Stačí málo, neboť právě vyšla! Navštivte své oblíbené knihkupectví nebo náš e-shop a pak už usedněte na lavičku pod košatým věkovitým dubem nebo do pohodlného, starého křesla v útulném rohu stylového pokoje, zapalte svíčku, uvařte si čaj do porcelánového servisu po prababičce prababičky a vezměte do ruky knihu. Knihu... Pravda, co do rozsahu spíše knížku, ale co do svěžesti obsahu, kterou vás ovane, co do hloubky lidství, do které vás strhne, opravdovou knihu nezměrného rozsahu: vezměte a čtěte novinku Bruna Ferrera plnou Příběhů o míru pro duši a mír se nezadržitelně rozlije vaší duší. Čtěte padesát typicky krátkých příběhů, opravdových duchovních drahokamů, démantů lidskosti, klenotů moudrosti, šperků vlídnosti které vás vezmou, tak jako už v tolika dřívějších knihách tohoto oblíbeného autora, světového šampiona narativní zkratky, na cestu hlubokého usebrání i povzneseného zážitku z míru, který se vám rozlije myslí i duší. Příběhy, které vás, tak jako už tolikrát, přivedou k hlubokému zamyšlení nad bravurně vyjádřenými věčnými pravdami lidského života vezdejšího i k slzám radosti nad dojemně laskavými konci. Kéž by všichni vzali a četli knihy Bruna Ferrera: naše duše by byly vyléčeny a utěšeny a mír by se z duší a srdcí lidí vylil ven do světa a zaplavil by jej absolutnem ferrerovské krásy, dobra a laskavosti.Pokud je tedy tvá duše zmítána vichry života soukromého i veřejného, je-li smýkána strachem z nezadržitelného běhu velkých dějin, týrána hrůzou z násilí a nejisté budoucnosti, jež na naše životy vypustili ti, kdo se dozajista nikdy nedojali nad mistrně vystavěným příběhem z pera mudrcova: pak ji uklidni a upokoj touho knihou, která je zároveň jen jednou v řadě - totiž v dlouhé řadě výtečných Ferrerových knih - i zcela mimořádnou mezi všemi ostatními knihami.

Ukázka

KRUH RADOSTI

Jednou přednedávnem se jistý rolník objevil u bran kláštera a energicky zaklepal. Když bratr fortnýř otevřel těžké dubové dveře, rolník mu s úsměvem ukázal nádherný hrozen.

„Bratře fortnýři,“ řekl rolník, „víš, komu chci darovat tento hrozen, který je nejkrásnější z mé vinice?“

„Možná opatovi nebo nějakému otci z kláštera.“

„Ne. Tobě!“

„Mně?“ Bratr fortnýř se zarděl radostí. „Chceš ho dát právě mně?“

„Jistě, protože ses ke mně vždy choval přátelsky a pomáhal jsi mi, když jsem tě o to požádal. Chci, aby ti tento trs hroznů přinesl trochu radosti.“

Prostá a upřímná radost, kterou viděl na tváři fortnýře, rozzářila i jeho.

Mnich umístil hrozen na dobře viditelné místo a celé dopoledne si ho prohlížel. Byl to opravdu nádherný hrozen. Najednou ho napadla myšlenka: „Proč ten hrozen nedonesu opatovi, abych i jemu udělal trochu radosti?“

Vzal hrozen a odnesl ho opatovi.

Opat z něj měl upřímnou radost. Vzpomněl si ale, že v klášteře žije jeden starý nemocný mnich, a pomyslel si: „Odnesu mu ten hrozen, ať se mu trochu uleví.“

A tak se hrozen vydal znovu na cestu. V cele nemocného mnicha nezůstal dlouho. Ten si totiž pomyslel, že hrozen potěší kuchaře, který trávil dny v horku u sporáku, a poslal mu ho. Kuchař ho dal zase sakristiánovi (aby potěšil i jeho), ten jej odnesl nejmladšímu mnichovi v klášteře, ten ho dal dalšímu, který se rozhodl věnovat ho někomu jinému. A tak, od mnicha k mnichovi, se hrozen vrátil k fortnýři (aby mu přinesl trochu radosti). Kruh se uzavřel. Kruh radosti.