Ukázka je z knihy Vývoj literatury pro děti a mládež (Jana Čeňková a kol., 2006). Tato kniha již není dostupná. Možná vás ale zaujmou novější tituly s podobným tématem: Za tajemstvím pohádek, Psychologický výklad pohádek nebo Děti a svět pohádek, podívejte se také přímo na naše dětské knihy.

Světová autorská pohádka 20. století ztrácela moralistický aspekt, silně přítomný u Andersena, dávala důraz na rozlišení dobra a zla v chaosu moderní doby, která se v té či oné podobě do autorské pohádky promítala. Docházelo k mísení civilních reálií s ryze pohádkovým nebo fantazijním světem, autoři kladli důraz na potřebu fantazie, která může náš svět obohatit a napravit. Některé texty před ztrátou fantazie přímo varovaly:

„Co jste vlastně zač, vy obyvatelé Fantazánie? Přeludy jste a smyšlenky v říši poezie, jste postavy v příběhu, který nikdy neskončí. … Lidé Fantazánii nenávidí, ano, mají z ní strach… Přejí si Fantazánii zničit a nemají tušení, že tak právě znásobují příliv těch lží, které nepřetržitě proudí do světa lidí, totiž ten proud již nepoznatelných bytostí, které předtím žily ve Fantazánii a teď otravují duše lidí svým rozkladným jedem… Pouze když lidé věří, že Fantazánie neexistuje, nenapadne je, aby přišli sem. A s tím souvisí úplně všechno. Neboť jen tehdy, není-li jim známa vaše pravá podoba, můžeme s lidmi nakládat, jak chceme… Jsou v naší moci. A nic neskýtá větší moc nad lidmi než lež. Protože lidé, holenku, žijí samými představami. A my jejich představy můžeme řídit. …To s vámi, nebohý červe obývající Fantazánii, uzavírají se pak ve světě lidí veliké obchody, s vámi, lživými smyšlenkami, rozpoutávají se války a zakládají světové říše…” (Ende, 1987, str. 142–143)

Celým dvacátým stoletím prochází Mary Poppins (1934, česky 1975), slavná literární postava, která v sobě skrývá neuvěřitelné schopnosti. Do jisté míry si nezadá se svou autorkou Pamelou Lyndon Traversovou (1899–1996, vlastním jménem Helen Lyndon Goffovou), která se narodila v Austrálii, později žila v Irsku i Londýně, mezi své přátele ji počítali W. B. Yeats a G. Russel. Byla herečkou, spisovatelkou (nejen knih pro děti a mládež), novinářkou, ale i pověřenkyní vlády v USA za války a nositelkou Řádu Britského impéria. Mary Poppins fyzicky ztělesňuje britsky spořádanou, přísnou, upjatou a důstojnou chůvu, je však schopná převést veškeré dětské fantazijní představy do skutečnosti. I ta nejobyčejnější procházka se s ní mění v nepředstavitelné dobrodružství. Mary Poppins mluví se zvířaty, létá, vrací hvězdy na oblohu a dokáže mnoho dalších neuvěřitelných věcí, do značné míry ilustrujících slova autorky:

„Pro mne neexistují odpovědi, jen otázky. … Jsem šťastna, že jsem se sama stala tím, kdo otázky přináší.“

Svět z dětského pohledu podala v širokém žánrovém záběru švédská autorka Astrid Lindgrenová (1907–2002). Z jejího bohatého díla lze do autorské pohádky zařadit Pipi dlouhou punčochu (1944, 1946,1948) a Karkulína ze střechy (1955–1968). Seriálový příběh o Pipi ve velké míře využívá nadsázku s nonsensovými prvky. Pipi, nadaná řadou mimořádných vlastností, především fyzickou silou, obratností a nevyčerpatelnou fantazií, ukazuje v konfrontaci se světem dospělých opravdovost světa dětských her proti „hrám” dospělých. (Například „hra na nemožné služky”, kterou hrají dámy v kávové společnosti, by se mohla stát vzorovou ilustrací knihy švýcarského psychiatra Erika Berna Jak si lidé hrají.) Pipi rozbíjí zavedené stereotypy, ale v okamžiku nebezpečí si na rozdíl od dospělých ví vždy rady. Právě tato kombinace bezděčného narušitele všech konvencí (například Pipi a slušné vychování) a samozřejmého hrdinství se „supermanskými” rysy zřejmě přispívá k trvalé oblibě Pipi, která ztělesňuje tajné sny o tom, jak by se děti chtěly chovat, kdyby jim v tom nebránili dospělí.

V tradici severských autorů pokračovala spisovatelka a malířka Tove Janssonová (1914–2001). V devíti svazcích příběhů z Muminího údolí vytvořila svět plný tolerance a porozumění. První kniha Skřítkové a velká povodeň vyšla v r. 1945, poslední Pozdě v listopadu v roce 1970. Pevným bodem muminího světa je muminí rodina (tatínek, maminka a muminek), která dokáže „adoptovat“ všechny nově příchozí i s jejich nectnostmi či zvláštnostmi.

Autoři v mnoha případech upustili od klasického menšího rozsahu pohádky a sáhli po žánru románu. Vznikl nový útvar – pohádkový román.
První autorkou tohoto žánru byla Selma Lagerlöfová (1858–1940). Vytvořila pohádkový román Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (1907), který napsala na objednávku jako svébytnou švédskou vlastivědu. V románu se prolínají pohádkové prvky s původními i umělými pověstmi, pohádkami či dobrodružnými epizodami. Mezi pohádkové „romány” lze toto dílo zařadit s jistým váháním – nepochybný je pohádkový rámec vyprávění, jednotlivé epizody pak patří k nejrůznějším literárním žánrům.

K typu pohádkového románu s dobrodružnými prvky patří především tvorba německého autora Michaela Endeho (1929–1995), zejména jeho Děvčátko Momo a ukradený čas (1972) a Příběh, který nikdy neskončí (1979). Základním tématem M. Endeho je konzumní společnost, která rozbíjí základní lidské vztahy. V obou románech opuštěné a osamělé dítě zachraňuje svět propadlý konzumu, který odmítá fantazii, lásku a porozumění a v důsledku toho se dostal na pokraj zkázy. Ende dokonale ruší představu o „čistotě“ žánrů – v jeho díle se poetika pohádky mísí s rysy dobrodružné literatury a místy i příběhu ze života dětí.

Mezi pohádkové romány lze z díla známých autorů volně přiřadit i prózu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Johna Roalda Reuela Tolkiena (1892–1973) (viz zde kapitola Mýty v adaptacích pro děti a mládež) a do jisté míry i Tajemství karet Josteina Gaardera (1952).

V poslední době si celosvětovou oblibu získala autorka Joanne Kathleen Rowlingová (1965), která ve své septalogii (zatím vyšlo šest dílů) o čarodějnickém dítěti a později čaroději Harry Potterovi zapojila do typicky pohádkového příběhu reálie anglické internátní školy. Ve všech dílech se setkáváme s velmi realistickým obrazem světa – nekompetentní úředníci ministerstev, malí kariéristé a šplhouni se mění v kariéristy dospělé; fanatici dobra nebo zla stojí u počátků pohrom a tragédií. V knihách jsou roztroušena nejrůznější přímá naučení od postav dobrých i zlých, která ukazují na nebezpečí předsudků nebo vysvětlují nejrůznější pojmy, například to, že být svobodný znamená především vůli ke svobodě a odpovědnost k vlastním činům. Každý díl má svůj základní rámec, který určuje veškeré dění: v prvním plánu jde o sportovní či kouzelnické soutěžení, které má své aktéry a diváky, v dalším plánu je pak rovina dobrodružná – ochrana Kamene mudrců, boj s baziliškem, záchrana nevinného vězně. Základním tématem všech dílů je boj proti zlu personifikovanému mocným čarodějem lordem Voldemortem.

Další ukázky z knihy Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury:
Úvod
Proměny prózy pro mládež
Jiří Žáček - poezie pro děti
Historické a místní pověsti
Světová autorská pohádka 20. století