Má vůbec ještě smysl vysvětlovat, že knihy od Petra Horáčka jsou naše srdcovka? Přišel další kousek do sbírky!

„Už je čas jít spát,“ řekla maličké sově máma sova. Sovičce se ale ještě spát nechtělo a vyletěla do začínajícího dne. Koho a co venku viděla?

Tentokrát se vydáme na dobrodružství s malou neposednou sovičkou. Ilustrace Petra Horáčka jsou hřejivé, celostránkové, hravé a jeho styl nám jednoduše sedí. Cácorka louská jednotlivá písmenka (písmo si vytvořil Petr Horáček sám, proto je zvláštní, a i když mi občas k ilustracím vizuálně nehraje, jednoduše k němu už patří), vymýšlí si vlastní povídání a knihami opakovaně listuje.

Nejsem tak spokojená a nadšená jen já, což je základ. Textu je jako vždy menší množství. Dětem to stačí. Jejich fantazie nezná meze, a když na to přijde, poradí si klidně i bez písmenek. Děj je prostý – malá neposedná sovička se vydá zjistit, proč by nemohla létat přes den. Co na tom, že sovy jsou noční tvorové, ona je zvědavá!

Jako každé malé dítko si musí věci zjistit a ověřit samo. Maminka (nebo třeba i babička) má totiž dost možná pravdu, jenže vlastní zkušenost je nepřenositelná. Dítko vidí v příběhu něco jiného než rodič. Já to vnímám tak, že můžeme děti vést, můžeme jim dělat průvodce, ochránce, ale osahat a vyzkoušet si už vše musí sami. My tu nejsme proto, abychom je úzkostlivě opatrovali a nedovolili jim vzlétnout. Chtějí letět? Ať letí. A když si natlučou, budeme tu pro ně.

Taková jemně nostalgická tečka za krásnou dětskou knihou. O sovičce má 32 stran a je o odvaze, neposednosti a sbírání zkušeností. A my se těšíme na jakýkoli další kousek z dílny Petra Horáčka!

Hodnocení: 5/5