Ať už tomu budete říkat smysl života, životní cesta či náplň, podle Jeffa Goinse to má v sobě každý člověk. Ale jen někteří se to rozhodnou v sobě objevit, vydají se na dlouhou a nesnadnou cestu do hlubin vlastního já a zkusí svou vlastní cestu nejen nalézt, ale také se po ní vydat a vytrvale kráčet.

Autor knihy Jít vlastní cestou věří tomu, že jen v takovém případě prožijeme svůj život naplno a uspokojivě. Jen soulad toho, co děláme, s tím, v co věříme, je podle něj tou správnou životní cestou. Celý proces hledání, nacházení a prošlapávání vlastní cesty má podle něj vždy sedm shodných rysů, sedm etap, které nalezneme také v každém jednotlivém příběhu, který nám v knize předkládá. Začíná nasloucháním vlastnímu životu, hledáním jeho důležitých okamžiků a snahou je rozklíčovat a najít v nich základní směr, kterým by se člověk měl ubírat. Následuje fáze učednická, kdy se člověk snaží svou cestu poznat detailněji, jako se kdysi učedníci učili od svých mistrů - proniká do tajů řemesla a učí se po té cestě kráčet. A postupně se sám stává mistrem, který může svůj odkaz předat dál.

Autor v knize věnuje každé z fází jednu kapitolu a na reálném příběhu ze života ukazuje, jakým způsobem se dá přemýšlet, jak dál postupovat, čeho si všímat a na co klást důraz. Ukazuje různé cesty za úspěšně prožitým životem, od nechtěného těhotenství k založení organizace porodních asistentek nebo od záliby v malování k úspěšné firmě na vytváření webových stránek. A ač může za některými jednotlivými kroky stát náhoda, zejména v počáteční fázi je to prý docela časté, celý proces už by pak měl být vědomým konáním a úmyslnou cestou za osobním úspěchem, štěstím a spokojeností. Kniha Jít vlastní cestou chce být průvodcem i mapou na této pouti, ale větší část informací si do nich budete muset obstarat a zakreslit sami. Je to přece vaše vlastní cesta.

Ukázka:

Život není sen

Před chvílí jsem zavolal svému příteli Jonathanovi, abych ho požádal o radu. Založil nakladatelství, což byl několik let jeho sen, a chtěl jsem se dovědět víc to tom, jak se to stalo. Co přivedlo Jonathana k tomu, že změnil perspektivu a ze snílka se stal mužem činu? Nejprve se trochu zdráhal, ale naléhal jsem, dokud nepolevil. Nakonec řekl, že zásadní změnu vyvolala jedna jednoduchá věta. Po ní se všechno začalo měnit, a to vše díky drobnému, ale významnému posunu ve významu slov.

Každý týden se Jonathan scházel se svými přáteli na večeři, scházeli se u kuchyňského stolu, aby si povídali o svých nadějích a snech a o tom, co by jednou chtěli v životě dělat.

Mohlo by vás také zajímat: Na vnitřní vlně , Vědomý business , Neztraťte motivaci v době blahobytu

„Jednou večer,“ vzpomíná, „jsme všichni seděli kolem mého stolu v kuchyni a povídali si jako obvykle. Přemýšleli jsme o tom, jaký by náš život byl, kdyby se naše sny splnily, kdyby byly podmínky jiné, chápeš? A pak někdo promluvil a řekl: Co kdybychom přestali říkat, co kdybychom to udělali, a začali říkat pojďme to tak udělat?“

To na Jonathana zapůsobilo. To byla výzva, kterou potřeboval, aby začal svůj sen realizovat. Místo, aby si říkal, „co kdyby“, začal konat. Zanechal snění a stal se mužem činu. Když jsem s ním mluvil po telefonu, cítil jsem, že se něco změnilo: byl nový člověk. Byla to malá změna – malý obrat, ale rozdíl byl obrovský.

Lekce je zřejmá. Můžeme strávit své dni sněním o lepším životě, nebo se pustit do chaotického údělu a začít hned dnes. Nečekáte jen vy, až budete povoláni, ale vaše poslání čeká na vás. A můžete otálet, hrát si až do vyčerpání s představami, „co by, kdyby“, nebo si můžete říct těch pár slůvek, které všechno mění: Pojďme na to. Ve španělské hře, kterou napsal Pedro Calderón de la Barca, Život je sen, tráví hlavní postava Segismundo téměř celý svůj život zamčený ve věži a vede monolog, v němž popisuje život jako pouhý sen. Říká:

„Co je život? – Přelud, klam. / Co je život? Hrozně vratký / stín, dech dechu jinovatky. / Vše velké je malé jen. / Dnes už vím: život je sen, / i ty sny jsou z jeho látky.“

Je to hluboký a poetický monolog, nejznámější z celé hry, je však také trochu depresivní. Segismundo tím říká, že sám život je fantazie a to, co si myslíme, že víme, je pouhá iluze. Tak bohužel mnoho lidí žije svůj život. Přemýšlejí o poslání pouze jako o nenaplněném snu, promarní svou vášeň a oloupí svět o cenný dar – své činy. Na konci života, jak jejich příběh bledne a stává se součástí věčnosti, si říkají: Stálo to za to? Udělal jsem všechno, co jsem udělat měl? Nebo jsem byl příliš opatrný?

Jeff Goins je spisovatel a motivační řečník, zakladatel online komunity spisovatelů Tribe Writers, kde pomáhá spisovatelům s hledáním jejich vlastní cesty ve světě literatury. 

Na svých smrtelných postelích spatříme věci nejjasněji, jak jsme je kdy viděli. Každý z nás bude nucen čelit tomu, jak jsme skutečně vedli svůj život, zvlášť pokud jsme měli příležitost a nechopili se jí. Při představě toho dne se nejvíc děsím toho, jak budu rekapitulovat všechny ty chvíle, kdy jsem nedostál svému potenciálu, proč jsem se více neponořil do svého poslání. A co je příčinou? Můj strach!

Strach. Všichni ho cítíme. Je to síla, která postihuje i ty nejodvážnější z nás. Co s ním tedy uděláme? Opřeme se do toho s vědomím, že neúspěch je nevyhnutelný, ale současně to není legitimní překážka. Můžeme jít dál, i když někdy jiným směrem.

Právě tehdy začíná na vašem příběhu záležet, tedy když začnete využívat své nadání a dovednosti, které jste získali. Tehdy, když se potkají myšlenky a činy, když přestáváme snít a začínáme žít. Když jednáme, roste napětí a riziko je nevyhnutelné. Ale odměna je obrovská. Jak s tímto okamžikem naložíme, přetrvá věčnost. Jaký odkaz zanecháte svým potomkům, není rozhodnutí, které učiníte na smrtelné posteli. Je to volba, kterou děláte právě teď se zdroji, které máte k dispozici právě v tomto okamžiku.

Je tu samozřejmě i jiná možnost. Můžeme to vzdát, zahořknout. Můžeme věřit, že následovat svou vášeň je fraška. Stejně jako Segismundo se dokonce můžeme natolik ztrácet ve svém snovém světě, že nedokážeme rozlišit, co je skutečné. Tato možnost tu určitě je. Problém však je, že ideály ještě nikoho nezměnily, sen ničím nezalomcuje. A svět zůstává stejný bez ohledu na velikosti vašich myšlenek. Skutečná proměna může nastat, až když lidé začnou jednat. Abyste mě správně pochopili, sny mají velkou moc. Jsou hybatelem změny. Ale samy o sobě nic nezmůžou. Posedávat po kavárnách a mluvit o tom, že jednoho dne se stanete spisovatelem nebo aktivistou či podnikatelem, je asi to nejhorší, co můžete dělat. Máte pocit, že pracujete, ale ve skutečnosti ničíte skutečnou práci vedoucí k naplnění svého snu.

Co tedy s tím? Přestaňte mluvit a začněte konat. Nesněte o tom, že budete spisovatelem – začněte psát. Nesněte o tom, že budete aktivistou – pusťte se do něčeho. Nesněte o tom, že budete podnikatelem – spusťte nějaký projekt.

Nedávno jsem se spojil s Jonathanem. To nakladatelství založil a řídil ho několik let, ale jak šel život dál, jeho zanícení se upřelo jiným směrem. Firmu tedy zavřel a začal něco jiného, a jak se ukázalo, nakladatelství bylo na jeho cestě jen jedním krokem. Kdyby s ním nezačal, nebyl by dnes tam, kde je. Nešlo o to, aby uspěl. Sám by řekl, že se mu to nepodařilo, aspoň co se týče nakladatelství. Jde o to, že to zkusil. Nezůstal u samotného snění, ale začal jednat. Cokoli jiného než takovýto aktivní přístup je lacinou nápodobou života, který vám bylo určeno žít. Je to otálení. Místo abyste uvízli ve vyjetých kolejích, proč nezkusit to, co udělal Jonathan, a učinit obrat novým směrem? Možná budete překvapeni, jaké příležitosti vám přijdou do cesty.

Knihu Jít vlastní cestou můžete zakoupit na našem e-shopu, také jako e-knihu