Publikace podrobně popisuje arteterapeutické metody založené na analýze výtvarného projevu jako součást terapeutické péče, včleňuje je do širšího teoretického rámce a poukazuje na možnosti jejich tvořivého využití. Seznamuje čtenáře se způsoby arteterapeutické intervence prostřednictvím podrobného popisu dění v arteterapeutickém procesu a rozpracovává základní výtvarná témata, která tvoří osu arteterapeutické praxe (např. identita, krajina, portrét). 

V knize se pozitivně projevuje jednak mnohaletá praktická zkušenost obou autorů, jednak jejich odborná erudice. Pro čtenáře zajímajícího se o arteterapii kniha přináší systematický velmi obsažný výklad, který je zároveň naplněný originálními myšlenkami. Přináší mnoho teoreticky zajímavých a pro praxi užitečných poznatků a inspirací, které jsou přiléhavě ilustrovány obrazovým materiálem. Soustavně a do hloubky se věnuje nejdůležitějším momentům arteterapeutické práce a je přitom nejenom ilustrativní, ale v jednotlivých konkrétních pasážích zároveň instruktivní. Výrazně tak usiluje přispět k dalšímu odbornému rozvoji arteterapie u nás.

PhDr. Ing. Marie Gabriela Lhotová, Ph.D., je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Pracuje v klinickopsychologické praxi v Praze. Je autorkou dvou knih a řady článků i konferenčních příspěvků z arteterapeutické oblasti a připravila více než 20 výstav vlastní výtvarné tvorby.
PaedDr. Evžen Perout je speciální pedagog a arteterapeut. Vyučuje v Ateliéru arteterapie při Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se věnuje výtvarné práci se zrakově postiženými, přičemž toto téma zpracoval i knižně. Jako kurátor pracoval v pražské Národní galerii, jako klinický arteterapeut spolupracoval s Klinikou dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Chcete se s arteterapií teprve seznámit? Čtěte knihu Základy arteterapie.

Knihu Arteterapie v souvislostech můžete koupit na našem e-shopu.

Ukázka:

Koláž a její psychologický rozměr

Koláž umožňuje multimodální zacházení představitelné v rychlejším, bezprostřednějším a přesnějším nacházení souvislosti mezi výtvarnými, psychologickými, literárními i fi lozofi ckými aspekty, pro jejichž vyjádření by se těžko hledal vhodnější způsob (koláž v hudbě, literatuře, fi lmu). Jako taková se v těchto možnostech vztahuje i k psychologii a psychoterapii. Tematizace a sdělitelnost vlastní zkušenosti vede přes výběr toho, co je již zobrazeno. Konkrétní výtvarný znak, vyjadřující nějakou životní zkušenost, není nutné vlastnoručně vytvořit, ale je možné jej zvolit, příp. skládat systémem koláže do vztahů. Zmíněný heterogenní prvek koláže může být výtvarnou transplantací, kdy i lepené papíry spojené s kresbou vnášejí do kompozice jistý významový posun, který divákovi nebo tvůrci rozšiřuje postoje ke skutečnosti a ukazuje možnosti existující za určitých podmínek. Zároveň dává možnost vyjmout či zdůraznit to individuálně podstatné a ignorovat nepodstatné nebo vyjádřit napětí mezi podstatným a nepodstatným. Paradoxně dává možnost dát věci do pořádku a nastolit obvyklost, event. konfrontuje s něčím, co je cizí svou vyšinutostí. Koláž, ať už formálně, nebo obsahově, může být vnímána jako protest, který člověk potřebuje. Náhodný svět náhodných věcí či prvků koláže figuruje více či méně jako výraz nevědomé motivace nebo úmyslné nerozumnosti. Může vést k odvrácené, iracionální straně podstaty člověka, což je cenný zdroj pronikání k jádru věcí.

Mohlo by vás také zajímat: Kresba jako nástroj poznání dítětea Dětská kresba jako diagnostický nástroj

Specifika koláže v arteterapii

V arteterapii se koláž vrací k původnímu významu: Je to vše, kde se používá lepení. Je motivována nikoli esteticky, architektonicky nebo umělecky, ale terapeuticky. Koláž je výtvarná technika, která je v arteterapii přínosná svým specifi ckým způsobem tvorby přijatelným i pro ty, kdo se necítí příliš osloveni malováním. Koláž nepřináší zábrany z důvodu tvarově náročného námětu. Prvek náhody v ní je chápán jako projev skrytých oblastí lidského nitra (Baleka, 1999, s. 351). Koláž jako metafora slouží k označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného. Stejně jako napětí doby, které je schopna vyjádřit, vyjádří i napětí v člověku. Vytváří pocitové sféry „tady a teď“ a ukazuje vracející se vzpomínky prolínající se se současností.

Úkolem arteterapie je odkrývání významového rozměru koláže, jenž se stává srozumitelným tím, že volné seskupování výstřižků v ploše je podle výtvarného záměru založeno na multiplicitě vidění skutečnosti. Obraz může být znovu skládán podle zvláštního (nového) pořádku. Novou skladbou jsou do určité míry porušovány významové souvislosti výchozího zobrazení, a přesto část původní reality zůstává prostřednictvím svých prvků zachována. Deformací získává skutečnost nový řád a s ním se objevuje i nový pohled na realitu. Ve výsledné poloze se může prolínat více obrazů. Určujícím aspektem je multidimenzionalita ve smyslu otevření iluzivního prostoru.

Viz obr. 5.8,9 v barevné příloze.

Koláže se využívají v arteterapii též pro jejich projektivní potenciál, díky němuž je možné zachytit i neuvědomované motivace, konfl ikty a postoje, pro možnost zobrazit svět v jakékoli neopakovatelné nestrukturované podobě, ve které každý může najít oslovující, a tedy sobě vlastní obsah. Principem koláže je setkání dvou a více realit, které vytvoří nový vztah. Slovenský básník Marenčín hovoří o koláži jako o uvolněném poli imaginací. Koláž je „zkratka“ blízká řeči nevědomí, podobně jako sen. Obrazy řazené za sebou, bez použití slov, bez časové posloupnosti, překrývající se, míjející se a mizející a znovu se objevující v jiných podobách, podněcují imaginativní aktivity a podporují cestu k sobě samotnému.

Koláž souvisí s překvapením, kdy něco je jinak, než má být. To, na jaké skutečnosti a fragmenty světa se v koláži klient soustřeďuje a do jakých vzájemných interakcí je klade, se stává výpovědí o minulých událostech i o momentálním psychickém stavu.

Cílem arteterapie při práci s kolážemi je posunutí věci (problému) autora do nového pole vnímání, aby poskytla jiný pohled, přiměla k němu terapeuta/skupinu i autora samotného. Má upozorňovat či vypovídat o nezvyklých situacích a postupovat směrem k jejich porozumění. Paradoxně může sladit cit a myšlení a tím pomoci navrátit vztah člověka ke skutečnosti, do přirozených mezí a rozměrů. Vystřižení či vytržení a znovusestavování, příp. vrstvení, vytváří z již zobrazeného obraz nový.

Knihu Arteterapie v souvislostech můžete koupit na našem e-shopu.