Kniha Jak nevyhořet jako učitel americké pedagožky Amy L. Evy je srozumitelným a podnětným průvodcem, který pomůže učitelům čelit každodenním nárokům školní práce. Autorka čerpá z dlouholeté praxe i z ověřených poznatků psychologie a neurovědy a předkládá čtenářům dvanáctiměsíční program rozdělený podle školního roku, který přináší praktické strategie i prostor k zamyšlení a pomáhá učitelům posilovat vlastní odolnost i nacházet (znovu) radost z učení.

Struktura knihy Jak nevyhořet jako učitel je uspořádána podle dvanácti měsíců školního roku a každý z nich se věnuje jinému okruhu témat. V prvním měsíci se učitelé učí porozumět vlastním emocím – od jejich identifikace přes práci se vztekem až po vědomé vychutnávání pozitivních pocitů. Následují bloky zaměřené na přijetí reality, pěstování zvídavosti a schopnosti vidět krásu a úžas v každodenních situacích, ale také na vděčnost, odpuštění či optimismus. Další měsíce přinášejí témata posilování osobní odolnosti, uvědomování si vlastních hodnot a silných stránek, rozvíjení kreativity i zkoumání vlastní identity. Postupně se objevují i oblasti, které přímo souvisejí s učitelskou praxí – například práce s empatií a soucitem, pěstování vztahů se studenty a kolegy nebo vytváření podpůrného prostředí ve třídě i ve škole jako celku. Každý měsíc je členěn do čtyř týdnů, v nichž autorka nabízí konkrétní úkoly, cvičení, otázky k zamyšlení a krátké rituály, které lze zařadit i do nabitého dne. Díky této promyšlené a systematické struktuře mohou učitelé postupně a bez velkého tlaku rozvíjet své dovednosti, které jim pomohou čelit stresu, posilovat vnitřní rovnováhu a nacházet znovu radost ze své profese.

Autorka Amy L. Eva přitom klade důraz na takzvané měkké nástroje – povzbuzení k vedení deníku, čtení poezie, procházkám v přírodě či vnímání krásy v umění. Na první pohled se mohou zdát nepraktické, ve skutečnosti však dokáží učitele zásadně posílit v odolnosti a znovu jim připomenout radost z učení. Společně s technikami mindfulness, otázkami k sebereflexi a drobnými každodenními rituály tyto přístupy pomáhají zpomalit, znovu se spojit se sebou samým a vytvářet tak pevnější základ pro vztahy se studenty i kolegy. Kniha zdůrazňuje, že jen pedagog, který sám prožívá pohodu a vnitřní rovnováhu, může tyto hodnoty účinně předávat svým žákům.

Kniha Jak nevyhořet jako učitel je praktickým společníkem, ke kterému se lze kdykoli vracet – ať už na začátku školního roku, v jeho náročném průběhu, nebo ve chvílích, kdy hrozí únava a ztráta motivace. Nabízí realistické a vyzkoušené postupy, které mohou učitelům pomoci znovuobjevit smysl jejich práce, obnovit naději a najít udržitelný způsob, jak být dlouhodobě inspirací pro své žáky. Na konci knihy je pak obsáhlý soupis literatury pro další studium tohoto tématu.

Z anglického originálu Surviving Teacher Burnout: A Weekly Guide to Build Resilience, Deal with Emotional Exhaustion & Stay Inspired in the Classroom přeložila Denisa Štrbová.

Ukázka:

18. TÝDEN

Zpochybňování vlastních myšlenek a názorů

S tímto studentem prostě nedokážu navázat kontakt. Na tyhle věci už nemám energii. Jsem špatný učitel. Máte dojem, že pro vás některá z těchto tvrzení platí? Obvykle si takové věci říkáme po nějaké stresující události. Zrovna jsme zavěsili telefon po nepříjemném rozhovoru s rodičem, máme za sebou obzvlášť náročnou hodinu nebo školní den, nebo se každý den snažíme dělat, co je v našich silách, ale bojujeme s nedostatkem času, techniky, odborné přípravy nebo emoční odolnosti.

V těžkých chvílích, když nás ovládá hněv, frustrace, strach nebo zoufalství, nám věci, které sami sobě tvrdíme, mohou připadat pravdivé. Problém je, že pokud vnitřní monolog pokračuje (Tohle nezvládnu!), mohou se z těchto výroků stát naše přesvědčení o sobě samých.

Cesta

Kéž byste tak mohli k událostem, jako jsou rozhovory s rodiči, prázdné pohledy studentů během on-line výuky nebo krize veřejného zdravotnictví, přistupovat s určitým odstupem. Těžké věci se prostě dějí. Co tedy následuje, když se věci nedějí podle vašich představ nebo plánů?

Výzkumy ukazují, že naše myšlenky o tom, co se nám děje, mohou mít silný vliv na naše pocity a chování (Beck 1996). Spustí se celý cyklus reakcí, jako v následujícím příkladu:

1. Událost: Dostanu negativní zpětnou vazbu od nadřízeného.
2. Myšlenka: Říkám si něco jako: Tohle nikdy nezvládnu.
3. Emoce: Cítím stud, frustraci, hněv, strach, znechucení nebo směs toho všeho.
4. Chování: Něco udělám: reaguji defenzivně, stáhnu se a vyhýbám se nadřízenému nebo na nějakou dobu ztratím zájem o svou práci.

Smyčku myšlení – cítění – chování lze narušit. Mimo jiné to lze udělat pomocí pravidelného strukturovaného zpochybňování svého uvažování. Kognitivní přehodnocení, jedna z nejlépe prozkoumaných metod pro zvládání stresových zážitků, mění vaši interpretaci situace. Dokáže zmírnit emocionální i fyzické pocity úzkosti a zároveň zmenšit depresi (Hofmann a kol. 2012). Pokud budete kognitivní přehodnocování provádět pravidelně, můžete svůj pohled na nějakou událost upravovat, minimalizovat intenzivní emoce a nakonec reagovat na studenty a kolegy s větším pochopením.

Když na vás kupříkladu některý žák ve třídě začne křičet, asi si pomyslíte: Tohle je příšerné, je to hrozný pocit, když na vás někdo křičí před celou třídou. Čím jsem si to zasloužil/a? Když se však – v daném okamžiku nebo později během dne – zastavíte a přehodnotíte situaci, možná zjistíte, že své myšlení začínáte upravovat. Například: Co nejhoršího by se mohlo stát? Co si myslím, že to znamená? Je moje myšlenka pravdivá nebo přesná? Mohl/a bych se podívat na hněv toho žáka jinak? Výsledkem může být například: Nebylo to nic příjemného, ale tento student asi prožívá opravdu těžké období. Nemyslel to osobně. S tímto jiným pohledem na situaci je méně pravděpodobné, že budete reagovat rozčileně – spíš studentovi pomůžete najít konstruktivní způsob vyjádření jeho hněvu.

Změna perspektivy vyžaduje trochu úsilí, ale díky několika krátkým otázkám možná zjistíte, že si okolnosti vykládáte nesprávně, a vaše emoce se zmírní.

Úkol

Vyberte si některou nedávnou situaci v práci, která pro vás byla emocionálně náročná a vyvolala ve vás iracionální myšlenky. Popište si tuto situaci do deníku. Poté odpovězte na následující otázky:

• Co si o situaci myslím, představuji nebo sám/sama sobě říkám?
• Jak se při těchto myšlenkách cítím?
• Proč si myslím, že je tato myšlenka pravdivá nebo přesná?
• Proč si myslím, že tato myšlenka není pravdivá, nebo alespoň že není zcela pravdivá? Lze se na to podívat i jinak? Jak?
• Můžu něco udělat hned teď, když mám od situace větší odstup?

Návodné otázky

Popište, jak se změnily vaše pocity nebo myšlenky týkající se této situace poté, co jste odpověděli na všechny otázky výše. Které otázky pro vás byly nejpřínosnější? Kdy byste mohli tyto otázky znovu využít?

Přínosy

Vzhledem k tomu, že kognitivní přehodnocování je jednou ze strategií pro snížení deprese a úzkosti (Llewellyn a kol. 2013; Troy a kol. 2010), vědci zkoumají jeho roli v každodenním životě učitelů. Nedávná studie sledovala hladinu kortizolu u učitelů středních škol v průběhu celého školního roku. Kortizol, chemický ukazatel stresu, má tendenci na jaře stoupat a na podzim opět klesá. Výzkumníci však zjistili, že kognitivní přehodnocení pomáhá tlumit reakci učitelů na stres v průběhu celého roku a je mnohem účinnější než potlačování pocitů (Katz a kol. 2018).

Pokud si tuto strategii pro zvládání emocí osvojíte, může se stát jedním z nejúčinnějších nástrojů ve vašem repertoáru. Stejně jako v případě tělesného cvičení však nestačí vyzkoušet ji jen jednou nebo dvakrát – musí se trénovat.

Jakmile začnete pravidelně zpochybňovat své uvažování, zaznamenáte změnu v intenzitě svých pocitů. Říkat si Jsem špatný učitel uprostřed globální krize vám dokonce může začít připadat hloupé, jakmile si prakticky uvědomíte skutečné problémy, kterým na své cestě čelíte. Velmi vám může pomoci i prosté projevení laskavosti a snížení očekávání vůči sobě samému. Jako učitelé děláme, co můžeme, s prostředky, které máme k dispozici, a každý den, kdy se dostavíme do práce a nabídneme ze sebe to nejlepší, můžeme považovat za vítězství.

***