Mýty a nepravdy o autismu kolují ve veřejnosti intenzivněji než skutečná fakta. Kniha Mýty a fakta o autismu vyvrací některé vlivné mýty, a naopak přináší populárně - naučnou formou méně známá fakta a jejich neznámé souvislosti. Poznatků o autismu exponenciálně přibývá, a to nejen z důvodu narůstajícího počtu případů, ale také s přibývajícími výsledky dlouholetých celosvětových výzkumů, s vývojem a možnostmi léčby a rychlým šířením nových informací o autismu z různých zdrojů.
Tato kniha nemá za cíl komplexně popsat problematiku autismu. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny na zodpovězení konkrétní otázky z praxe např.: Proč narůstá počet případů autismu?, Lze se uzdravit z autismu?, Lze autismus získat v dospělosti?, Jak internet ovlivňuje diagnostiku autismu?, Mají děti s autismem odlišný čich?, Spory a podvody kolem očkování!, Mají autistické děti skryté sociální schopnosti?, Jaké léky pomáhají? a další.
V každé kapitole autor nahlíží na konkrétní téma z pohledu výzkumného pokroku, jak se s autisty a jejich diagnostikou pracovalo v minulosti a jak dnes po mnoha letech odborného výzkumu. V kapitole Motolský diagnostický program pro autismus se dočtete o vzniku prvního systematického diagnostického programu v České republice, který využil vyšetřovací metody tzv. zlatého standardu (viz kapitola 36) a komplexní mezioborovou spolupráci. Začátky nebyly lehké, většina tehdejších významných osobností české pedopsychiatrie byla názoru: „Je to zbytečná práce. Autismus je jenom módní diagnóza – bublina, která brzy splaskne.“ Nebo: „Ve skutečnosti ty děti mají jen mentální retardaci – nebudete mít žádné pacienty.“ Navzdory tomu má tento program pod vedením prof. Hrdličky významné výsledky, řada dětských psychiatrů a psychologů zapojených do programu své znalosti o PAS dnes úspěšně uplatňují v terénní praxi. Významný podíl na celosvětovém výzkumu tedy mají i odborníci právě z České republiky, kterým je věnována poslední kapitola.

Přečtěte si o autismu komiks Stínka, jehož autorem je autistka.

Ukázka z kapitoly Mají děti s autismem odlišný čich?
V začátcích výzkumu jsme narazili na zajímavý problém – čich se rutinně vyšetřoval na mnoha pracovištích a každé mělo svůj jedinečný, ale nestandardní postup. Vypátrali jsme, že jediný, kdo v České republice používal standardní a světově uznávaný test Sniffin Sticks, byl MUDr. Jan Vodička, mladý a nadšený otorhinolaryngolog z Ušní, nosní a krční kliniky Pardubické nemocnice (dnes přednosta této kliniky). Nelenili jsme, vypravili se za ním do Pardubic a navázali dlouhodobou a úspěšnou spolu práci. V testu Sniffin Sticks jsou látky s výraznými pachovými vlastnostmi, určené ke zkoumání čichu, přítomny v obalech připomínajících fix s uzavřeným uzávěrem, při zkoušce je pak testované osobě předložen odkrytý konec.
V naší studii dětí s vysoce funkčním autismem a Aspergerovým syndromem jsme zjistili, že děti s PAS měly významně zhoršený čichový práh (tj. citlivost k vůním a pachům) v porovnání s kontrolní skupinou. Celkové skóre identifikace (tj. počet správných odpovědí v testu) se mezi autistickou a kontrolní skupinou nelišilo; není však bez zajímavosti, že pacienti s PAS byli významně lepší v identifikaci vůně pomeranče, zatímco významně horší v identifikaci vůně hřebíčku (Dudová et al., 2011). ….
Jako první jsme se však zabývali výzkumnou otázkou, zda autistické děti mají jiné vnímání příjemnosti vůní a pachů než zdravé děti. Zde se obě skupiny v některých výsledcích významně lišily – vnímání určitých vůní (skořice, ananasu, hřebíčku) hodnotila autistická skupina jako méně příjemné ve srovnání se skupinou zdravých kontrol. I statisticky nevýznamné výsledky byly zajímavé. Velmi špatné hodnocení u dětí s PAS dostal pach česneku. Naopak nejlépe ze všech vůní byla hodnocena autistickými dětmi (i ve srovnání s kontrolními dětmi) vůně pomeranče. (Hrdlička et al., 2011). Z hlediska praktického terapeutického přístupu jsou tyto výsledky využitelné okamžitě. Poskytují rodičům jasná vodítka, že je nežádoucí jejich autistické děti vystavovat vůni či pachu česneku, skořice, ananasu a hřebíčku, aby nedocházelo k nepředvídatelným reakcím, vzteku a agresivitě. Naopak kdybychom chtěli dítě s PAS pozitivně stimulovat, měli bychom zvolit vůni pomeranče.

Jak naučit dítě s autismem zpracovávat emoce? Poradí naše příručka.

Ukázka
Studie prof. Karen Pierceová (USA) „Existuje rozdíl v mozkové aktivaci při expozici známým tvářím oproti tvářím neznámým?“
Ve studii bylo zjištěno, že při ukázání známých tváří dochází i u autistických pacientů k výrazné aktivaci amygdaly srovnatelné se zdravými jedinci, což autoři interpretují tak, že „tato struktura může reagovat na stimuly s odměňující hodnotou … a ty mohou zvýšit pozornost a motivaci autistických pacientů.“ Jinými slovy, když se člověk s autismem každodenně dívá na několik málo známých tváří, jeho mozek se dokáže naučit na tyto tváře emočně reagovat a aktivovat amygdalu. Tato práce Karen Pierceové, spolu se studiemi úzdravy z autismu (viz kapitola 4) a dalšími neurovědními poznatky, změnila na začátku 21. století paradigma o autismu, tj. způsob našeho nahlížení na něj. Do té doby se autismus v učebnicích popisoval jako stabilní deficit podobný mentální retardací. Člověk se s nějakou tíží postižení narodí a se stejnou tíží i zemře. Od té doby naopak vnímáme autismus jako dynamický deficit, tedy deficit, s nímž má cenu od časného dětství intenzivně terapeuticky pracovat a tím ho podstatně zlepšit či dokonce vyléčit.

Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. je přednostou Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve Fakultní nemocnici Motol. Kromě 2. LF UK přednáší také na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. V roce 1998 založil první systematický diagnostický program pro poruchy autistického spektra v České republice. Absolvoval četné zahraniční stáže, publikoval řadu prací doma i v zahraničí. Byl editorem učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie (2000). V Portále se jako spoluautor podílel na knihách Krize středního věku (2006) a Dětský autismus (2014).

Ukázka
„Vědecká rada České lékařské komory se na svém zasedání dne 10. září 2009 zabývala problematikou alternativních přístupů k prevenci a léčbě dětského autismu a jiných poruch autistického spektra. Vědecká rada ČLK považuje jakoukoli souvislost vzniku autismu s očkováním dětí za neprokázanou. Vědecká rada dále konstatovala, že pro používání dietní a/nebo imunologické léčby autismu neexistují v současnosti důkazy, tak jako jsou dnes v ‚medicíně založené na důkazech‘ standardně požadovány při zavádění nových léčeb.“ (Hrdlička, 2009) Toto stanovisko potvrdila vědecká rada ČLK i v roce 2012.

Knihu Mýty a fakta o autismu koupíte v našem e-shopu.

V Portále vyšlo mnoho dalších publikací na téma autismus.