Přednášky k úvodu do psychoanalýzy patří spolu s Psychopatologií všedního života k nejúspěšnějším a nejvíce čteným Freudovým textům. Jsou asi nejsrozumitelnějším úvodem do základů freudovské psychoanalýzy. K jejich přístupnosti přispívá vedení výkladu formou konverzace, interakce s posluchači (resp. čtenáři) a mnoho příkladů z každodenního života i psychoanalytické praxe. Text je srozumitelný i pro laiky, kteří nemají psychologické nebo psychiatrické vzdělání a kterým dokáže přiblížit komplexní klinické jevy, ale současně může obohatit i profesionály o nové psychoanalytické poznatky. 

Podkladem Přednášek jsou prezentace ze dvou zimních semestrů v letech 1915/1916 a 1916/1917, které Freud přednesl na Vídeňské univerzitě, aby tím uzavřel své univerzitní působení. Celkem jde o dvacet osm přednášek, jejichž tématem jsou tři klasické oblasti psychoanalytického zkoumání: chybné úkony, sny a neurotické symptomy.

Sigmund Freud (1859-1939) byl vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Pocházel z moravského příboru. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interakci snů. Vymyslel či rozvinu řadu pojmů jako libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipovský komplex, podvědomí, nevědomí a vědomí (tj. topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti či pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. 

Portál už vydal jeho knihy Psychopatologie všedního života a Totem a tabu.

Ukázka:

Desátá přednáška: Symboly ve snu

Dámy a pánové! Zjistili jsme, že snová deformace, která nám vadí v porozumění snu, je výsledkem cenzurní činnosti namířené proti nepřijatelným, nevědomým hnutím a přáním. Ale netvrdili jsme přirozeně, že cenzura je jediným faktorem, který působí snovou deformaci, a opravdu také můžeme při dalším studiu snu dospět k objevu, že se na tomto výsledku podílejí i faktory jiné. To znamená, že i kdyby snová cenzura byla vyřazena, nebyli bychom stejně s to snu rozumět, zjevný sen by se ani pak pořád ještě nekryl s latentními snovými myšlenkami.

Tento druhý faktor, který činí sen neprůhledným, tento další příspěvek k snové deformaci jsme objevili, když jsme soustředili pozornost na jednu mezeru v naší technice. Už jsem vám přiznal, že analyzované občas skutečně k jednotlivým prvkům snu nic nenapadá. Nestává se to ovšem tak často, jak analyzovaní tvrdí; ve velmi mnoha případech je možné z nich vytrvalostí nápad přece jen vynutit. Ale zbývají přesto případy, v nichž asociace selhávají, anebo když jsou vynuceny, neposkytnou to, co od nich očekáváme. Dojde-li k tomu v průběhu psychoanalytické léčby, má to zvláštní význam, který se nás zde však netýká. Stává se to však i při výkladu snů u normálních osob nebo při výkladu vlastních snů. Přesvědčíme-li se, že v takových případech všechno naléhání nic nepomáhá, dospějeme nakonec k objevu, že se tato nevítaná náhoda vyskytuje pravidelně u určitých snových prvků. A potom tam, kde jsme zprvu viděli jen výjimečné selhání techniky, začneme rozeznávat novou zákonitost.

Čtěte také: Psychopatologie všedního života.

Toto všechno nás uvádí v pokušení, abychom tyto „němé“ snové prvky vyložili sami, abychom se vlastními prostředky pokusili o jejich překlad. Dospíváme pak nutně k poznatku, že kdykoli se k takovému dosazení odhodláme, pokaždé dostaneme uspokojivý smysl, kdežto pokud se k takovému zásahu nerozhodneme, sen zůstává beze smyslu a jeho souvislost je přerušena. Hromadění mnoha zcela obdobných případů dá pak už našemu zprvu nesmělému pokusu požadovanou jistotu. Vykládám to všechno trochu schematicky, ale pro účely výuky je to přece dovoleno a není to také podáno nesprávně, nýbrž pouze zjednodušeně. Tímto způsobem získáme pro řadu snových prvků konstantní překlady, tedy docela podobně, jako nacházíme v našich lidových snářích výklad pro všechny věci, o kterých se člověku zdá. Nezapomínáte přece, že při naší asociační technice za snové prvky nikdy nevycházejí navzájem shodné náhrady.

Teď okamžitě namítnete, že vám tato cesta k výkladu připadá ještě daleko nejistější a více vystavená námitkám než dřívější způsob pomocí volných nápadů. Ale přistupuje tu navíc přece jen ještě i něco jiného. Když totiž zkušeností nashromáždíme dosti takových konstantních náhrad, řekneme si najednou, že nám na tyto části výkladu snů měla skutečně stačit vlastní znalost, že tato místa skutečně mohla být srozumitelná i bez nápadů toho, komu se sen zdál. Odkud bychom měli jejich význam znát, to se ukáže ještě v druhé polovině našeho výkladu.

Takový konstantní vztah mezi určitým snovým prvkem a jeho překladem označujeme jako symbolický a snový prvek sám jako symbol nevědomé snové myšlenky. Vzpomenete si snad, že jsem dříve, při zkoumání vztahů mezi snovými prvky a jejich původními základy, rozlišil tři takové vztahy, vztah části k celku, vztah narážky a vztah obrazného znázornění. O čtvrtém vztahu jsem se vám tehdy zmínil, ale nejmenoval jsem ho. Nuže, tento čtvrtý vztah je zde zaváděný vztah symbolický. Vážou se k němu velmi zajímavé diskuse a těm chceme nyní věnovat pozornost ještě předtím, než vyložíme naše speciální pozorování o symbolice. Symbolika je možná nejpozoruhodnější kapitolou nauky o snu.

Je tomu tak především proto, že symboly jsou stabilními překlady a splňují do jisté míry ideál antického vykládání snů stejně jako lidového, od kterého jsme se naší technikou velmi vzdálili. Dovolují nám za určitých okolností vyložit nějaký sen, aniž jsme se vyptávali toho, komu se zdál, neboť ten k symbolu beztak nedovede nic povědět. Známe-li obvyklé snové symboly a k tomu osobnost, o jejíž sen jde, poměry, v kterých žije, a dojmy, které snu předcházely, jsme často s to sen bez dalšího vyložit, podat rovnou jeho okamžitý překlad. Takový umělecký kousek lichotí tomu, kdo sen vykládá, a imponuje tomu, komu je výklad určen; příjemně se odlišuje od namáhavé práce s vyptáváním osoby, které se sen zdál. Nenechte se tím ale svést. Naším úkolem není předvádět umělecké kousky. Výklad spočívající ve znalosti symbolů není nějakou technikou, která by mohla asociační techniku nahradit nebo se s ní měřit. Pouze ji doplňuje a užitečné výsledky poskytuje jen tehdy, když je ho použito v jejím rámci. Pokud jde ale o znalost psychické situace toho, kdo snil, musíte zvážit, že vám nebudou předloženy k výkladu jen sny vašich dobrých známých a že zpravidla nebudete znát ty denní události, které byly ke snu podnětem, nýbrž že znalost toho, čemu říkáme psychická situace, vám poskytnou právě nápady analyzovaného.

Přečtěte si také další Freudovo dílo: Totem a tabu.

Zvlášť pozoruhodné, i s ohledem na souvislosti, o kterých bude řeč ještě později, je dále také to, že proti existenci symbolických vztahů mezi snem a nevědomím se opět ozvaly nejprudší hlasy odporu. I někteří soudní a úctyhodní lidé, kteří šli s psychoanalýzou značný kus cesty, ji zde odmítli následovat. Tento postoj je však tím pozoruhodnější, že za prvé symbolika není vlastní pouze snu nebo pro něj příznačná, a za druhé, že snová symbolika nebyla vůbec objevena psychoanalýzou, i když psychoanalýza není jinak na překvapivé objevy nijak chudá. Jako objevitel snové symboliky, pokud jí vůbec chceme přiznat nějaký počátek v moderní době, musí být jmenován fi lozof K. A. Scherner (1861). Psycho analýza jen Schernerova zjištění potvrdila a také je ovšem pronikavým způsobem pozměnila.

Teď budete chtít slyšet něco o podstatě snové symboliky a nějaké příklady na ni. Rád vám sdělím, co vím, ale přiznávám se vám, že naše pochopení nesahá tak daleko, jak bychom chtěli.

Podstatou symbolického vztahu je srovnání, ale nikoli srovnání libovolné. Tušíme, že pro toto srovnání platí nějaké zvláštní podmínky, ale nemůžeme říci jaké. Ne všechno, s čím nějaký předmět nebo děj můžeme srovnat, se také vyskytuje ve snu jako jeho symbol. Na druhé straně sen nevyjadřuje symbolicky cokoli, nýbrž jen určité prvky latentních snových myšlenek. Existují tedy omezení v obou směrech. Musíme také přiznat, že pojem symbolu nelze v současné době nijak přesně ohraničit, plynule přechází v náhradu jednoho prvku jiným, v obrazové znázornění apod. a blíží se i narážce. U řady symbolů je srovnání, které bylo jejich základem, zřejmé. Vedle toho existují jiné symboly, u nichž si musíme položit otázku, kde vlastně máme hledat společný znak, tertium comparationis, tohoto domnělého srovnání. Při bližší úvaze jej pak můžeme objevit, ale může nám také skutečně zůstat skryt. Jestliže je symbol přirovnáním, je dále divné, že se toto přirovnání nedá odhalit asociacemi a že je ani snící osoba nezná, že je užívá, aniž o něm ví. Ba co víc, že nemá ani chuť toto přirovnání akceptovat, i když je před ní vyslovíme. Vidíte tedy, že symbolický vztah je srovnáním zcela zvláštního druhu, jehož základ ještě jasně nechápeme. Možná že později bude možné ještě najít nějaké poukazy na tuto neznámou. ((v orig. mezera)) Okruh věcí, které bývají ve snu symbolicky znázorňovány, není velký. Lidské tělo jako celek, rodiče, děti, sourozenci, narození, smrt, nahota – a ještě cosi k tomu. Jediné typické, tj. pravidelné znázornění lidské osoby jako celku je dům, jak poznal už Scherner, který přisuzoval tomuto symbolu dokonce mimořádný význam, jaký mu nepřísluší. Ve snu se někdy stává, že se spouštíme, jednou s veselým pocitem, jindy s úzkostí, po fasádách domů. Fasády se stěnami zcela hladkými jsou muži, ale fasády s výstupky a balkony, kterých se lze zachytit, jsou ženy. Rodiče se ve snu objevují jako císař a císařovna, král a královna nebo jiné osoby těšící se vážnosti: v tomto směru je tedy sen velmi uctivý. Méně něžně zachází s dětmi a sourozenci; ti bývají symbolizováni jako malá zvířátka, jako nepříjemný hmyz. Narození bývá skoro pravidelně znázorňováno nějakým vztahem k vodě, buď člověk do vody spadne, nebo z ní vylézá, zachraňuje někoho, kdo tone, tj. má k němu mateřský vztah, nebo je sám nějakou osobou takto zachraňován. Umírání bývá ve snu nahrazeno odcestováním, jízdou vlakem, fakt, že je někdo mrtvý, pak různými nejasnými, jakoby plachými náznaky, nahota oděvem a uniformou. Vidíte, jak se zde hranice mezi symbolickým znázorněním a znázorněním pomocí narážky rozplývá.

Ve srovnání se skrovností tohoto výčtu nám musí být nápadné, že předměty a obsahy určitého dalšího okruhu bývají znázorňovány mimořádně bohatou symbolikou. Jde o okruh sexuálního života, genitálií, sexuálních procesů a pohlavního styku. Převážnou většinu symbolů ve snu představují symboly sexuální. Ukazuje se tu přitom pozoruhodný nepoměr. Označovaných obsahů je jen málo, ale symbolů pro ně neobyčejně mnoho, takže každá z těchto věcí může být vyjádřena četnými a skoro rovnocennými symboly. Při výkladu pak dochází k něčemu, co budí obecnou nelibost. Symbolické výklady jsou v protikladu k rozmanitosti snových obrazů velmi jednotvárné. To se nikomu, kdo se o tom dovídá, nechce zamlouvat; ale co se dá proti tomu dělat?

Mohlo by vás také zajímat: C. G. Jung: Člověk a jeho symboly

Protože poprvé v těchto přednáškách přichází řeč na věci týkající se sexuálního života, jsem povinen vám vysvětlit a zdůvodnit způsob, jakým hodlám o tomto tématu pojednávat. Psychoanalýza nevidí žádný důvod něco zahalovat nebo jen naznačovat, nepokládá také za nutné stydět se za to, že se zabývá tímto závažným předmětem, soudí, že je správné a slušné označovat všechno pravým jménem, a doufá, že tímto způsobem bude nejspíše možno vyhnout se rušivým vedlejším myšlenkám. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, že se hovoří k posluchačstvu, které se skládá z příslušníků obou pohlaví. Jako neexistuje žádná věda in usum delphini, tak neexistuje ani žádná věda pro naivní žabky, a přítomné dámy daly tím, že se objevily v této posluchárně, na srozuměnou, že chtějí být stavěny na roveň mužům.

Pro mužské pohlavní ústrojí má tedy sen celou řadu znázornění, která je nutno označit jako symbolická, a společný znak přirovnání je u nich většinou velmi zřejmý. Především je pro mužské pohlavní ústrojí jako celek symbolicky závažné posvátné číslo tři. Nápadnější a pro obě pohlaví zajímavá součást tohoto ústrojí, mužský pohlavní úd, bývá symbolicky zastupován věcmi, které se mu podobají tvarem, tedy věcmi, které jsou dlouhé a tyčí se do výšky, jako: hole, deštníky, tyče, stromy apod. Dále pak předměty, které s ním mají společnou vlastnost, že mohou pronikat do těla a zraňovat, tedy špičatými zbraněmi všeho druhu, noži, dýkami, kopími, šavlemi, ale také zbraněmi střelnými: puškami, pistolemi a revolverem, který se k tomu tvarem hodí tak dobře. V úzkostných snech dívek hraje velkou roli pronásledování mužem, který je vyzbrojen nožem nebo střelnou zbraní. Toto je snad nejčastější případ snové symboliky a můžete si ho teď snadno přeložit. Bezprostředně srozumitelná je také náhrada mužského pohlavního údu předměty, z kterých vytéká voda: vodovodními kohoutky, kropicími konvemi, vodotrysky a jinými předměty, které se zase mohou prodlužovat, jako visacími lampami, šroubovacími tužkami atd. Také je nasnadě, že nespornými sexuálními symboly jsou podobně i tužky, pera, pilníčky na nehty, kladiva a jiné nástroje, které rovněž souvisí s pojetím tohoto orgánu.

Pozoruhodná vlastnost pohlavního údu, že se může vzpřímit a překonává tak tíži, tento dílčí projev erekce, vede k symbolickému znázornění balony, letadly a v poslední době i zepelíny. Sen dovede ale erekci symbolizovat ještě i jiným, výraznějším způsobem. Pohlavní úd se v něm stane nejpodstatnější součástí celé osoby a sen tedy nechá létat přímo ji. Nebudete se doufám cítit roztrpčeni, že sny o létání, které všichni známe a které bývají často tak krásné, musejí být vykládány jako sny vyplývající z celkového sexuálního vzrušení, jako erekční sny. Z psychoanalytických badatelů prokázal nezvratně správnost tohoto výkladu P. Federn, ale k stejnému závěru byl svými výzkumy doveden i Mourly Vold, tolik chválený pro svoji střízlivost, který provedl experimenty s umělými pozicemi paží a nohou během spánku. Ten měl přitom k psychoanalýze skutečně daleko, snad o ní dokonce ani nevěděl. Neuvádějte také jako námitku fakt, že tytéž sny o létání mohou mít i ženy. Vzpomeňte si spíš na to, že naše sny mají splňovat přání a že přání být mužem se u ženy vyskytuje vědomě nebo nevědomě velmi často. Také fakt, že žena může toto přání realizovat stejnými prožitky jako muž, nezmýlí nikoho, kdo se jen vyzná v anatomii. Žena má přece na svém pohlavním ústrojí také malý úd podobající se údu mužskému a tento malý úd, klitoris, hraje dokonce v dětském věku a ve věku, kdy ještě nedochází k pohlavnímu styku, stejnou roli jako velký pohlavní úd mužův.

K méně srozumitelným mužským sexuálním symbolům patří někteří plazi a ryby, především proslulý symbol hada. Proč tatáž funkce připadla i klobouku a plášti, není jistě lehké uhádnout, ale jejich symbolický význam je mimo jakoukoli pochybu. Je možno si konečně položit ještě také otázku, jestli i náhradu mužského údu nějakým jiným údem, nohou nebo rukou, můžeme označit jako symbolickou, Myslím, že nás k tomu nutí souvislost a paralelní symboly ženské. Ženské pohlavní ústrojí bývá symbolicky znázorňováno všemi předměty, které s ním mají tu společnou vlastnost, že v sobě mají dutinu, jež může do sebe něco pojmout. Tedy jámami, šachtami a jeskyněmi, nádobami a lahvemi, krabicemi, schránkami, kufry, pouzdry, bednami, kapsami atd. Do této řady patří také loď. Některé symboly se vztahují spíš na mateřské lůno než na ženské pohlaví, např.: skříně, kamna a především místnost. Symbolika místnosti se tu stýká se symbolikou domu, dveře vnitřní i dveře domovní se stávají symboly genitálního otvoru. Ale také některé látky symbolizují ženu: dřevo, papír a předměty z nich zhotovené, stůl a kniha. Ze zvířat musíme uvést jako nesporné ženské symboly alespoň hlemýždě a škebli; z částí těla je třeba jmenovat ústa, zastupující genitální otvor, ze staveb kostel a kapličku. Jak vidíte, nejsou všechny tyto symboly stejně srozumitelné.

Také by vás mohlo zajímat: Alfred Adler - Člověk jaký je.

Ke genitáliím musíme přiřadit i prsy, které jako větší polokoule ženského těla bývají znázorňovány jablky, broskvemi a plody vůbec. Genitální ochlupení obou pohlaví popisuje sen jako les a křoví. Složitá topografi e ženských pohlavních orgánů činí pochopitelným, že tyto orgány bývají často zobrazovány jako krajina se skálou, lesem a vodou, kdežto impozantní mechanismus mužského pohlavního ústrojí vede k tomu, že je symbolizují nejrůznější nesnadno popsatelné složité stroje.

Ze symbolů ženského pohlaví stojí za zmínku ještě také schránka na šperky; klenot a poklad označují milovanou osobu i ve snu; sladkosti jsou častým znázorněním sexuálního požitku. Ukojení na vlastním pohlavním ústrojí bývá naznačováno hrami všeho druhu, také hrou na klavír. Symbolickým znázorněním onanie je zejména klouzání a smyk, stejně jako trhání nějaké větve. Obzvlášť pozoruhodným snovým symbolem je vypadnutí nebo vytržení zubu. Znamená jistě především kastraci jako trest za onanii. Zvláštní znázornění pohlavního styku nacházíme ve snu méně často, než by se po dosavadních sděleních mohlo očekávat. Zde je třeba jmenovat rytmické úkony, jako tanec, jízdu na koni a stoupání, a také násilné prožitky, jako přejetí. K tomu přistupují různé řemeslné práce a přirozeně také ohrožování zbraněmi.

Nesmíte si použití ani překlad těchto symbolů představovat jako něco zcela jednoduchého. Vyskytuje se při tom ledacos, co našemu očekávání odporuje. Tak se například zdá stěží uvěřitelné, že v těchto symbolických znázorněních nebývají často pohlavní rozdíly nijak ostře rozlišovány. Některé symboly znamenají pohlavní ústrojí vůbec, nezáleží na tom, zda mužské, nebo ženské, např. malé dítě, synáček nebo dceruška. Jindy může být symbolu převážně mužského použito k označení ženského pohlaví nebo naopak. Tomu neporozumíme, dokud se neobeznámíme s vývojem lidských sexuálních představ. V některých případech může tato dvojznačnost symbolů být jen zdánlivá; u nejnápadnějších symbolů, jako jsou zbraně, kapsa, bedna, je také toto bisexuální použití vyloučeno.