Kniha TYPOLOGIE OSOBNOSTÍ PRO MANAŽERY autora, konzultanta a lektora Michala Čakrta se zabývá typologií osobnosti ve firemní prostředí a nabízí užitečné nástroje pro manažery a pracovníky v oblasti lidských zdrojů. Jejím hlavním cílem je pomoci čtenářům lépe porozumět sobě samým a uvědomit si vlastní manažerský a pracovní styl. Využívá pro to koncept MBTI, jehož metodika vychází z práce psycholožky Katherine Cook Briggs a její dcery Isabel Briggs Myers, které rozvinuly teorii osobnostních typů podle analytické psychologie Carla Gustava Junga. 

MBTI se zaměřuje na identifikaci čtyř základních dimenzí osobnosti. Tyto dimenze zahrnují orientaci na vnější svět (Extraverze vs. Introverze), vnímání informací (Smysly - Sensing vs. Intuice - iNtuition), rozhodování (Myšlení - Thinking vs. Cítění - Feeling) a preferovaný životní styl (Usuzování - Judging vs. Vnímání - Perceiving). Kombinací osmi dvojic vzniká šestnáct typů a každý člověk patří do jednoho z nich. Každý z těchto typů představuje unikátní kombinaci osobnostních charakteristik a preferencí, které mají významný vliv na chování, komunikaci a pracovní styl jednotlivce. Kolem nich se strukturuje a krystalizuje naše osobnost, formují se naše obvyklé postoje a přístupy.

Michal Čakrt se v úvodu knihy zabývá představením konceptu MBTI a následně pak jeho aplikací v manažerské praxi, přičemž podrobně popisuje jednotlivé dimenze osobnostních typů a jejich vliv na pracovní výkon a interakce v týmu. Množství přehledových tabulek přispívá k jasnému strukturování textu, čímž kniha nabízí přehlednost a snadné pochopení obsahu. V prostřední části se věnuje rozdílům v komunikaci, týmové práci, pracovním konfliktům, zacházení s časem a přístupu ke změnám v kontextu různorodých osobnostních typů. Teoretické poznatky doplňují četné konkrétní příklady z praxe, situace a strategie, jak efektivně využívat poznatky o osobnostních typech při vedení a řízení týmu. Závěrečnou třetinu knihy autor věnuje zevrubnému představení každého z 16 typů, jejich specifikům, silným i slabým stránkám.

Kniha nabízí manažerům návody, jak využít poznatky o osobnostních typech k lepší komunikaci, řešení konfliktů a motivaci jednotlivých členů týmu. Díky této knize budou manažeři schopni lépe porozumět preferencím a potřebám svých podřízených, což jim umožní efektivnější vedení týmu.

Ukázka:

Komunikace Smyslového vnímání a iNtuice

V pracovní komunikaci zpravidla jen tak neklábosíme, ale usilujeme o to, aby druzí vzali něco na vědomí, nějak se zachovali, něco udělali nebo se naopak něčeho vystříhali. Rozlišení mezi S a N nám dává orientaci, čemu lidé s těmito rozdílnými preferencemi věnují pozornost a jak vstupují informace do jejich vědomí. Tato dimenze nám také pomáhá porozumět, proč jedni „vysílají“ na takové „vlnové délce“, na níž ti druzí nepřijímají, proč třeba volí slova, na která druhá strana neslyší. Tato osobnostní dimenze nám také říká, k čemu jedni i druzí svou komunikaci vztahují a k čemu poukazují a proč to tak často bývá právě to, co jejich protějšky nepokládají za podstatné.

Smysloví se častěji než N zaměřují na to, co je reálné, současné, smyslově uchopitelné, konkrétní a praktické. Zajímá je a hovoří o tom, kdo, co, kdy, kde a k čemu je co dobré. Ilustrují svou řeč příklady ze života, mají sklon uvádět více podrobností a dokládat ji daty a specifickými informacemi, někdy – zejména z pohledu iNtuitivních – až příliš mnoha nebo příliš podrobnými.

Víme, že S, zejména introvertní, preferují spíše písemnou komunikaci. Jsou rádi, když před rozhovorem, setkáním či mítinkem vědí, co bude na pořadu, a pak je pro ně důležité se jej držet a neodbíhat, jednání „nevětvit“. Proces sdělení by měl být postupný a organizovaný, nejdříve a, potom b a tak dále. Potřebují vědět, že když jsou v bodě 10, že se tam dostali z bodu 9, do toho zase z bodu 8 a následovat bude bod 11. Dělá jim dobře, když umějí vystopovat postup, jakým dospěli tam, kde jsou. Nesnášejí, když někdo preluduje na dané téma a nesděluje nic konkrétního. To platí při komunikaci verbální i psané. Nejlépe je přesvědčí sdělení podložená daty, fakty, grafy, diagramy, tabulkami a propočty, prostě to, co spočívá na pevném základě, co má hmotnou podobu a je trvalé v čase a lze se k tomu vrátit. Pro udržení jejich pozornosti a pro to, aby komunikační kanály do jejich vědomí zůstávaly otevřené, je dobré uvádět vše v návaznosti na praktické využití i na to, co se osvědčilo již dříve, a na ověřitelnou empirickou zkušenost. Teoretické tirády a abstraktní traktáty, které sice možná posunují lidské poznání do příští epochy, ale ještě se neví, k čemu vůbec budou dobré, je pramálo vzrušují a sotva o něčem přesvědčí.

Dominantní Smyslové vnímání, S, mívá někdy problémy se svou nepreferencí, s iNtuicí, N, s tím, aby jí neunikal „celkový obraz“ a budoucí možné důsledky. Mají-li něco přijmout, potřebují si „ohmatat“ nejdříve všechny detaily, postupně jeden po druhém, mívají sklon zůstávat s věcmi o trochu déle. Smyslové vnímání jim nedává vodítko k tomu, aby hned zjistili, které části jsou důležitější než jiné, které mají pro celek či výsledek větší význam, a proto od začátku zasluhují přednostní pozornost. Když například poslouchají nějaký výklad, mají sklon jej brát doslovněji než iNtuitivní . Když jim něco nezapadá nebo nedává smysl, musí si to nejdříve vyjasnit, než jsou schopni pochopit pointu. Jsou-li nenadále přerušeni, musejí se někdy vrátit zpátky na začátek a znovu projít všechny kroky, které již absolvovali, mít náležitý „rozjezd“, aby mohli pokračovat za onen bod, v němž byl řetězec přetržen.

S iNtuitivními, zejména Extravertními, se jim někdy nekomunikuje dobře. Občas totiž nevědí, kde právě v rozhovoru jsou, kam směřují a kam se chtějí dostat, a připadá jim, že stále utíkají od tématu. Může je popuzovat jejich rozbíhavost a nepraktičnost, která jenom zdržuje či zakrývá to, co je podstatné. Mohou jim připadat jako lidé, kteří ustavičně o něčem spekulují, spoustu toho načnou a nic pořádně nedokončí.

Intuitivní, N, potřebují nejdříve znát širší souvislosti a kontext komunikace, jak a kam dané téma zapadá. Nejdříve si vyjasníme věci do budoucna a potom se budeme věnovat detailům a tomu, co je potřeba dělat dnes. Mohou skákat od tématu k tématu s tím, jak objevují nečekané a nové souvislosti, vyslovovat náhlé závěry – to vše ke zděšení Smyslových. Víme, že N mohou věci i témata opouštět příliš brzy. Není jim zatěžko hovořit v metaforách a příměrech, abstraktně, bez vazby na cokoli konkrétního a prakticky užitečného. Proud jejich myšlení i řeči směřuje vpřed, k tomu, co ještě není a nenastalo, nikoli vzad k minulé zkušenosti a tomu, co se osvědčilo. Mají svá tušení, svou intuici, svůj „čich“, který nebývají vždy schopni věcně a faktuálně doložit.

Pevná struktura daná předem pro ně může být svazující. Hovořit se dá o všem, co se kdykoli vynoří vůči danému tématu jako významné. Jejich vyjadřování může být přelétavé, asociativní, vznášející se kdesi v oblacích. Nejednou něco jen tak nadhodí, neuzavřou a už se k tomu nevrátí. Extravertní N mohou své myšlenky a úvahy jen tak testovat, záhy opustit, aniž mají v úmyslu je vždy skutečně realizovat.

U Smyslových mohou mít potíže s jejich dotazy, hnidopišstvím a lpěním na maličkostech, které komunikaci zpomalují a protahují. Někdy jim S připadají přízemně praktičtí až pesimističtí, nudní a bez představivosti, lpící na starých dobrých osvědčených způsobech („takhle jsme to přece vždycky dělali“) a bránící se novotám a změnám.

Tipy pro Smyslové:

• Zvažte své dotazy a svou potřebu si věci zpřesňovat, protože příliš mnoho podrobností může druhou stranu znechutit a odradit v rozvíjení jejích nápadů domnělou nemístnou přízemností. Snažte se snést určitou počáteční míru nejednoznačnosti, a pokud potřebujete věci zkonkretizovat, zeptejte se, zda druzí dávají přednost tomu udělat to hned, nebo až později. Padne-li volba na druhou možnost, ovládněte se.
• Zkuste zasadit své otázky, poznámky a připomínky do širšího kontextu a dbejte na to, abyste se nedostali do pasti maličkostí. „Ano, teď už vidím, kam to celé směřuješ.“ „Kdo bude odpovědný za…?“ „Myslím, že já bych se mohla postarat o…“ „Myslím, že je potřeba vyjasnit ještě…“
• Pokud se vám záležitost zdá třeba příliš obecná a nekonkrétní, požádejte o pomoc. Například: „Chápu, jak to má ve finále asi vypadat, ale není mi zatím jasné, jak se k tomu chceme dostat a co vlastně se čeká od našeho oddělení. Nevím v této fázi ani to, s čím můžeme počítat od ostatních.“

Tipy pro iNtuitivní:

• Vezměte v úvahu potřebu druhé strany najít si na vašich velkolepých úvahách, projekcích a modelech své konkrétní „háčky“, jimiž se k nim mohou přichytit. Poskytněte jim něco, k čemu se může vztahovat jejich minulá zkušenost nebo smysl pro praktičnost. Jejich na první pohled šťouravé otázky mohou být snahou „uchopit“ něco pevného, opřít se o zem.
• Pochopte, že vaše vnuknutí, pohled širokého záběru a skákání k závěrům mohou druhé dezorientovat, mást a odvádět jejich pozornost jinam. Působí, jako byste sami nevěděli, kam jdete a co vlastně chcete. Určitě jim pomůže, pokud poukážete na konkrétní spojitost mezi vašimi úvahami a vizemi a předmětem právě probíhající rozpravy: „Zdá se mi, že analýza procesů ve firmě odkryla více nečekaných problémů, než jsme předpokládali. Proto mě napadlo zkusit se na to celé podívat ještě z jiného úhlu a zkusit to vyřešit jako celek. Mohu pokračovat?“
• Pokuste se svou tvořivost a imaginativnost ukáznit tím, že bude jasně vymezen čas na brainstorming a generování nápadů – možná i formálně v programu jednání. Stejně tak vyhraďte prostor pro příspěvky Smyslových, pro to, aby měli příležitost uplatnit své realistické a praktické pohledy: „Takže tohle jsou možné způsoby řešení. Co musíme udělat pro to, aby to fungovalo? Je něco, co by to mohlo zhatit?“

Půvabný příklad možných nedorozumění mezi Smyslovými a iNtuitivními se odehrál v jednom semináři. Jeden ze dvojice měl vyprávět o svém oblíbeném místě a druhý je měl podle tohoto popisu nakreslit. Potom si vyměnili role a kreslil předchozí vypravěč a vyprávěl kreslič. První začal vyprávět N a S se okamžitě začala pokoušet přenášet na papír to, co slyšela. „Počkej,“ mírnil její zbrklou horlivost N, „vždyť ještě nevíš všechno!“ Když vyprávějící skončil, byl obrázek hotov. Potom se role obrátily a začala hovořit jeho partnerka S. INtuitivní nedělal nic, „jenom“ naslouchal. Smyslová sledovala jeho „nečinnost“ s rostoucím podrážděním. „Jak to, že nic nekreslí?“ tázala se v duchu. „Takhle přijde o všechny detaily.“ Po čase jí to nedalo a dala svou nelibost najevo. „Proč nic neděláš? Proč nekreslíš?“ „Nemám ještě kontext,“ odpověděl N. „Nevím, jak je ten pokoj veliký a kde stojí to křeslo a která je denní doba.“ Teprve když měl všechny podrobnosti pohromadě, byl schopen dávat cosi na papír. Tento malý příklad ilustruje, jak si obě preference sběru dat mohou úžasně nerozumět nejenom při zadávání úkolů, ale i při jejich plnění. Pro N je tok konkrétností od S něco jako dlouhá německá věta, v níž přijde sloveso, které vše vysvětlí a dá do souvislosti, až na samém konci. Pro S bývají zase zbytečné všechny okolky a chtěli by se hned pustit do akce.

Smysloví i iNtuitivní mají velký sklon si nerozumět, protože každý vnímá jiné věci – detaily a konkrétní věci oproti kontextu a širokému záběru. Důležité jsou obě stránky, ale my míváme tendenci dívat se na pohled druhé preference s nedůvěrou a pokládat jej za nepodstatný a druhotný. Používání typologie nám může pomoci tyto jednostrannosti překonat a vidět věci tak, jak skutečně jsou.