Z Rosenbergových knih, rozhovorů i dosud nepublikovaných seminářů vznikl jedinečný průvodce.

Kniha Nenásilná komunikace – základní myšlenky shrnuje to nejpodstatnější z Rosenbergova učení o nenásilné komunikaci – od základního čtyřkroku až po hlubší porozumění jazyku, emocím a lidským potřebám.

Základem nenásilné komunikace je čtyřsložkový proces: pozorování, pocity, potřeby a prosby. Rosenberg nás učí, jak oddělovat fakta od hodnocení, jak rozpoznat vlastní pocity a jejich zdroje, jak se spojit se svými potřebami a jak jasně a laskavě formulovat prosby. Tento rámec pomáhá budovat vztahy založené na respektu a autentičnosti – doma, v práci i ve společnosti.

Nenásilná komunikace není jen technika, ale i vnitřní postoj. Rosenberg v textech z této sbírky zkoumá, jak zacházet s emocemi, jako je hněv, vina či deprese, a jak si udržet empatii i vůči sobě samým. Autor také upozorňuje, že jazyk sám může být zdrojem násilí – když hodnotíme, obviňujeme nebo požadujeme. Kniha ukazuje, jak slova mohou místo napětí vytvářet spojení.

Kniha Nenásilná komunikace – základní myšlenky je ideální jak pro ty, kdo se s touto metodou setkávají poprvé, tak pro zkušené praktikující. Citáty, pečlivě uspořádané podle témat, nabízejí srozumitelný vstup do Rosenbergova světa i podněty k hlubšímu zamyšlení. Ať už hledáte inspiraci do osobních vztahů, pracovního prostředí či výchovy, tato kniha vám pomůže znovuobjevit, jak mocný může být jazyk, když slouží životu.

Kniha tak přináší nejen praktické rady, ale i hlubokou inspiraci k osobnímu rozvoji a duchovnímu růstu.

Vychází také jako e-kniha.

UKÁZKA

Záměry a vědomí v pozadí nenásilné komunikace

Vědomí nenásilné komunikace

Když opravdu žijeme nenásilnou komunikací, tak vnímáme jen pocity a potřeby druhého člověka. 

 Zastánci nenásilné komunikace nikdy nechtějí souhlas od druhých. Lidé praktikující nenásilnou komunikaci se nikdy nevzdávají této své moci a nenechávají si od druhých lidí říkat, co mají dělat.     

      Podle zásad nenásilné komunikace bychom řekli: „Já chci toto. Rád bych věděl, jaký k tomu zaujímáš postoj. Chci znát tvoje potřeby stejně jako svoje – ne proto, že když vyslechnu tvoje potřeby, vzdám se těch svých nebo ti ustoupím. Uvědomuji si, že nemohu mít prospěch na tvůj úkor. Tvoje potřeby jsou stejně důležité jako moje. A je mi jasné, že to neznamená, že bych se musel svých potřeb vzdát.“ 

 Jsem skálopevně přesvědčen, že jste nikdy neudělali nic špatného a nikdy neuděláte. 

Chceme jednat spíše z touhy přispívat životu než ze strachu, z pocitu viny, ze studu nebo z povinnosti. 

Každý živý tvor se v každém okamžiku snaží udělat tu nejbáječnější věc na světě, která je v jeho schopnostech. 

Věřím, že není možné, aby někdo pohlížel na příležitost přispět k obohacení života jinak než jako na vzácný dar. 

Když naplňujeme tuto potřebu obohacování života, získáváme přirozenou energii. Je to přirozené rozpomínání, věc, kterou děláme každý den; každý den začínáme tím, že věnujeme chvilku času, abychom přivedli své vědomí k této kráse, kterou má každý z nás, k oné síle učinit život báječným. 

Je dobrý pocit vědět, že máme moc obohatit život a že můžeme životu sloužit… Není nic lepšího ani radostnějšího, nic nepřináší lepší pocit, než když sloužíme životu, pomáháme druhým a vzájemně si přispíváme k našemu blahu. 

Věřím, že nejniternější a nejradostnější motivací, kterou lidské bytosti mají pro jakékoli chování, je touha po naplnění našich potřeb a potřeb druhých lidí. 

Faktem zůstává, že když si lidé začnou všímat potřeb, které se skrývají za strachem, frustrací a násilím, vstoupí do jiného světa. Ocitnou se ve světě, o němž mluví Rúmí, súfijský mystik a básník ze 13. století: „Daleko za představami o konání správného a nesprávného je volný prostor: Tam se setkáme.“ 

Onen svět, o němž mluví Rúmí, když říká, že existuje místo, které je za hranicemi správného a nesprávného… Chtěl bych v takovém světě strávit co možná největší část svého života. 

Každou potřebu, kterou máme pro sebe, máme také pro kohokoli na tomto světě. 

Myslím si, že když budeme mít na paměti, abychom nedělali nic, co není hra, tak zjistíme, že tou nejzábavnější hrou na světě je dělat život krásnějším. 

Nenásilná komunikace od nás vyžaduje, abychom si byli neustále vědomi krásy, která je v našem nitru a v nitru druhých lidí. 

Z anglického originálu The nonviolent communication book of quotes přeložili Johana Martinová, Hana Antonínová, Norma Garcíová, Kateřina Pietrasová a Miroslav Záleta.