Další trefa do černého. Nebo spíš do černobílého autobiografického komiksu Debbie (Deborah) Tung. Debbie je introvertka snažící se bez větší úhony přežít v převážně extrovertním světě. Je vysoce senzitivní, empatická, plachá, trápí se nutkavými obavami a nadměrným přemýšlením. Sociální interakce pro ni představuje stres, neustále analyzuje chování své i svého okolí, rozebírá, co si myslí ostatní, trápí se tím. Za vším vidí své selhání, v lepším případě nedostatečnost. Její ideální představa trávení volného času je kombinace knihy, čaje a samoty, resp. společnosti někoho, kdo ji má rád a přijímá ji takovou, jaká je. Realita je přitom jiná. Studuje, poté nastupuje do zaměstnání, ve kterém není spokojená, musí komunikovat s kolegy, zapojovat se společenského dění a přitom se tvářit, že je to tak v pořádku, i když uvnitř trpí. Své každodenní starosti, expozice stresorům, boje větší i menší, ale také lásku k manželovi, knihám a vlastnímu bezpečnému prostoru zpracovává mj. v komiksových stripech.

„Snažila jsem se mluvit o tom, co zajímalo ostatní.

Zúčastňovala jsem se akcí, na které jsem nechtěla chodit, a snažila jsem se být co nejspolečenštější.

Cítila jsem velký tlak na to, abych splnila očekávání extravertního ideálu.

Nikdy jsem se necítila tak sama jako v těchto chvílích…

A také tak odcizená sama sobě.“

…

„Aaaachchchch! Já se tak těším na víkend! Co máš v plánu?

Nic. Vůbec nic.“

Kresba Debbie Tung je specifická, nezaměnitelná. Její komiksová verze má ve většině políček stejné oblečení, pokud se cítí nesvá, naskakuje jí vyrážka v obličeji, valí oči, často drží v ruce knihu nebo čaj. Kresba věrně vystihuje emoce, rozložení Debbie je tak jasně patrné i bez textu.

U takových komiksů je prakticky nedocenitelná jejich přidaná hodnota. Možnost identifikace s autentickou postavou udělá mnohé. V případě Debbie Tung je osobní prožitek jasně patrný. Chvílemi se sice lehce točí v kruhu, ukazuje další a další pro ni náročné situace, komiks nicméně zvládla udržet pohromadě. Ačkoli jsem místy měla pocit, že se probírám stále tím samým, komiks nakonec graduje. Stačilo, aby Debbie akceptovala sama sebe, vyšla ze své komfortní zóny a mnohé vypadá jinak. Jasně, vše zalité slunce hned nebude, ale jedna životní kapitola/jeden komiks se tak může uzavřít. Možná.

Moje hodnocení: 89 %

Když je někdo introvert, ve společnosti dvou a více lidí se necítí dobře. Nejlépe je mu v kruhu rodiny s knihou a čajem v ruce. Nadpis přesně vystihuje mou osobu a já jsem si nenechala ujít příležitost přečíst si i o jiných introvertech.

Debbie Tung je hodně velká introvertka, ale v něčem se spolu shodujeme - obě máme rády knížky a samotu.

Knihou nás provází samotná autorka. Potkáváme ji v době, kdy studuje vysokou školu. Pozvání na večírky čas od času přijmout musela, přesto se tam nikdy necítila dobře. Na ostatní studenty a své okolí působí divným dojmem. Proč se straní ostatních? Proč moc nemluví?

Zdroj: nakladatelství Portál

Svým introvertním světem proplouvá někdy hůře, někdy lépe. Zamiluje se do extroverta, vdá se za něj, najde si novou práci. To se samozřejmě neobejde bez karambolů. Dokážete si představit někam zavolat? A aby u toho bylo moc lidí? Pro extroverty brnkačka, ale pro introverty celodenní příprava. A co pracovní open space? Takovou kancelář jsem také zažila a musím říct, že to nebylo nic příjemného.

Autorka vtipným, ale někdy i smutným nadhledm píše o tom, co introverty trápí, co jim pomáhá a co zneklidňuje.

Nejkrásnější na celé knize byl vztah Debbie s extrovertem. Jason přesně věděl, jak se zachovat, dokázal se stáhnout, ale byl stále nablízku tak, aby se Debbie cítila pohodlně. Myslím si, že takto by měl fungovat každý vztah.

Knihu si ilustrovala sama autorka. Vzdáleně mi obrázky připomínají jiný komiks s názvem Stínka, který se zabývá Aspergerovým syndromem. Obrázky jsou v černobílém provedení a byly na nich vidět hrdinčiny emoce - štěstí, nejistotu, ale také strach.

„Introvertku“ jsem měla přečtenou během chvíle. Tento komiks není těžký přečíst. Skrývá však pochopení sebe samotné, schopnosti si uvědomit, co mi dělá dobře a nelámat přes koleno něco, o čem vím, že bude problém. Je také o kompromisech - vyjít lidem vstříc, přesto zůstat sama sebou a nic nepředstírat.

Knihu by si měli přečíst nejen ti, kterých se téma týká, ale i extroverti, aby věděli, jaké jedinečné osobnosti jsou právě introverti.