Je zcela zbytečné představovat Bruna Ferrera a jeho příběhy pro duši těm, kteří se s ním již setkali. Ale pro ty, kdo byli dosud ochuzeni o laskavou lidskost Ferrerových příběhů pro duši, rádi proneseme pár slov o díle tohoto italského salesiána a mimořádně plodného spisovatele.

Již čtyřiadvacet útlých knížeček plných propastně hluboké moudrosti, horoucně vřelé křesťanské lásky, vznešených duchovních povzbuzení, dojemné radosti a intenzivních morálních poučení už dlouhé roky těší nekonečné a stále se rozrůstající řady jeho příznivců. Lék pro duši, nejnovější přírůstek do této knižní rodiny, knížečka typicky co do rozsahu útlá, co do významu pro bolavé a unavené duše strádajících čtenářů monumentální, není výjimkou. Přináší 49 originálních a mistrně vystavěných krátkých - neboť Bruno Ferrero je světový mistr narativní zkratky - příběhů a anekdot. Ty, podávané jako pilulky při osobní meditaci, v katechezi či při rodinné četbě, zhojí rány duše, uzdraví její bolesti, zacelí zranění, vyléčí duchovní úrazy: křivdy se rozplynou pod vroucím humanismem Ferrerových příběhů, nespravedlnosti odplaví hluboká řeka jejich moudrosti, utrpěné nepravosti uletí na křídlech jejich svěží lehkosti. 

Přestaňme ale již psát další superlativy a pusťme se do hloubavé četby samotných textů Bruna Ferrera!

Ukázka:

CO NÁS UČÍ BAMBUS

Kdysi dávno se dva farmáři procházeli po trhu, když tu jejich pozornost upoutal stánek, na němž byla vystavena nejrůznější semena. Nikdy předtím je neviděli. Zastavili se a ptali se prodavače:
„Pane, co je to za semena?“ chtěl vědět jeden z mužů.
„To jsou semena bambusu. Pocházejí z dalekého Východu a jsou velmi zvláštní,“ odpověděl prodavač.
„V čem jsou tak zvláštní?“ zeptal se druhý z farmářů.
„Když si je koupíte a zasadíte, dozvíte se proč. Potřebují jen vodu a hnojivo,“ odpověděl obchodník.
Oba farmáři byli velmi zvědaví, a tak si koupili několik semen té podivné rostliny zvané bambus. Jakmile se vrátili na své farmy, oba hned semínka zasadili a okamžitě je začali zalévat a hnojit, jak jim prodavač řekl.
Uběhla nějaká doba, jiné rostliny už dávno rostly a plodily, ale bambus ještě ani nevyklíčil. Jeden z farmářů řekl tomu druhému:
„Ten starý obchodník nás pěkně oklamal. Z těch semínek nikdy nic nevyroste.“
A rozhodl se, že se o ně přestane starat.
Druhý ale v péči pokračoval, dával jim veškerou vodu a hnojivo, které potřebovaly. Čas běžel dál, ale rostliny ne a ne vyklíčit.
Po sedmi letech už byl i druhý farmář téměř rozhodnutý to vzdát, když tu jednoho rána spatřil, že v koutě zahrady, kam bambus zasel, vykukuje z půdy několik statných výhonků. Jeho překvapení se ještě zvětšilo, když rostliny za pouhých šest týdnů dosáhly výšky třiceti metrů. 
Jak je možné, že bambusu trvalo sedm let, než vyklíčil, a pak za pouhých šest týdnů dokázal dorůst do takové výšky?
Velmi jednoduše: během sedmi let zdánlivé nečinnosti bambus díky tvrdé práci, vytrvalosti a houževnatosti dokázal vytvořil složitý kořenový systém, který mu pak umožnil takový impozantní růst.

Když Noe začal na kopci stavět svou archu, lidé se smáli: „Hlupáku! Co to má znamenat, stavět loď na hoře, kde není ani kapka vody?“

Velké úspěchy se ale rodí už dlouho předtím, v hlavě, v srdci a v každodenní dřině.