Kulíšku, tys nám dal! Velmi rychle jsi nám všem přirostl k srdci, není tedy divu, že jsme ti fandili, tajili dech, báli se o tebe, ale taky doufali, že tě na konci čeká pohádkový konec, který jsme ti hrozně moc přáli. A naše maminka dokonce plakala, když nám tvůj příběh četla. Tak moc jsme si tě zamilovali!

Ano, chápete správně, Bára plačka opět dostála své pověsti a bulela jako želva, ale ono to jinak nešlo, fakt! Považte - malý Stig, alias Kulíšek, žije se svou maminkou v malém domečku, mají malé postarší auto Janinku a je jim spolu moc hezky. Jenže se blíží Vánoce a Kulíšek by si moc, ale opravdu moc přál kolo, které je bohužel pro jeho mámu příliš nákladným dárkem.

A pak má ještě jedno přání. Chtěl by poznat svého tatínka. Možná by to bylo přání lehce splnitelné, kdyby si maminka pamatovala víc než jen, že žil ve Stockholmu v nějaké dlouhé ulici. Miluju tu severskou přímočarost, kterou nám autorka naservíruje skutečnost, že Stig byl počat vlastně úplnou náhodou jedné neplánované noci, po níž mamince začalo růst břicho (a maminka už bohužel neměla tatínkovo číslo). Byť je tahle skutečnost poměrně jasná, nechává autorka prostor nám dospělým, abychom sami rozhodli, jak moc podrobně jejich rodinnou situaci rozebereme. A naše děti se v tom nijak nešťouraly, zkrátka to vzaly jako fakt. Nad čím se ale pozastavovaly hodně, o čem měly potřebu neustále mluvit, byly vrstevnické vztahy mezi dětmi - jejich přátelství, hádky, ale i otevřené konflikty, naschvály a zle mířená slova, která mají za cíl ublížit druhému.

Frida Nilsson v Kulíškovi otevřela spoustu důležitých témat, která hýbou dětským světem. Ať už je to neúplná rodina, fakt, že ne každá rodina má stejné finanční podmínky, že najít si své místo mezi vrstevníky je někdy fuška, že stačí málo a je z vás obecní blázen, co dokáže hypnotizovat slepice, ale hlavně to, že rodinu nemusí nutně tvořit lidé projeni pokrevním poutem.

Jen bych chtěla upozornit, že pokud u vás dárky stále nosí Ježíšek, tady dárek shání maminka, jinak je to nádherný příběh, který bavil všechny, malé i velké. A jsem toho názoru, že je možné ho číst celoročně, nejen na Vánoce