, a tak jde blíž, aby ji ostatní slyšeli. Tedy opustí své místo. A v tom se to stane! Nechci vám prozrazovat závěr první kapitoly, rozhodně do knihy nakoukněte! Věřte, že nad posledním listem jen na sucho polknete.

V další kapitole třeba zjistíme, že želva nepotřebuje pomoci ani v té nejprekérnější situaci. A taky, že rozhodně není nikdy unavená. Dále se podíváme do budoucnosti, na západ slunce a taky si ujasníme, že někdy místo je a někdy není.

Vtipné, chytré, bláznivé, originální. Co nejde vyjádřit slovy, ilustrace obsáhne. Celé dílo jede na minimalistické vlně, proto počítejte i s velmi tlumenými barvami. Těžko se stránky fotí, ale v okamžiku, kdy budete držet knihu v ruce, pochopíte, že výrazné barvy by ani nebylo možné použít.

Toto nie je kniha iba pre deti. Skôr detská kniha pre dospelých. Obrázky a text vyzerajú na prvý pohľad jednoducho, ale myšlienky, ktoré sú v nej skryté odhalí skúsenejší čitateľ.

Vystupujú v nej 3 zvieratká v klobúkoch - korytnačka, pásavec a had. Text je založený na dialógu medzi nimi. A o čom medzi riadkami hovoria? O domove, priateľstve, žiarlivosti, osude, budúcnosti, strachu, tvrdohlavosti, snívaní, vychvaľovaní...

V 5. minipríbehoch nádherne doplnenými tmavými obrázkami môžete študovať charaktery a zamýšľať sa nad zmyslom života.

V nakladatelství Portál vyšla oblíbenému tvůrci obrázkových knih Jonu Klassenovi nová knížka Kámen z nebe. Autor proslul svým suchým humorem v knihách pro děti a získal za ně řadu ocenění. V této nás seznamuje v pěti kapitolách se želvou, pásovcem a hadem. Zvířata mají na sobě klobouky a jednoznačné charaktery. Je to vtipná kniha, která nabídne řadu nezodpovězených otázek. Želvák se zamýšlí, proč se mu najednou nelíbí jeho oblíbené místo. Dojde řeč i na budoucnost a můžeme si položit i řadu existencionálních otázek.

Téměř celý děj se odehrává skrze dialogy mezi zvířaty. Na první dojem se může zdát, že je kniha doslova nesmyslná, ale po důkladném zamyšlení, nám nabízí řadu otázek. Jaká bude naše budoucnost, co se v ní může odehrát? Můžeme si naplánovat řadu věcí, dokonce si je představit a vizualizovat jako by se staly, ale stejně osud neoklameme. Je logické, že budou dál růst stromy, ale je tu i určité neznámo. Předurčit budoucnost nelze. Nahlédnout do budoucnosti je nemožné. Nikdy nemůžeme vědět, co se může stát. Budou tam opravdu stromy dál růst? Či celý les? Čeká nás každé ráno východ slunce?

V knize se objeví i jakýsi „mimozemšťan“. O koho vlastně jde a co přesně symbolizuje? Děti prozkoumají svou vlastní představivost na plné obrátky. Dospělé publikum kniha donutí zamyslet se nad řadou otázek.

Někdy si život naplánujeme podle svých představ a snů, ale nemůžeme vědět, co bude den ze dne. Jakou trnitou cestou se budeme muset vydat? Měli bychom žít život plnými doušky, protože z minuty na minutu se nám může cokoliv stát, může se cokoliv změnit a můžeme přijít o to, co bereme jako samozřejmost. Proto bychom si měli cenit toho, co máme, nebo především koho vedle sebe máme. A hlavně žít. S chutí a radostí.