Kde se vzala, tu se vzala, uprostřed lesa osamělá krabička se dvěma otvory. Zvířátka se rozhodnou zjistit, kdo u ní vlastně je. Prvotní obavy vystřídá zvědavost, kdo se v ní skrývá. Dozví se liška, veverka, zajíc, sova, či medvěd, kdo se jim nechce ukázat? Proč nechce ven?

To nejcennější, co můžeme mít,

To nejlepší, čím můžeme být.. KAMARÁD

Kniha o síle, laskavosti, naději, vřelosti, trpělivosti, kamarádství, díky nimž se můžeme otevřít druhým. Velmi příjemná knížka pro nejmenší čtenáře, ale i pro ty začínající. Čekají na vás velmi zdařilé a milé ilustrace, které ve mně vyvolávají obrovské pocity vřelosti a nekonečné lásky. Příběh je sice krátký, ale to, co chtěla autorka svým čtenářům předat, se ji rozhodně podařilo.

Knihu ocení učitelky mateřských škol, pro společné čtení s dětmi, jako motivační příběh k tématu kamarádství, ale i když řešíte nějaký problém s chováním dětí, tak vám tato kniha bude rozhodne nápomocna. Velmi se mně líbí ilustrace Paola Proiettiho, které dotváří nádherný a láskyplný příběh sounáležitosti a kamarádství s druhými.

Nádherný příběh pro všechny děti i jejich rodiče, je určen ke společnému čtení a prohlížení, nadchne malé i velké. Zaujal mě námět kamarádství, uvědomění si, že každý může mít obavy, snažit se druhého pochopit a neodsuzovat jej. Někdy totiž nevíme, proč se daný člověk tak chová a nevíme, jaký k tomu má vlastně důvod. Když nám jej řekne, často se stane, že na celou situaci i na daného jedince nahlížíme úplně jinak. Může se tak stát zbytečné nedorozumění. To nám pak může být líto a neuvědomujeme si to, že můžeme tím vlastně někomu ublížit, aniž bychom chtěli. Příběh děti učí sounáležitosti, upřímnosti a trpělivosti k druhým. Taktéž i naději, že ne vše musíme mít hned, což se na dnešní dobu velmi hodí. V mateřské škole se mně často stává, že děti chtějí mít dnes vše hned, nechtějí čekat, hned řeknou, že se nudí a nic je najednou nebaví. Trpělivost, jak se říká růže přináší a ne vše, co je hned je správně a naopak.

Krabička (Portál, 2023) je nádherná dětská kniha o bezpodmínečném přijetí, o přátelství a respektu. O tom, že je v pořádku nabízet ostatním přátelství (třeba v podobě pikniku nebo báječné slavnosti) a stejně tak je v pořádku, když nabídka není (dočasně) přijata. A že vlastně občas někteří z nás potřebují delší čas, aby získali jistotu, než se přidají k zábavě s ostatními.

Na tuhle knížku jsem hodně intenzivně myslela celý podzim, kdy si pan Knihomol zvykal v nové škole a občas nám to přinášelo náročnější situace... I proto jsem toho názoru, že Krabička by měla mít své místo nejenom v domácích knihovničkách, ale také ve školkových a školních knihovnách. Spoustě malých i velkých lidí by jistě ulehčilo život, kdyby si připomněli, že každý potřebujeme svůj čas... A že odlišné vnímání a prožívání je v pořádku.

Jsem moc vděčná @nakladatelstviportal , že Krabička konečně napevno zakotvila v naší domácí knihovně.

Témat, která je s dětmi potřebné a důležité probrat, existuje bezpočet. Občas si jako rodiče, prarodiče, starší sourozenci či pedagogové můžeme připadat bezmocní, neb nás nenapadne, jak to či ono naťuknout a otevřít si dveře pro diskusi. Dnešní dětská knížka je vhodným adeptem, pokud se jedná o strach. Ten má, jak známo, mnoho podob. Nemusí jít jen o strach z výšek nebo pavouků, ale co třeba takový strach z neznáma, ze změn, z nového prostředí?

Po dlouhé době mám chuť s anotací nesouhlasit. To, co na světě potřebujeme nejvíc, nejsou kamarádi. Ale v tom se mohou naše názory vzhledem ke zkušenostem a rozdílným životním cestám velmi lišit. Já jsem si tak v příběhu našla něco zcela jiného.

O důležitosti kamarádství si můžeme popovídat v komentářích. Někdo je rád obklopen lidmi, jiný je rád sám. Rozhodně je dobré mít se o koho opřít, ale život mě naučil, že v těch úplně nejhorších a nejzásadnějších chvílích se můžete spolehnout akorát sami na sebe. Tajemná Krabička je neuvěřitelně variabilní – jak se názorně ukazuje. Je-li dětská kniha uchopena správně, nechá pracovat dětskou fantazii a té se meze nekladou.

I dospělý si z příběhu o 32 stranách něco odnese. Má možnost podívat se na svět jinýma očima. Ať už je v Krabičce cokoli, bojí se ven. Strach je nám vlastní a do určité míry je i zdravý, protože s ním jde ruku v ruce respekt a opatrnost. Zároveň znám velmi dobře panické ataky a mám doma kardinálního plašana. Mít tak možnost zprostředkovat cácorce, že strach je přirozený, kvituji s povděkem.

Zároveň se i v příběhu ukazuje, že vše chce svůj čas a i bázlivé zvířátko se nakonec odhodlá. To není spoiler, že ne? Ilustrace Paola Proietttiho jsou milé, nekřiklavé, jemné a rovněž realistické. Zvířátka jsou sice polidštěná (pořádají třeba večírek či piknik), avšak podobu si udržela skutečnou, stejně tak les. Textu není přehršel, pročež je Krabička vhodná i pro prvňáčka jako dárek na léto, aby si mohl číst sám.

Isabella Paglia přinesla milý pohádkový příběh, který v sobě nese poselství i hloubku, kterou byste možná na první dojem nečekali. Nejde o žádnou bichličku, takže vám zabere jeden večer, ale ničím neurazí. Naopak pohladí i nepatrně poučí.