Mýty a fakta o autismu

Nakladatelství Portál nám laskavě poskytlo pro naši knihovničku v komunitním centru KOPEC recenzní výtisk knihy Michala Hrdličky Mýty a fakta o autismu a my jsme za něj opravdu vděční. Už svým názvem nás tento titul pochopitelně velmi zaujal. Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. nám navíc není jako autor neznámý, spolupracoval mimo jiné na výborné knize Dětský autismus, která se dočkala již druhého vydání. Publikoval také celou řadu odborných prací doma i v zahraniční.

 Profesor Hrdlička je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučuje na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a přednáší rovněž na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na půdě akademické medicíny působí už více než dvě desetiletí. Jeho nejnovější kniha však není učebním textem ani poradenskou příručkou. A i když vyvrací některé vlivné mýty o autismu (např. odhaluje podvod kolem studií o vlivu očkování), není ani jakýmsi „opravníkem obecně oblíbených omylů“, jak by se možná podle názvu mohlo zdát. Tím důležitým slovem v názvu totiž nejsou mýty (i když jsou uvedeny na prvním místě) ale fakta. Populárně-naučnou formou se ve 39. krátkých kapitolách, které na sebe nijak zvlášť nenavazují a mohly by docela dobře fungovat jako samostatné texty, seznámíme s mnoha méně známými fakty o autismu a jejich neznámými souvislostmi, poznáme různé úhly pohledu a mnohdy kontroverzní teorie a názory. Autor nám servíruje tyto poznatky a pohledy velmi objektivně, s nezaujatým vědeckým přístupem, který je mu vlastní. Nesnaží se nám podsunout svůj názor a svou pravdu, předkládá pouze relevantní informace a ponechává na úsudku čtenáře, co z těchto faktů nejpravděpodobněji vyplývá. A v tom vidím velké plus této publikace. I laik se zde na malé ploše 182 stran může seznámit s nejnovějšími poznatky, načerpat informace o významných studiích a nejnovějších výzkumech a sám si tak utvořit vlastní obrázek. Jelikož celá řada v knize zmiňovaných studií probíhala přímo na pracovišti, kde profesor Hrdlička působí (a mnohdy se na nich také autorsky podílel), informace se ke čtenáři dostávají takříkajíc z první ruky. Není tedy ochuzen ani o myšlenky a původní nápady, které k výzkumu vedly, a poučí se i o různých úskalích, kterým vědci a lékaři při své výzkumné činnosti musí čelit.

„Současný stav poznání o autismu však připomíná gigantické puzzle, kde řada dílků ještě chybí. Kapitoly v této knize nejsou záměrně seřazeny podle tematických okruhů, protože by to svádělo ke vzniku učebnicové struktury. Text je strukturován spíše jako mozaika, která čtenáři umožní porozumět jednotlivým dílkům skládačky, aniž by předstíral, že obraz dnes může být kompletní.“

(Úvodem, str. 7)

A jedná se o mozaiku velmi pestrou a barevnou. Nahlédneme do historie, seznámíme se s průkopnickými osobnostmi, navštívíme Ceau?escovy sirotčince. Zjistíme, jak se v průběhu času měnila diagnostická kritéria a jaké rozpory panují dnes v lékařské klasifikaci PAS. Poučíme se o screeningu, diferenciální diagnostice i lécích a behaviorálních intervencích, které pomáhají. Dozvíme se, které vůně jsou většině lidí na spektru nepříjemné a co jim naopak většinou voní.  Získáme představu o tom, jak důležitá je mezioborová spolupráce, a pochopíme, že některé pokroky na poli autismu je třeba v Česku doslova vyvzdorovat i proti netečnosti státu a jeho institucí. To všechno a mnohem víc v jediné útlé knize. V závěrečné kapitole najdeme malé medailonky a kratičké rozhovory s českými průkopníky, odborníky a bojovníky na poli autismu. Je to autorova pocta těmto každodenním hrdinům. Medailonek profesora Hrdličky zde z pochopitelných důvodů nenajdeme, jakkoliv by si jistě zasloužil být mezi nimi v této improvizované síni slávy. Jeho odpovědi na některé otázky z těchto minirozhovorů by byly jistě velmi zajímavé.

Kniha je určena nejen odborníkům, ale také rodičům autistických dětí a všem zájemcům o pozoruhodné téma autismus. Navzdory populárně-naučné formě a nevelkému rozsahu je to i pro poučeného laika velmi náročné čtení plné faktů, tabulek a přehledů. Předkládané informace autor sice velmi pěkně utřídil a zpracoval, ale „nepředžvýkal“ vám je a nenabízí žádné instantní odpovědi. Nutí vás nad tématem přemýšlet a to je moc dobře. Vlastní úsudek v kombinaci s podnětnými informacemi zajistí, že se můžete poučeně rozhodovat. Například o tom, jaké intervence, služby nebo léky využijete, na jaké odborníky se obrátíte nebo jaká vyšetření podstoupíte. A to za tu námahu při čtení rozhodně stojí.

A pokud jsem ve vás snad vzbudila obavu, že je to čtení poněkud suchopárné a ubíjející, nebojte se! Z každé kapitoly totiž sálá autorova zvědavost a entuziasmus. A především skutečný zájem o osoby na spektru i jejich blízké a chuť jim pomáhat. To nadšení pro poznání je přímo nakažlivé. Takže po dočtení nejspíš zjistíte, že chcete vědět víc. A seznam použité literatury vám bude inspirací.