Traumatická vazba, která nám může bránit v navazování zdravých, vzájemných láskyplných vztahů, může mít velmi hluboké kořeny, které většinou sahají až do nejranějšího dětství a ke vztahům s nejdůležitějšími lidmi, které jsme kolem sebe měli jako malé děti. Pokud tyto vztahy nebyly zdravé, pravděpodobně zdeformovaly naše vnímání vztahů i v dospělosti a vyvolávají nezdravou vztahovou dynamiku: nezdravá vztahová vazba vyvolává pocit opuštěnosti, nedostatečnosti, nedůvěry či úzkosti. A jako by to nestačilo, často v takovém případě i v dospělosti vyhledáváme partnery stejného typu, jako byli ti, kdo stáli za vznikem naší traumatické vazby v dětství - která se tím jenom stále znovu aktivuje a my vězíme v bludném kruhu neuspokojivých či vyloženě toxických vztahů.

Kniha americké vztahové terapeutky Michelle Skeen (na které spolupracovala se svou dcerou Kelly) Jak se vysvobodit z toxického vztahu si klade za cíl právě tento bludný kruh rozetnout. Kniha vám pomůže rozpoznat druh vaší vztahové vazby (zdravá, vyhýbavá či úzkostná), škodlivá jádrová přesvědčení (opuštěnost, citová deprivace, nedostatečnost, nedůvěra, podřízenost...) a škodlivé vzorce chování. Ukazuje, jak překonat pochyby o sobě samých, dozvědět se něco o sobě a vybudovat si sebedůvěru potřebnou k tomu, abyste se v životě mohli posunout dál - a hlavně dál od toxických vztahů.

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. V první nám autorka detailně vysvětlí různé typy citových vazeb a pomůže určit, jaký je právě ten váš a co mohlo přispět k jeho zformování. Ve druhé kapitole prozkoumáte svá jádrová přesvědčení. Třetí kapitola propojí jádrová přesvědčení s chováním a vztahovými zkušenostmi, ve čtvrté se podíváte na nevhodné typy chování a typy lidí, kteří vás kvůli nim přitahují. Pátá kapitola se věnuje intenzitě traumatické vazby a jejímu závislostnímu charakteru. Od šesté kapitoly pak začnete budovat své zdravější já: identifikujete své hodnoty, v sedmé kapitole se dozvíte o zdravých komunikačních dovednostech, v osmé pak o síle všímavosti (mindfulness). Devátá kapitola poskytne nástroje pro vyrovnání se se ztrátou po ukončení toxických vztahů. Desátá je věnována strategiím, jak identifikovat potenciální partnery a konečně jedenáctá kapitola nabídne plán, jak zůstat na správné cestě a utvářet si a prožívat život, jaký si zasloužíte.

Kniha nabízí také mnoho příběhů z autorčiny praxe i množství "dotazníků" s otázkami, které vám pomohou v tom, ujasnit si různé okolnosti vašeho vztahového života.

Knihu z anglického originálu Why Can’t I Let You Go? : Break Free from Trauma Bonds, End Toxic  relationships, and Develop Healthy Attachments přeložila Kateřina Bodnárová.

Ukázka

5 . KAPITOLA

Intenzita versus intimita

Identifikovali jste toxické typy lidí a chování, s nimiž jste prožili nebo právě prožíváte nějakou zkušenost, a teď vás možná mate, jak se něco, co vám na začátku přinášelo tak příjemné pocity, může proměnit v traumatickou vazbu či toxický vztah. Tato kapitola vám pomůže prozkoumat a pochopit, proč vás to táhne k určitým typům lidí a chování, které na začátku vyvolávají libé pocity, a přitom pak špatně končí.

Pamatujete si Joy z předchozí kapitoly? Je zranitelná vůči love bombingu. Joy má jádrové přesvědčení týkající se citové deprivace – když vyrůstala, dostávalo se jí jen málo citů a emocionální podpory; někdy se jí sice někdo trochu věnoval, ale nebylo to pravidelné. Nemá zkušenost s tím, jaké to je přijímat soustavně zdravé projevy lásky a citů. Nedokáže tedy rozpoznat rozdíl mezi pocitem skutečné intimity a vysokou intenzitou. Intenzita, kterou zaměňuje za intimitu, je strach poháněný jádrovým přesvědčením – že se jí nedostane lásky, kterou potřebuje. Je to jako závislost – nikdy nemá dost. A intenzita nahrává traumatickým vazbám; je to možná na první pohled zvláštní, ale intenzita strachu slouží k prohloubení pouta.

Možná jste někdy viděli v televizi nějakou reality show, která ukázala, jak silný vliv má strach při navazování vztahů. Pokud jste viděli pořad Bachelor nebo Bachelorette, víte, že v této show mají páry při schůzce často společně prožít něco děsivého (bungee jumping, seskok s padákem, plavání se žraloky nebo něco podobného). Jejich úzkost a strach jsou vybuzené na maximum. Dělají společně děsivé věci a přežijí to. A nejenže přežijí, ještě je to vzájemně spojí. Strach prohloubí jejich pouto a zesílí jejich spojení. Není těžké pochopit, proč můžete být nevědomky závislí na takto intenzivních pocitech.

Zkuste se na chvilku zamyslet nad opačnou dynamikou: Zažili jste někdy, že jste se seznámili s úžasným člověkem, který vypadal dobře na fotce i ve skutečnosti, ale vaše pocity vás odrazovaly? Nepociťovali jste žádné vzrušení ani zamilovanost; nemysleli jste na něj v jednom kuse a ani jste nebyli celí nedočkaví, kdy se vám ozve. Bylo to fajn, ale žádná chemie nezafungovala. Po několika schůzkách, nebo vám možná k rozhodnutí stačila jenom jedna, jste mu řekli, že hledáte něco jiného nebo necítíte žádné milostné propojení. Někdy mohou být vaše instinkty v tomto ohledu správné – je ale také dost pravděpodobné, zvlášť pokud zápolíte s citovou vazbou a jádrovými přesvědčeními, které vás mohou předurčovat k navazování traumatických vazeb, že jste propásli příležitost k seznámení s někým, s nímž byste mohli vybudovat skutečný vztah a vytvořit opravdovou intimitu. Pokud jste jako dítě nezažívali zdravé vztahové vazby a lásku, je pochopitelné, že přesně nevíte, jak to vlastně vypadá a jak byste se přitom měli cítit. Sice byste měli věřit svým instinktům, je ale také důležité začít si věci uvědomovat a experimentovat s neznámem, což v tomto případě může být zdravá alternativa k tomu, k čemu vás vedou vaše jádrová přesvědčení – totiž k lidem, k nimž vás to typicky táhne a s nimiž vám „chemie“ funguje.

Podstata vašeho milostného zmatku

A jsme zpátky u vašich jádrových přesvědčení. Jak už víte z druhé kapitoly, kde jsme studovali jádrová přesvědčení a prováděli sebehodnocení, tato přesvědčení se zformovala proto, že ve vašem dětství a ve vašich vztazích s těmi, kdo o vás pečovali, chyběly určité životně důležité prvky. Nedostávali jste všechno, co jste potřebovali a co vám právem náleželo – bezpečí, lásku, přijetí, pochopení, empatii, city, vedení, nezávislost –, a protože jste to neměli, prožívali jste silnou úzkost a strach, a následně jste se tyto pocity snažili ze všech sil zmírnit. Vaše rané vztahy a prostředí, které formovalo vaše jádrová přesvědčení a citovou vazbu, vytvořily šablonu pro vaše budoucí vztahy. Možná to z racionálního hlediska nedává smysl, pravděpodobně vás to ale táhne k následujícím typům lidí, nebo s nimi cítíte určitou spřízněnost:

• Nestabilní nebo nespolehlivý člověk či prostředí, pokud vaše jádrové přesvědčení souvisí s opuštěností.
• Někdo, kdo vás zraňuje, zrazuje nebo manipuluje, pokud se identifikujete s jádrovým přesvědčením, týkajícím se nedůvěry a zneužívání.
• Někdo, kdo postrádá vřelost, empatii, pozornost a city, pokud trpíte citovou deprivací.
• Člověk, který ve vás vyvolává pocity, že jste nedostateční, bezcenní, špatní nebo podřadní, pokud máte jádrové přesvědčení o vlastní nedostatečnosti.
• Někdo, kdo ve vás vzbuzuje dojem, že jste neschopní nebo bezmocní, pokud vaše jádrové přesvědčení souvisí se závislostí.
• Někdo, kdo vytahuje na povrch vaše pocity nedostatečnosti a neschopnosti, pokud se vaše jádrové přesvědčení týká selhání.
• Člověk, jenž upřednostňuje své potřeby a tužby před vašimi, pokud jste přesvědčení o vlastní podřízenosti.

Tito partneři mohou mít různou vnější podobu (pohlaví, barvu vlasů, výšku, zaměstnání a tak dále) a vystupovat navenek svým specifickým způsobem, ale když se ponoříte hlouběji, budou se něčím podobat člověku, který se o vás staral nebo vytvářel prostředí, které si pamatujete ze svých dětských let.

Abychom si mohli tuto myšlenku lépe ilustrovat, pojďme si přečíst Ambeřin příběh.

Amber vyrůstala v rodině, kde převládalo napětí. Její matka, dva bratři a Amber chodili kolem otce po špičkách. Pracoval v automobilce, takže měl jasně danou a předvídatelnou pracovní dobu, jeho nálada však taková nebyla. Když přišel z práce domů, chtěl si jen sednout do svého houpacího křesla, dát si svoje čtyři piva jako každý večer a dívat se na zprávy a sport v televizi. Nesnášel typické zvuky a chování, které by člověk očekával v rodině se třemi dětmi. Amber pozorovala, jak se její matka přizpůsobuje otci, a zrcadlila její chování.

Když se spolu Ambeřini starší bratři poprali, otec často jejich bitku ukončil tak, že si sundal pásek a nařezal jim. Amber tyhle tvrdé tresty nikdy nepostihly, ale často bývala jejich svědkem. Její matka se ze všech sil snažila zarazit zlobení synů, než otci dojde trpělivost. Amber naneštěstí vnímala matku jako milující a soucitnou, a tak jí připadalo bezpečné sdílet s ní svou traumatickou zkušenost: nejstarší bratr Amber zneužíval. Matka ale Amber bohužel neposkytla lásku a pochopení, které očekávala; místo toho Amber řekla, aby zapomněla, že k něčemu takovému vůbec došlo, a že už o tom nikdy nesmí mluvit, protože kdyby to otec zjistil, bratra by zabil.

A teď se pojďme podívat na zprávy, které k Amber vysílala její rodina a prostředí. Tohle si zapsala: Moje jádrové přesvědčení souvisí s opuštěností. Tyto výroky se mnou rezonují: Moji nejbližší jsou nepředvídatelní. Chvíli tu pro mě jsou a v následujícím okamžiku jsou pryč. Tohle jsem pocítila v mnoha podobách. Můj vztah s matkou se drasticky změnil, když jsem jí řekla, že mě bratr zneužívá. Nikdy jsme o tom už znovu nemluvily a ona se chovala, jako by se to nikdy nestalo. Měla jsem pocit, že mě opustila… přinejmenším emocionálně. A můj otec mě sice nikdy neuhodil, ale jeho náladovost vytvářela nepředvídatelné prostředí.

Výroky, které jsou relevantní pro mé jádrové přesvědčení týkající se nedůvěry a zneužívání: Byla jsem fyzicky, verbálně či sexuálně zneužívaná těmi, kterým bych měla důvěřovat. To pochopitelně souvisí se zkušeností, kterou jsem prožila se svým starším bratrem.

Můj domov nebyl bezpečným prostředím a Nemohla jsem důvěřovat nikomu ze své rodiny, to jsou dva výroky, které pro mě také platí. Vnímala jsem neustálé fyzické ohrožení kvůli povaze svého otce a bitkám bratrů. A potom, co mě můj bratr zneužil, jsem se už nikdy necítila bezpečně. Zamykala jsem se v pokoji, což je dost šílené, když si uvědomíte, že domov by měl pro vás být místem, kde se cítíte bezpečně. A poté, co jsem sdílela svůj prožitek se svou mámou a ona rea govala, jak reagovala, jsem se nikdy necítila emocionálně v bezpečí a věděla jsem, že jí nemůžu věřit.

Výrok, který se mnou rezonuje a souvisí s mým přesvědčením o vlastní nedostatečnosti, je Hodně se za sebe stydím. Mám pocit, že když má matka neuznala můj prožitek a místo toho ve mně vyvolala pocit, že pokud se s ním svěřím, bude mít můj bratr, který mě zneužíval, problém, připadala jsem si jako ta špatná. A navíc ve mně zůstal pocit, že matka dala přede mnou přednost bratrovi. Takže co je se mnou v nepořádku?

Dva výroky týkající se mého přesvědčení o vlastní podřízenosti jsou Mám obavy, že pokud nebudu plnit přání ostatních, budou se na mě zlobit, budou se mi mstít nebo mě odmítat a Potřeby, bezpečí a blaho druhých byly důležitější než moje. Měla jsem pocit, že mi moje máma tak trochu svázala ruce, když mi řekla, že jestli to můj otec zjistí, bratra zabije. A tak mi připadalo, že musím zkrátka stavět bratrovo blaho před své vlastní, i když mi tak strašně ublížil.

Když to shrneme, Ambeřin domov byl nepředvídatelný, nebezpečný, chyběla v něm emocionální podpora a vyvolával v ní pocit, že s ní něco není v pořádku a že její potřeby jsou méně důležité než potřeby ostatních. Váš příběh může být třeba jiný než ten Ambeřin, ale možná i vy máte za sebou prožitek, v jehož důsledku jste si zvnitřnili určitá poselství, která vás ovlivňují ve volbě partnera i vztahové dynamice.