Americký jungiánský psychoanalytik Murray Stein se ve své knize Jungova mapa duše (vyšla v novém, zcela redigovaném překladu, který se vrací zpět k originálnímu znění) zaměřil na nelehký úkol: propojit často roztříštěné střípky Jungovy analytické psychologie do jednoho soudržného celku. Stein ukazuje Junga nejen jako zakladatele nového směru, ale především jako objevitele, jehož průzkumy vnitřního vesmíru mají pro porozumění lidství srovnatelný význam, jaký měli Neil Armstrong a John Glenn pro dobývání skutečného kosmu. Autor destiluje třicet let vlastního studia a praxe, díky čemuž Jung ožívá nikoliv jako tvůrce rigidních, dogmatických systémů, ale jako fenomenolog lidské duše a celistvosti, který ukazuje, jak se naše mysl brání i podrobuje silám nevědomí.  Carl Gustav Jung ve své koncepci kolektivního nevědomí, na kterou Stein navazuje, odmítá čistý biologický redukcionismus – považuje systémy těla a duše za propojené tak komplexně a komplikovaně, že je obtížné určit, kde jedno začíná a druhé končí. V knize nalezneme třeba vysvětlení, jak fungují archetypické obrazy: jako formativní principy našich pudových sil a nezpracovaných traumat. Lidé nejsou hnáni jen instinkty za účelem pouhého přežití, nýbrž jsou hluboce formováni nevědomými vzorci a nutkavým hledáním smyslu. Pokud jim chybí, vede to k rozvoji neuróz. Osobnost v tomto pojetí není jednolitá, nýbrž je tvořena složitou dynamickou sítí komplexů, persony a stínu, jež se všechny skládají ve fascinujícím tanci kolem ústředního bytostného Já (Self).  

Toto důkladné shrnutí může sloužit jako nástroj nejen pro motivované laiky usilující o vhled do mechanismu vlastní duše, ale stává se i cenným kompasem pro začínající psychoterapeuty. Výborně se uplatní při práci lektorů a terapeutů, kteří potřebují vytvářet bezpečné prostředí pro práci se skupinou, zvláště tam, kde klienti silně projikují svůj odštěpený stínový materiál na své okolí. Kniha pomáhá terapeutům edukovat klienty a usměrňovat terapeutický proces od identifikace s personou směrem ke skutečné, hluboké individuaci.

Renomovaný americký recenzní časopis Choice publikaci výstižně zhodnotil: „Pravděpodobně nejlepší jednosvazkové shrnutí Jungova myšlení.“

Sám Stein v jednom z rozhovorů řekl: Tuto knihu vnímám jako vstup do hlubšího studia a zkoumání. Mou skutečnou nadějí je, že čtenáře povede k dalšímu čtení a k nalezení způsobů, jak si sami prožít to, o čem píšu. Znalosti jsou praktické v tom smyslu, že mohou vést ke skutečné změně postoje a chování, pokud je člověk bere vážně. Ale tyto knihy jsou jen začátkem, odrazovým můstkem nebo startovací plošinou na cestě k duši.

Kniha je úvodem do Jungova díla, kde se každá kapitola knihy zaměřuje na jedno téma jeho teorie, dozvíte se uceleně o pojmech persona, stín, individuace, bytostné Já nebo synchronicita – na konci knihy najdete i slovníček základních pojmů. Čtení Junga a porozumění jeho myšlení vnímá Stein jako dar zvlášť pro nastupující generaci.

„Dnešní mladí lidé jsou v mnohem lepší pozici k tomu, aby si uvědomili svou osobní psychologickou dynamiku a také kritické problémy, které můžeme identifikovat v sociálním a politickém světě kolem nás. Máme jazyk, který dokáže popsat charakterové typy, víme o důležitosti raného vývoje jednotlivce a máme metody pro rozvoj našeho rozsahu vědomí a osobní svobody nad rámec toho, co měl Jung ve své době. Za to můžeme poděkovat jemu a ostatním, kteří následovali jeho vedení. Myslím, že dnešní mladí lidé by měli doufat, že budou schopni vybudovat lepší svět pro sebe, za předpokladu, že přežijeme ten, který byl tak špatně vybudován předchozími generacemi.“

Z anglického originálu Jung’s Map of the Soul. An Introduction přeložila Veronika Němcová Hublová.

Ukázka:

Stín je jedním z nevědomých psychických činitelů vymykajících se jáské kontrole. Ve skutečnosti si já obvykle vůbec není vědomo toho, že vrhá nějaký stín. Jung použil termín stín, aby označil psychologickou skutečnost, kterou je relativně snadné uchopit na úrovni obrazu, ale je daleko těžší se s ní vypořádat na praktické i teoretické úrovni. Chtěl zdůraznit do očí bijící nevědomost některých lidí. Mluvíme-li o stínu, je lepší o něm neuvažovat jako o věci, ale spíše jako o psychologických rysech nebo vlastnostech, které se nacházejí „ve stínu“ (to znamená skryté, za našimi zády, ve tmě) nebo jsou „stinné“. Do stínu spadají všechny části osobnosti, které by obvykle náležely já, nebyly však kvůli nějaké emoční nebo kognitivní disonanci integrovány, ale potlačeny. Konkrétní obsahy stínu se mohou měnit v závislosti na postoji já a na jeho defenzivitě. Obecně lze říci, že stín má nemorální či pochybný charakter, obsahuje osobní povahové rysy, které jsou v rozporu se zvyklostmi a morálními konvencemi společnosti. Stín je nevědomou stránkou jáských záměrů, chtění a obrany. Je to takříkajíc odvrácená strana já.

Každé já má svůj stín. To je nevyhnutelné. Při adaptaci na okolní svět a jeho zvládání já využívá celkem nevědomky stín, aby za něj odváděl špinavou práci, kterou nemůže provést, aniž by se dostalo do morálního konfliktu. Tyto ochranné a sobecké aktivity jsou vykonávány v temnotě, bez vědomí já. Stín pracuje velice podobně jako tajná služba – bez explicitního vědomí hlavy státu, které je tímto způsobem umožněno zřeknout se odpovědnosti. Pomocí introspekce je sice možné si stínové operace já do určité míry uvědomit, jáské obrany proti uvědomění stínu jsou obvykle natolik účinné, že toho jimi nepronikne mnoho. Pokud chceme získat informace o stínových operacích našeho já, je užitečnější požádat blízké přátele nebo manželku či manžela, aby nám upřímně řekli, jak nás vnímají, než spoléhat na introspekci.

Pátráme-li dostatečně intenzivně po tom, o co já usiluje, jaké má záměry a jak se rozhoduje, přijdeme do říše chladu a temnoty, kde začne být jasné, že já může být ve svém stínu nesmírně sobecké, svévolné, bezcitné a despotické. Zde je osoba ryze egoistická a jde jí jen o naplnění vlastní touhy po moci a uspokojení za jakoukoli cenu. Toto srdce temnoty uvnitř já je skutečnou podstatou lidského zla,  jak je zpodobněno v mýtech a příbězích. Klasickým příkladem je Jago v Shakespearově Othellovi. Ve stínu přebývají všechny známé smrtelné hříchy. Jung se stínem identifikoval Freudův pojem id.

 Pokud se člověku podaří stínové prvky do určité míry učinit vědomými a integrovat je, začne se velmi odlišovat od průměrného jednotlivce. Většina lidí totiž neví, jak moc jsou sebestřední a egoističtí, a chtějí přitom za každou cenu vypadat jako nesobečtí lidé, kteří mají své osobní choutky a požitky pod kontrolou. Lidé raději tyto rysy před ostatními skrývají za fasádou, která je ukazuje jako ohleduplné, pozorné, empatické, přemýšlivé a vlídné. Výjimku z této společenské normy představují ti, kteří si vytvořili „negativní identitu“ – „černé ovce“, které se pyšní svou agresivitou a chamtivostí a bez ostychu tyto vlastnosti směle předvádějí na veřejnosti, zatímco jejich skrytá stínová stránka je senzitivní a sentimentální. Dalšími výjimkami jsou ti, kteří nemají co ztratit – beznadějní zločinci a sociopati. Někteří nechvalně známí lidé, jakými byli například Hitler nebo Stalin, získali tolik moci, že si mohli dovolit oddávat se svým zvráceným vášním do takové míry, jakou je jen možné si představit. Většina lidí se však považuje za slušné a ve svých společenských kruzích se chovají, jak se patří. Stínové vlastnosti odhalí jen nedopatřením, ve snech nebo v mezních situacích. Stínová stránka jejich já zůstává v činnosti, ale operuje z nevědomí, odkud se snaží ovlivňovat vnější prostředí a psyché tak, aby byly jisté záměry a potřeby uspokojeny společensky přijatelným způsobem. Co já ve stínu chce, však není nutně samo o sobě špatné, a když se rozhodneme stínu postavit, často zjistíme, že není tak zlý, jak jsme si ho představovali.

Slovníček pojmů

• Archetyp – vrozená možnost představ, myšlení a chování vlastní lidem všech historických dob a kultur.
• Bytostné Já – konečný zdroj všech archetypických obrazů a vrozených psychických tendencí k utváření struktury, řádu a k integraci; archetyp řádu.
• Individuace – proces psychického vývoje, který směřuje k plnému uvědomění celosti; bývá chybně zaměňován za individualismus.
• Persona – psychické rozhraní mezi společností a člověkem podmiňující jeho sociální identitu.
• Stín – odmítané a nepřijímané aspekty osobnosti, které utvářejí strukturu kompenzující personu a jáský ideál.
• Synchronicita – smysluplná koincidence dvou událostí, z nichž jedna je vnitřní a psychická a druhá je vnější a fyzická.