Koupit na e‑shopu

Metodu aktivní imaginace zavedl a rozpracoval C. G. Jung jako protiváhu „pasivní“ práci se nevědomím při freudovské psychoanalýze. Jung sám ji nazýval ”královskou cestou” k vyrovnání se sebou samým. Autoři knihy Aktivní imaginace ji dokonce neváhali označit za cestu božskou. Aktivní imaginace podněcuje vnímání a práci s nevědomým materiálem v bdělém stavu. Metoda kromě odhalování příčin různých psychických (ale i fyzických) problémů podporuje i rozvoj kreativity a fantazie, umožňuje dospět k většímu zklidnění, sebepoznání a porozumění vlastnímu životu.

Autoři na základě osobních zkušeností i mnohaleté psychoterapeutické praxe názorně a s pomocí řady příkladů ukazují, jak lze s touto metodou pracovat. Vyvoláním představ a jejich zápisem či výtvarným zpracováním lze klienta vyléčit z často zbytečných pocitů duševní vyprahlosti, sebepodceňování i depresí. Imaginací jedinec odhalí část své nevědomé duše, která se mu projeví jako dobrý rádce a korektor jeho pocitů. 

Ang Lee Seifert je transakční analytička a autorka řady knih. 

Theodor Seifert byl jungiánský psychoterapeut a přednáší na Institutu C. G. Junga ve Stuttgartu. 

Paul Schmidt byl teolog a jungiánský psychoterapeut, rovněž přednáší na Institutu C. G. Junga ve Stuttgartu.

Ukázka:

Kapitola 7

Užitečné nasměrování

Růst a uvědomování je vždy cestou mnoha malých kroků. To, co nás v životě potkává a co si postupně uvědomujeme, vypadá při pohledu zpět jako pestrá mozaika, která se krok po kroku utváří, v různých životních situacích mění své tvary a obsahy a nově je kombinuje a nejspíš se ukáže v celé své kráse až na konci životní cesty. Následující imaginace popisují takové zastávky na životní dráze, po níž chodíme už dlouho a postupujeme dále, od výseče k výseči.

Přečtěte si skvělou recenzi RNDr. Jaromíra Kopečka, Ph.D. na původní vydání knihy!

Sem počítáme bohatý vnitřní svět obrazů, jenž sice používá vnější vzory a symboly, v každém případě však představuje duševní proces. V předchozích kapitolách jsme ukázali, jak stojím sám proti sobě, přičemž toto „moje já“ je mimořádně komplexní skutečnost, k níž patří i ke mně přicházející obrazy, jako jsou sny a fantazie. Duchovní vztah, který si vytváříme ke svému vnitřnímu protějšku, je však jen jednou stránkou celého procesu. Napínavé a pokaždé znovu překvapující je, v jak velké míře mohou být tyto obrazy aktivně integrovány do konkrétního života a doprovázet běžné životní úkony.

Výraz „svět“ má naznačit, že jde o hojnost možností a obrazů, které v aktivní imaginaci ožívají. Lze rozlišovat i určité skupiny, přičemž speciální místo přísluší „zvířecím pomocníkům“. V dalším textu k tomu uvedeme několik příkladů.

Obrazy hrají klíčovou roli v mnoha souvislostech. Jsou orientačními body nebo útočišti, dokonce i středobody bohoslužeb v kostelech a chrámech mnoha náboženství. Všechny velké obrazy, posvátné pro mnoho lidí, intenzivně působí na ty, kdo se na ně dívají, což někteří projevují tím, že se před nimi vrhají na zem. Ke svatým obrazům a předmětům přistupují lidé s velkým respektem. Nebývá dovoleno se jich dotýkat, nebo je dokonce znečišťovat. Prudké spory, zčásti se smrtelnými následky, byly v historii náboženství vedeny o to, zda si člověk smí vytvářet obrazy svého boha a uctívat je, či zda konkrétní obrazy vůbec nemají v bohoslužbě místo. Velký význam obrazů se objevuje i v zobrazení politických vůdců, často v nadživotní velikosti, která můžeme v diktátorských režimech vidět na každém rohu.

Mohlo by vás také zajímat
C. G. Jung: Člověk a jeho symboly

V aktivní imaginaci se vždy ukazuje obojí: energie a obraz, forma a energie. Jakmile vnitřní proces jednou započal, probíhá zpravidla jakoby sám od sebe, většinou velmi intenzivně, vnitřní obrazy následují za sebou s nečekanou rychlostí, takže je obtížné je zaznamenat, ať už okamžitě, nebo zpětně. Zdá se, jako by docházelo k aktivaci obrovského množství psychické energie. U aktivní imaginace se dostáváme do kontaktu se dvěma nosnými silami nebo faktory lidské duše, s rovinou arche typů, tj. základních struktur lidského prožívání. C. G. Jung označil archetyp zcela všeobecně jako „obraz a sílu (dynamis)“, jako „formu a energii“. Tím přesně formuloval to, co člověk prožívá v aktivní imaginaci: závažné obrazy v intenzivním, energickém sledu. Ve zcela osobním prožitku aktivní imaginace se dotýkáme základních sil a možností prožitků psyché, a to v jedné nebo více životních situacích v minulosti, přítomnosti a budoucnosti v odpovídající formě. Jak ukazují vylíčené příklady, projevuje se forma a energie zcela osobním způsobem, srovnatelným se snovým děním.

Obraz vždy řekne více než tisíc slov. Proč tomu tak je? Duše očividně rozumí řeči obrazů naprosto bezprostředně a užívá jí ve všech oblastech života, takříkajíc „od prvních dětských krůčků“. Navíc jsou obrazy zvláštním způsobem propojeny s pocity a hnutími mysli – většinou vyvolávají silné emocionální reakce.

Nelze se tedy divit, že jsou imaginace, jakkoli probíhají jako vnitřní rozhovor, vždy vázány na určité představy a obrazy – vždyť ty jsou nosným médiem celého dění.

O následující imaginaci nám vyprávěla žena s mnoha životními zkušenostmi, šedesátiletá léčitelka s vlastní praxí. Prožila již mnoho životních vzestupů a pádů, je vdaná a vychovala tři děti.

Jejím velkým přáním byla další vnitřní práce na životních tématech a osobní historii, jež sahá zpět přes mnoho generací. V dalším průběhu imaginací, které tu ovšem nemůžeme popisovat, navázala vztah s velmi významnou blízkou osobou, čímž se opět uzavírá kruh, jímž se tak dlouho zabývala.

Přiletěl pták

Po zahájení imaginace jsem se ocitla na břehu řeky, bylo to přístaviště, a objevila se loď. Naprosto spontánně mě napadlo, že s ní popluji, a ihned jsem rychlým krokem nastoupila a přešla na zadní palubu.

Mohlo by vás také zajímat
Robert A. Johnson: Sny jako řeč nevědomí

Je zcela typické, že lidé prožívající imaginaci většinou okamžitě a jakoby samozřejmě vědí, co chtějí nebo musí udělat, aniž o tom nějak dále kriticky přemýšlejí.

Tam jsem pak stála velice dlouho, jen jsem hleděla na vodu, fascinována hrou vln. V dálce jsem zahlédla siluetu města ve světle zapadajícího slunce. Náhle se objevil pták. Přátelsky se na mě usmíval, snad to byl racek. Zeptala jsem se ho, odkud přichází, nejprve jsem však nedostala odpověď, musela jsem tedy 􃶜ekat. Pak ovšem racek pravil: „Přicházím přes moře, abych tě doprovodil.“

Kam mě chce doprovázet? Na to jsem opět nedostala žádnou odpověď, avšak přesto se nějakým způsobem dostavila jasná výzva, abych přešla do přední části lodi, tak daleko, jak jen to bude možné. Přitom bylo velmi podstatné, abych se neohlížela. Také jsem nesměla nechat odvést svou pozornost zvuky, lidmi ani ničím jiným. Tak jsem prostě dál hleděla na vodu, byla odsud stejně fascinující jako ze zádi.

Chtěla jsem přece jen vyslovit svou otázku, ale pták mě vůbec nepustil ke slovu. Přesto jsem kontakt s ním udržovala dále. Letěl stále vedle mě a řekl: „Zůstanu u tebe po celou dobu cesty.“ Zeptala jsem se ho, jak dlouho má tedy cesta trvat, ale to nevěděl ani on. Prohlásil jen, že je tu jen pro mne, že jen pro mě přiletěl přes moře a zůstane u mě tak dlouho, jak dlouho cesta potrvá. Pluli jsme proti proudu řeky. Pták se stále držel ve vzdálenosti čtyř až pěti metrů.

Na konci této imaginace bylo jasné, že v ní budu později pokračovat.

Tento text obsahuje úžasné, povzbudivé věty a pokyny:

„Přicházím přes moře, abych tě doprovodil, a zůstanu u tebe po celou dobu tvé cesty.“ Je možné krásněji vyjádřit přátelství? A to nejvýznamnější zde je, že přátelství můžeme uzavřít sami se sebou, a to s onou vědoucí vnitřní instancí, která zná cestu, v níž se my sami ještě nevyznáme, i když v dálce již rozpoznáváme obrysy města. Takové zkušenosti povzbuzují k tomu seznamovat lidi s aktivní imaginací, když vědoucí a pomáhající vnitřní instance je tak bezprostředně a samozřejmě přístupná.

 * * *