Kdybych měla filmovou klapku, řekla bych teď nejspíš: "Debbie Tung (v Portále) potřetí" a sama si pro sebe dodala – a zase je to trefa do černého. Tentokrát jsme od ní my, čtenáři, dostali jako dárek komiks, který bez zbytečných teorií, dlouhého vysvětlování souvislostí a udílení rad dá čtenářům z řad dospívajících a všech těch, kdo nejsou spokojeni s tím, jak vypadají, pocit, že v tom rozhodně nejsou sami. V příběhu Debbie budeme poznávat sami sebe, věty, které jsme slýchávali nebo slýcháme, myšlenky, které nám víří v hlavě i situace, v nichž se sice usilovně snažíme být co nejlepší, ale výsledkem je navzdory vší naší snaze jen prožívaná bezmoc. Autorka svou knížku věnovala všem, kdo se potýkají s poruchou příjmu potravy nebo někdy neměli ze svého těla dobrý pocit. Já bych ji ráda doporučila jako hodinovou exkurzi do prožívání mladých dívek i rodičům, učitelům, psychologům a vychovatelům. Debbie Tung není psycholožka. Možná i díky tomu nám její komiksy nenásilně pootevřou dveře k určitému tématu s pochopením a nezahltí nás. V knížce Moje dokonale nedokonalé tělo mohou spolu s Debbie dospívající dívky prožít jak obavy a osamělost, tak i naději. Mohou s napětím sledovat to, jak ji ovlivňuje okolní svět se svým "ideálem krásy", i to, jak důležité pro ni jsou mezilidské vztahy. Chcete-li podpořit své dospívající dívky a dát jim dárek, může být právě tato knížka i u vás doma nebo ve škole trefou do černého.

Nádherná komiksová kniha, která úchvatným způsobem otevírá téma vztahu k vlastnímu tělu, sebehodnocení a sebepřijetí u dívek. Je to téma aktuální a důležité – která z nás někdy nepochybovala o některé části svého těla?‍ Zvlášť dnes, kdy je internet zaplavený obrazy dokonalosti. My dospělí se možná dokážeme nenechat tolik strhnout tím, co právě „letí“, ale dospívající dívky v tom mají mnohem těžší úlohu. Vyrůstají ve světě filtrů, srovnávání a tlaku na dokonalost.

Debbie Tung prostřednictvím svého komiksu vypráví příběh o pochybnostech, dietách, vztazích s ostatními a především o hledání vlastní sebelásky. Ukazuje, že štěstí nepřichází s ubývajícími čísly na váze ani s perfektním make-upem, ale s přijetím sebe samé a objevením vlastní hodnoty.

Kdybych mohla, darovala bych tuto knihu každé dospívající dívce — nejen pro její hluboké poselství, ale i pro její půvabné a upřímné zpracování. Chvílemi vás dojme, jindy přivede k zamyšlení. Moje dokonale nedokonalé tělo je opravdová knižní perla pro dnešní dobu — říkám jí tisíckrát ano.

A věřte, že pokud ji dáte své dceři pod stromeček , nebude zklamaná z knihy, ale potěšená z nového přítele. Zároveň je to kniha, ke které se budete vracet i tehdy, když si potřebujete připomenout ty důležité hodnoty v životě . Komiks doporučuji i jako vhodnou formu textu pro děti s dyslexií

Deborah „Debbie“ Tung je britská ilustrátorka a autorka komiksů. V nakladatelství Portál nyní vychází její čtvrtá kniha, Moje dokonale nedokonalé tělo, která navazuje na její předchozí díla Introvertka v hlučném světě, Když se introvertka vdá, a Introvertka chodí na terapii.

Kniha sleduje autorčinu osobní zkušenost s vlastním tělem a vztahem k jídlu. Formou komiksových ilustrací ukazuje, jak se její vztah k tělu postupně měnil: od klidného a neproblematického přístupu přes kritické hodnocení, diety a nadměrné cvičení, až po snahu přijmout své tělo i s jeho nedokonalostmi a naopak oceňování toho, co díky němu dokáže. Debbie Tung přitom kombinuje osobní příběh s reflexí společenských a rodinných tlaků, které formovaly její postoj k sobě samé.

V knize autorka podrobně popisuje, jak se u ní rozvinula porucha příjmu potravy. Vliv na to měly časté kritické poznámky její mámy ohledně množství a kvality jídla, také komentáře vrstevníků a mediální obraz ideální postavy u žen. Postupem času autorka uvěřila svému přesvědčení, že úspěch, uznání a štěstí jsou možné pouze tehdy, pokud zhubne. Když očekávaný výsledek nepřišel, posunula si vlastní hranici ještě dál a pokračovala ještě vehementněji ve cvičení či dietě. Tato část knihy umožňuje čtenářům nahlédnout do logiky myšlení člověka s poruchou příjmu potravy, která zvenčí často působí nepochopitelně.

Debbie Tung se z poruchy dostala bez hospitalizace a terapie, což je v kontextu tohoto onemocnění neobvyklé. Chyběla mi zmínka o tom, že mnoho jiných lidí potřebuje hospitalizaci, terapii a dokonce určité procento se nevyléčí nikdy. Nicméně chápu, že kniha není návodem k léčbě ani statistickým přehledem, ale osobní zpovědí. Přesto může sloužit jako podnět k diskusi o různých možnostech podpory a léčby a upozornit na rizika ignorování poruch příjmu potravy. Oceňuji odkaz na konci knihy na organizaci Annabelle, která se v Česku specializuje na práci s lidmi s těmito obtížemi.

Stejně jako předchozí autorčiny publikace je i tato pojata jako komiks – ilustrace jsou jednoduché, pěkné na pohled a zpravidla černobílé a jsou doplněny krátkým textem tak, že je snadné a srozumitelné sledovat autorčin příběh. Díky kombinaci kresby a textu působí kniha nenuceně a čtení je plynulé. Celou knihu je možné přečíst během krátké chvíle, já osobně ji přečetla za půl hodiny. Přesto ve mně ještě dlouho doznívala.

Kniha si najde své místo u psychologů, terapeutů, pedagogů, rodičů i dospívajících, kteří se potýkají s podobnými problémy. Může být užitečná pro pochopení mechanismů, jež vedou k poruchám příjmu potravy, a pro otevření diskuze o sebepřijetí a vztahu k vlastnímu tělu.