Kultovní publikace, která mění způsob, jak mluvíme i nasloucháme. Učí, že upřímnost a empatie nejsou v rozporu – naopak vedou k porozumění a spojení.

Co kniha přináší:

• Jasný a srozumitelný výklad metody NVC (Nonviolent Communication).
• Praktické příklady z běžných situací – od rodinných rozhovorů po pracovní jednání.
• Cestu k komunikaci, která respektuje pocity i potřeby obou stran.

Silné stránky:

• Jednoduchost a hloubka – principy jsou snadno pochopitelné, ale mají velkou sílu v praxi.
• Přístupnost – text je čtivý, plný příběhů a konkrétních dialogů.
• Nadčasovost – i po letech zůstává kniha jedním z nejpoužívanějších průvodců empatií.

Co vás může zaskočit:

• Vyžaduje ochotu změnit své návyky – skutečné porozumění přichází až s praxi.
• Někomu může připadat idealistická, zejména v konfliktních situacích.

Závěr:

Nenásilná komunikace je kniha, která mění vztahy i pohled na svět. Učí naslouchat s otevřeností a mluvit s respektem – cesta k porozumění, kterou stojí za to zkusit.

Kniha Nenásilná komunikace: Základní myšlenky byla mým prvním setkáním s dílem Marshalla B. Rosenberga. A možná i proto jsem ji četla pomalu – spíš jako doprovod než jako návod.

Publikace vyšla v originále v roce 2023 pod názvem The Nonviolent Communication Book of Quotes a už samotný název napovídá, že nejde o klasickou systematickou příručku. Kniha je sestavena z citátů Rosenbergových předchozích knih, workshopů a online materiálů. Editorská práce je pečlivá a přehledná – každý citát je ozdrojovaný, což dává textu jasnou strukturu a zároveň umožňuje čtenáři vracet se ke konkrétním místům autorovy tvorby.

Právě tato kolážovitost s sebou nese i jistou míru opakování. Některé myšlenky se vracejí v různých obměnách, někdy velmi blízko sebe. Mně osobně to ale nevadilo. Nenásilná komunikace není koncept, který by se dal „pochopit jedním přečtením“ – spíš se postupně usazuje. Opakování tu funguje jako jemné připomínání, nikoli jako vada.

Marshall B. Rosenberg (1934–2015) byl americký psycholog, žák Carla Rogerse a zakladatel konceptu nenásilné komunikace (Nonviolent Communication, NVC). V češtině vyšla řada jeho knih v nakladatelství Portál, mimo jiné známá Nenásilná komunikace: Řeč života, která je považována za základní dílo tohoto směru.

Kniha je rozdělena do šesti částí. Čtenář se postupně seznamuje se základy nenásilné komunikace, s jejími překážkami (například posuzováním či kulturním podmiňováním), s empatií a sebevyjádřením, s uplatněním NVC ve vztazích i ve společnosti. Závěrečná část nahlíží nenásilnou komunikaci jako způsob života a nabízí i krátká každodenní cvičení.

Velmi přínosná je obsáhlá závěrečná část knihy: shrnutí čtyř kroků procesu nenásilné komunikace (pozorování, pocity, potřeby, prosba), přehled základních lidských pocitů a potřeb i tabulkové srovnání komunikace „spojené se životem“ a komunikace, která je od něj odpojená. Pro mě osobně byla nejcennější pasáž věnovaná rozlišování mezi skutečnými a tzv. falešnými pocity.

Rosenberg zde jasně ukazuje, jak často si pletme pocity s interpretacemi. Když říkáme, že se cítíme „manipulovaní“, „kritizovaní“ nebo „odmítaní“, ve skutečnosti už hodnotíme chování druhého. Kniha nabízí alternativu: hledat, jaké skutečné pocity a potřeby se za těmito výroky skrývají. Tento zdánlivě drobný posun má překvapivě velký dopad – nejen na komunikaci s druhými, ale i na způsob, jakým mluvíme sami se sebou.

Nenásilnou komunikaci považuji spíš za dovednost než za teorii. Něco, co se člověk učí dlouhodobě a s chybami. O to úlevnější pro mě bylo Rosenbergovo opakované přiznání, že ani pro něj nebyla tato cesta jednoduchá. Kniha neslibuje rychlé řešení ani „správné věty“, ale nabízí inspiraci a směr.

Doporučila bych ji psychologům, psychoterapeutům, pedagogům i všem, kdo pracují s lidmi – a vlastně i těm, kdo chtějí být v každodenním kontaktu o něco laskavější. Nejen k druhým, ale i k sobě. Protože možná právě tam nenásilná komunikace začíná.