Pokud je někdo outsider, pochopitelně touží jím nebýt

V češtině zatím vyšly vaše knihy Gorila a já a Piráti z Ledového moře a chystají se Vránova dobrodružství. Jejich hrdinové nemají na růžích ustláno, život se s nimi nemazlí. Proč jste jim „dala do vínku“ složitý osud?

Frida Nilsson je úspěšná švédská autorka dětských knih. Vydala již dvanáct titulů, které byly přeloženy do řady jazyků. Kromě jiných ocenění získala v roce 2014 prestižní cenu Astrid Lindgrenové a v roce 2021 jako úplně první laureátka i novou literární cenu Švédské Akademie (znáte ji z každoročního udělování tzv. Nobelových cen) - cenu za literaturu pro děti a mládež. V Portále vyšla její knihy Gorila a já, Vránova neobyčejná dobrodružství, Piráti z Ledového moře a průběžně vychází i série o Hedvice - Ve škole se dějou věci, Poněkud zvláštní kůň a Léto s Hedvikou.

Z mého pohledu spolu příběhy Jonny a Vrány hodně souvisejí, protože pojednávají o někom, kdo hledá sounáležitost. Obě postavy touží po někom, koho v průběhu příběhu najdou. Siri musí čelit jiné výzvě, té hrozí, že sounáležitost, kterou už má, bude vlivem vnější hrozby zničena. Vydává se však na dlouhou cestu spíše kvůli svému idealismu a smyslu pro spravedlnost – a přirozeně z lásky k sestře. V předchozích knihách jsem se hodně zabývala touhou po sounáležitosti, ale v poslední době knihy pojednávají spíše o rozhodování, kterou cestou se vydat, o touze zachovat se správně, ale také o obtížích spojených s touto volbou. Možná se můj přístup k této otázce změnil, protože se mi narodily děti, kdoví…

Být outsiderem není jednoduché. Co dává hrdinům vašich knih sílu poprat se s osudem?

Myslím si, že pokud se někdo cítí jako outsider, pak je jednou z jeho nejsilnějších pohnutek touha jím nebýt. Všichni lidé podle mého názoru nějakým způsobem touží po sounáležitosti a po životě v souvislostech. I ti nejmorousovatější spisovatelé hledají prostřednictvím svých textů kontakt. Považuji psaní za podanou ruku, za přání být viděna a potvrzena – aniž by bylo nutné se kvůli tomu sejít s čtenářem osobně.

Jonna, hrdinka knihy Gorila a já, bojuje s tím, co trápí spoustu dětí, které se nikdy neocitly v tak vypjaté situaci jako ona. Přilne k někomu, kdo není úplně standardní, za koho se trochu stydí. Kdyby měla rodiče, jistě by jí přátelství s Gorilou rozmlouvali. Měla jste jako dítě podobný vztah k někomu, kdo se rozumným dospělým nelíbil, koho považovali za divného? Sama jsem jako malá kamarádila s holkou z dětského domova, kterou mí rodiče také moc nevítali, našemu kamarádství moc nerozuměli.

Jako dítě jsem byla ve velmi těsném styku s osobou, která byla nesmírně rozumná, ale zároveň se odlišovala od „všech ostatních“ – se svým tatínkem. Příběh o Jonně a Gorile skutečně v mnoha ohledech pojednává o mně a o mém otci. Můj tatínek chodil ve starém, obnošeném lodenovém kabátě, přestože ostatní tatínkové nosili moderní bundy pastelových barev. Můj tatínek jezdil v rezavém oranžovém LandRoveru, ostatní tatínkové v moderních saabech. Můj tatínek nesnášel sport – a veškeré zábavné programy v televizi – a věnoval se psaní a olejomalbě. Nebylo pro mě vždycky jednoduché být pyšná na tatínka, který byl tak odlišný. Tehdy ne. Až teď.

Čtěte, jak Frida Nilsson hodnotí české vydání své knihy Gorila a já

Hrdinky Pirátů z Ledového moře zažívají dobrodružství, které zažije málokteré dítě. Hledání sourozence, kterého unesli piráti, úplně nepatří mezi klasické dětské zážitky. Zásadní je, alespoň pro mě, motiv sesterství, sourozenecké svornosti. Sourozenci se ale také někdy hádají, perou… Dělají, nebo dělaly by něco takového i Siri a Miki? V knize jsem to nenašla, ale co kdyby…

Žádné sourozence nemám, a když jsem byla malá, v sousedství nebydlely žádné děti, s nimiž bych si hrála. Musela jsem se zabavit sama, a tak jsem hodně četla, mými kamarády byla naše domácí zvířata. V době, kdy jsem psala příběh o Miki a Siri, jsem ještě nezažila pevnou lásku, která může vzniknout mezi dvěma sourozenci. Teď, když mám dva kluky, často to vidím – i když se láska samozřejmě často mísí se soupeřením. Vztah mezi Miki a Siri se podle mě liší od „běžných“ sourozeneckých vztahů, protože Siri byla ve vztahu k Miki nucena přijmout mateřskou roli – a navíc nese velkou zodpovědnost, protože se stará o rodinu.

Více o knize Piráti z Ledového moře se dočtete zde

Knížka, na kterou se malí čtenáři jistě také hodně těší, jsou Vránova dobrodružství. Ebba s Vránou na své cestě za Vránovými rodiči potkávají různé zvláštní postavy. Zase je zde motiv kamarádství se zvířetem, které je trochu jiné, nezvyklé. Proč?

Naše rodina chovala hodně zvířat, protože tatínek se částečně věnoval zemědělství. Měli jsme ovce, prasata, krocany, slepice, kachny, psy, kočky – a tatínek krátce choval dokonce i osla. To bylo ještě předtím, než jsem se narodila, ale stejně se tenhle osel – Max-Olov – objevuje v jedné ze čtyř knížek, které jsem napsala o svém dětství a která se jmenuje Hedvika a Max-Olov (V češtině vyšlo jako Poněkud zvláštní kůň).

Proč jste vlastně napsala takovou knížku „na cestě“, jako je příběh Ebby a Vrány?

Téma téhle knížky mě napadlo před hodně dlouhou dobou, když mi bylo kolem dvaceti a chodila jsem do autoškoly, abych si udělala řidičský průkaz. Když mě čekala zkušební jízda – ve Švédsku to je tak, že ten, kdo ještě nemá řidičský průkaz, může řídit jen pod dohledem zkušeného řidiče, například maminky nebo tatínka, který sedí na sedadle spolujezdce a radí mu –, ujala se dohledu moje kamarádka. Byla o několik let starší a řídila už dlouho. Připadalo jí otravné jezdit jen po Švédsku, a tak se rozhodla, že pojedeme do Osla a zpátky. A tak jsme to taky udělaly. Čekala nás zábavná a náročná cesta, a teprve když jsme se vrátily do Švédska, zjistily jsme, že žák autoškoly NESMÍ řídit v jiné zemi než ve Švédsku!

Má Vrána nějakou předlohu ve skutečném životě? Je to Ebbin „stín“, nebo připomíná mladšího bratříčka?

Ebba a Vrána jsou dvě stránky mojí osobnosti. Ebba představuje rozumnou část a Vrána je dětinský anarchista, který se ve mně také skrývá.

Moc hezky píšete o Norsku. Máte k téhle zemi nějaký zvláštní vztah? Nemáte tam příbuzné?

Ano, moje babička pochází z Norska a do Švédska přišla za války. Pracovala jako šička v továrně na dětské kočárky, ale to je skoro všechno, co o ní vím!

Povídáme si o hrdinech vašich knih a o knihách. Rodiče a učitele u nás v Čechách velmi trápí, že dnešní děti moc nečtou. Měla byste nějaký tip, jak děti přivést ke čtení?

Myslím, že tato zodpovědnost do velké míry spočívá na rodičích. Pokud jde o Švédsko, nevidím žádný jiný důvod úpadku dětského čtenářství než ten, že roli knih převzaly televizní obrazovky. V dnešní době existuje čtyřiadvacet hodin denně velký výběr dětských filmů a pořadů pro děti, které mají přístup k televizní obrazovce nebo tabletu a podobně. Pohyblivé obrázky se snáze vnímají a nekladou na dítě tak velké nároky. Když rodiče dítěti poskytnou tu možnost a každý večer mu čtou pohádku na dobrou noc, jsem si jistá, že dítě ji přijme – pokud alternativou není čas strávený u televize, ale nic! Švédská vláda se intenzivně zabývá zvyšováním motivace dětí ke čtení a vytvořila pracovní skupinu, jejímž členem je kromě jiných spisovatelů i oblíbený autor dětských knih Martin Widmark. Widmark se podílí i na projektu „Celá třída čte“ určeném školám. Tento projekt podporuje učitele v motivování dětí k četbě během doby, kterou tráví ve škole, aby dokázaly snáze porozumět čtenému textu.

V květnu vás uvidíme v Praze a moc se na vás těšíme. Byla jste tu už někdy? Co od návštěvy Prahy očekáváte?

Byla jsem v Praze, když jsem dospívala, ale bohužel se skoro na nic nepamatuji – jen že je to překrásné město. Těším se, jak se po něm budu procházet, a ráda bych vyzkoušela místní speciality.

Co byste vzkázala malým i velkým čtenářům svých knih?

Doufám, že se uvidíme na veletrhu. (smích)

PŘIJĎTE ZA NÁMI NA SVĚT KNIHY

Mají Seveřani smysl pro humor? V rámci kampaně ReadNordic vás zveme na další setkání s úspěšnými autory: finským humoristou Tuomasem Kyröem (Mrzout) a švédskou spisovatelkou literatury pro děti Fridou Nilsson (Gorila a já, Piráti z Ledového moře). Setkání se uskuteční v sobotu 13. 5. od 16.00 do 16.50 v Literární kavárně, která se nachází v pravém křídle na balkoně vlevo. Těšíme se na vás.

Marie Těthalová
překlad Viola Somogyi
Informatorium 5/2017