Kniha Jak se vztahujete k druhým americké psychoterapeutky Annie Chen je praktickým tréninkovým průvodcem, který vychází z teorie vazby. Přehlednou a srozumitelnou formou ukazuje, jak náš vlastní vztahový styl – ať už úzkostný, vyhýbavý nebo bezpečný – ovlivňuje kvalitu partnerství, přátelství i rodinných vazeb. Prostřednictvím sebehodnotících testů, desítek cvičení a reflektivních úkolů autorka čtenáře vede k tomu, aby lépe rozuměli sobě i svým blízkým a mohli postupně vytvářet zdravější, důvěrnější a stabilnější vztahy.

Jednotlivé kapitoly představují tři základní styly vazby – úzkostný, vyhýbavý a bezpečný – a ukazují, jak se projevují v každodenních vztazích. Autorka se věnuje i tomu, jak se různé styly mezi sebou kombinují a jak ovlivňují partnerskou či rodinnou dynamiku. Na závěr pak nabízí konkrétní strategie, jak posilovat bezpečnou vazbu a směřovat k budoucnosti, ve které budou vztahy založené na důvěře, emoční jistotě a otevřenosti.

Velkou předností knihy je její interaktivní charakter. Každá kapitola obsahuje praktická cvičení, otázky k zamyšlení a pracovní listy, které čtenáři pomáhají aktivně rozvíjet nové dovednosti. Aby nemuseli psát přímo do knihy, mohou si všechny listy pohodlně stáhnout prostřednictvím QR kódu na našem webu. Publikace se tak stává osobním tréninkovým programem, který lze využít jak samostatně, tak v páru či v rámci terapeutické práce.

Jak se vztahujete k druhým je víc než jen pracovní sešit – je to laskavý průvodce, který čtenářům nabízí nové porozumění sobě i druhým. Díky jasným vysvětlením, praktickým nástrojům a možnosti okamžitě vyzkoušet nové strategie v praxi se kniha může stát významným krokem na cestě k hlubším a spokojenějším vztahům. Ať už ji čte jednotlivec, pár nebo někdo, kdo se jednoduše chce naučit vztahovat zdravěji, představuje inspiraci, jak proměnit nejistotu v důvěru a vztahovou nejistotu v pevnější, bezpečnější vazbu.

Z anglického originálu The Attachment Theory Workbook přeložila Miroslava Kopicová.

Ukázka:

KAPITOLA DRUHÁ

Úzkostný styl vazby

Pokud vám výsledek ve 2. části kvízu o vazbách ukázal, že spadáte do úzkostného stylu, tato kapitola vám pomůže dozvědět se více o tom, co to znamená a co s tím můžete dělat. Čím vyšší skóre jste získali, tím je pravděpodobnější, že svou nejistotu ve vztahu vyjadřujete úzkostí. Po popisu rysů spojených s tímto typem vazby vám informace a cvičení v této kapitole pomohou zjistit, jak se tento styl projevuje ve vašich vztazích (ať už máte úzkostnou vazbu vy, nebo váš partner), naučit se přijímat sebe i druhé, rozvinout dovednosti pro jasnou komunikaci a naučit se, jak posílit svůj vztah tak, abyste se cítili bezpečněji.

Charakteristika úzkostného stylu vazby

Teorie vazby se zabývá bezpečím a důvěrou v blízkých vztazích. S ohledem na vaše skóre v části kvízu týkající se nejistoty platí, že čím máte vyšší skóre, tím těžší může být cítit se v blízkých vztazích trvale bezpečně a důvěřovat, a tím pravděpodobnější je, že by vztahy mohly být negativně ovlivněny vašimi úzkostnými vzorci chování spojenými s úzkostným stylem. Jestliže bylo vaše skóre nejistoty nízké, pak i v případě, že jste měli maximální skóre pro úzkostný styl, mají možná vaše úzkostné vzorce na vaše vztahy negativní vliv jen zřídka.

Lidé s úzkostným stylem vazby…

• dokážou být neuvěřitelně štědří a pozorní k těm, na kterých jim záleží.
• jsou citliví na to, co vnímají jako opuštění.
• ochotně někomu sdělí, jak se cítí.
• mívají tendenci ze svých pocitů obviňovat druhé („To kvůli tobě se tak cítím!“).

Největší strach mají lidé s úzkostným stylem vazby z opuštění. Když se tento strach probudí, a to i v malé míře, mohou zpanikařit. Potřebují podporu, ale způsob, jakým o ni žádají, může nakonec právě člověka, od něhož ji chtějí, odradit. Mohou rychle ztrácet naději a preventivně dávat najevo své zklamání. Proto i když je jejich potřeba naléhavá, může jejich způsob hledání podpory působit na ostatní znepokojivě nebo je odrazovat.

Zde je několik příkladů lidí, s nimiž jsem ve své praxi pracovala a kteří mají úzkostný typ vazby. Upozorňuji, že v příkladech v této knize byly všechny identifikační údaje změněny.

Asha si ve svých 20 letech povšimla ve svém životě jistého vzorce: Našla si nějakou dobrou kamarádku, se kterou se velmi sblížila, ale během několika let se pak jedna druhé odcizily, protože Asha se zlobila a žárlila, kdy se kamarádka začala věnovat koníčkům a přátelstvím, které se Ashy netýkaly.

Nořin manžel Damian byl hasič, který pracoval na 48hodinové směny. Když byl doma, bylo jim spolu dobře, ale když odešel do práce, Nora se trápila a cítila se úzkostně. Často mu psala zprávy, aby zjistila, co dělá. Když Damian do několika minut neodpověděl, Nořina úzkost se prohloubila.

Bruno byl společenský člověk, který začal znovu randit po bolestivém rozchodu. V minulosti se do každého vztahu vrhal „po hlavě“, ale teď začal být znepokojený z představy, že by to udělal znovu. Chtěl přijít na to, jak projevovat své vášnivé a expresivní já, aniž by dělal stejné chyby jako dříve.

Nezapomeňte, že typy vazeb se pohybují po celém spektru, a mnoho lidí s nejistou vazbou vykazuje v různých obdobích jak úzkostné, tak vyhýbavé vzorce. Možná na těchto stránkách poznáte i důležité osoby svého života – rodiče, bývalé nebo současné milostné partnery a další.

Uvědomění si sebe samých

Následující části a cvičení vám pomohou rozpoznat své úzkostné vzorce. Ráda bych vás vybídla, abyste při čtení této kapitoly byli spíše zvídaví ohledně sebe samých a svých důležitých vztahů než obviňující a kritičtí. Otevřenost a zvídavost je nejlepší způsob, jak se o sobě dozvědět něco nového a podpořit svou motivaci změnit chování, které vám neprospívá.

JAK ÚZKOSTNOU VAZBU VNÍMÁTE VY

Lidé, kteří si vytvářejí úzkostné vazby, mají společné zkušenosti. Při čtení popisu v této části zvažte, nakolik se podobá vašim zkušenostem ve vztazích. Pokud některý aspekt neodpovídá přesně, nedělejte si s tím starosti. Na místech, kde se poznáte, vás však může uklidnit vědomí, že nejste sami. Vzorce, které zde popisuji, jsou velmi běžné.

Pokud máte úzkostný styl, líbí se vám myšlenka vytvářet si k lidem vazby, a zejména romantická vazba je pro vás velmi přitažlivá. Máte pocit, že je správné mít někoho, komu se můžete svěřit, koho můžete podporovat a kdo bude podporovat vás. Váš ideál vztahu je takový, kde vás partner „chápe“ do hloubky. Když začínáte nový vztah, je pro vás důležité, abyste v něm viděli příslib nebo možnost cítit se skutečně pochopeni. Pokud cítíte porozumění, můžete navázat pouto a být dlouhodobými přáteli nebo partnery. Pokud vás druhý člověk nevnímá nebo pokud vás druhá osoba „nechápe“, je nepravděpodobné, že byste chtěli ve vztahu pokračovat.

Potíže se mohou objevit, jakmile vztah přejde do vážnější roviny. Člověk, který zpočátku působil velmi slibně, pozorně a chápavě, začne být roztržitý nebo zaneprázdněný jinými věcmi, a tehdy si uvědomíte, že lidé nejsou vždy takoví, jací se zdají být. Od dětství máte v hlavě zafixovaný scénář toho, co můžete očekávat, když jste na někom závislí, a ten zní zhruba následovně: „Potřebuji ho/ji,… ale on/a mě zklame.“ Žene vás touha po spojení s druhým, což často znamená, že se příliš soustředíte na něj a vždy ho stavíte na první místo, zatímco vy sami se cítíte nešťastní z toho, že vaše potřeby nejsou naplňovány. Chcete dávat i přijímat, s maximálním propojením.

Když začnete ve vztahu pociťovat úzkost, hluboce vás ranní i drobné příhody – jako by zrada, které se obáváte, již nastala. V těchto chvílích skutečně potřebujete a chcete podporu. Dokážete si představit, že se vám takové podpory dostane, ale žaludek vám svírají pochybnosti, zda vám milovaná osoba oporou bude. Vztah, po jakém toužíte, vám stále připadá nedosažitelný, i když se o něj usilovně snažíte. To ještě zhoršuje vaše trápení. Pravděpodobně jste si nejednou řekli: „Já už fakt nevím, co mám dělat.“

Když se váš úzkostný styl projeví naplno, ohrožujete vztah, kladete ultimáta a říkáte a děláte věci, kterých později litujete, jako například „nesnáším tě“, „chci se rozvést“ nebo „kašleš na mě“. Nejste na takové chování hrdí, ale když se nacházíte v daném okamžiku, nemáte pocit, že byste měli na výběr. Musíte dát najevo, jak moc se trápíte. Doufáte, že si vás milovaná osoba všimne a konečně vám dá pocit bezpečí, po němž toužíte. Jenže svým chováním ji namísto toho od sebe odstrkujete.

Nakonec krize pomine a vy si vše vyjasníte. Incident ve vás jen prohloubí staré zranění a domněnku, že na lidi, které máte rádi, se nemůžete spolehnout. Stále toužíte po spojení, ale přemýšlíte, jestli nejste příliš potřební na to, aby s vámi někdo zůstal. Víte, že hodně žádáte, ale také hodně dáváte.

Teorie vazby nás učí, že jste se tento model dávání a přijímání naučili, i když možná není vhodný. Možná jste byli v dětství vehnáni do neférové situace, kdy jste měli rodičům pomáhat cítit se lépe, když prožívali těžké chvíle. Tehdy jste se samozřejmě podřídili, protože tak to děláme, když naše přežití závisí na pohodě někoho jiného – pomáháme. Jenže z hlediska vývoje je problém, když jste k tomu vedeni dřív, než máte dostatek vlastních zdrojů, abyste se dokázali postarat sami o sebe. V takovém případě jednáte z pocitu existenční úzkosti, která se pak může stát součástí vašeho vnitřního vzorce: děláte, co je zapotřebí, abyste si zasloužili lásku. Proto je vám blízké hrát si na zachránce a podávat ve svých nejbližších vztazích velké výkony – a stejně tak mít i velké požadavky.

Možná máte vzpomínky z dětství, kdy jste byli nespokojeni s množstvím pozornosti a péče, které se vám dostávalo od jednoho nebo obou rodičů. Měli jste alespoň jednu pečující osobu, i když to třeba byla babička nebo chůva, která vám byla v důležitých a formativních obdobích významným způsobem nablízku, a vzpomínáte si, jak jste se v některých ohledech cítili skutečně milováni. Ale byla to nestálá zkušenost. Nemohli jste se spolehnout na to, že bude láska k dispozici, když ji budete potřebovat. Stejná nedůslednost vás přivádí k šílenství i nyní, jak se vztahy prohlubují a vaše závislost na druhém člověku roste.

Jak dobře na vás tento popis sedí?

Nezapomínejte, že žádný popis nemůže dokonale platit pro každého, ale pokud vaše skóre naznačuje úzkostnou vazbu, pravděpodobně jste se při čtení předchozího popisu poznali. Když se zamyslíte nad některými svými nejdůležitějšími zkušenostmi v blízkých vztazích, jak přesně byste tento popis sebe samých ohodnotili? Vyberte číslo odpovídající vašemu hodnocení.

JAK SE ÚZKOSTNÁ VAZBA PROJEVUJE VE VZTAZÍCH

Lidé s úzkostnou vazbou jsou známí tím, že začnou jednat impulzivně, když se jejich úzkost spustí. Nedělají to schválně, jen se svým charakteristickým způsobem snaží vypořádat se svým vnitřním neklidem. Mohou, ale nemusí si být svých reakcí vědomi, když je něco spustí, a mohou začít být rychle kritičtí a neomalení. Chovají se impulzivně a ohrožují vztah, což jde v podstatě proti jejich snaze udržet stabilní a láskyplné pouto.

Lidé s úzkostnou vazbou si také mohou protiřečit. Chtějí vaši podporu, ale když jsou emočně rozrušení, vyvede je to z rovnováhy natolik, že stěží dokážou být ve vaší blízkosti. Vztahy s jedinci s úzkostnou vazbou mají tendenci k častějším výkyvům. Jejich úzkost plodí cykly dávání, roztrpčení, stížností, požadavků, dočasné spokojenosti a opětovného dávání.

Když se lidé snaží uspokojit své potřeby obviňováním, hněvem, výčitek nebo dotíráním, málokdy si v danou chvíli uvědomují, jak moc tento přístup jejich okolí stresuje a jak moc spaluje jejich vztahový kapitál, hodnotu, kterou si lidé společně budují a která jim umožňuje zvládat problémy ve vztahu. John Gottman, manželský terapeut, ve svém výzkumu zjistil, že na každý negativní pocit nebo interakci potřebuje pár nejméně pět pozitivních, aby se obnovila rovnováha šťastného a zdravého vztahu. Lidé se sice mohou partnerovi přizpůsobit a vyhovět mu – a někdy to může posílit vztah –, ale pokud tak činí pod tlakem, dlouhodobě to vztah oslabuje. Tento náročný přístup k dosahování toho, co chtějí, nakonec vede k vyčerpání společného vztahového kapitálu.

***