Mýty a fakta o autismu

Publikaci sepsal přednosta dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučující na 2. LF UK. Absolvoval podle anotace knihy mnoho zahraničních stáží, publikoval řadu prací v České republice, ale i v zahraničí. Můžete ho znát jako editora učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie z roku 2000. A u nakladatelství Portál tento český spisovatel vydal i jako spoluautor titulů Krize středního věku z roku 2006 a Dětský autismus v roce 2016.

V krátkém úvodu autor informuje o důvodu sepsání této knihy. Je přesvědčen, a dle mého naprosto správně, že široká veřejnost má pomýlené představy o PAS a tak se k tomu také staví.

Mýty a nepravdy o autismu kolují ve veřejnosti intenzivněji než skutečná fakta - a v postfaktické době je snazší vypustit do oběhu senzační nesmysl než převyprávět komplikovaný poznatek. (Str. 7)

Michal Hrdlička si pro vás připravil studii, kterou ani na internetu nenaleznete, protože ji obohatil o své bádání, historii, zkušenosti i vědomosti, jež ho k tématu vážou. Na historii se zaměřuje nejen v kapitole Historie jedné krádeže, kde poukazuje na známé lékařské ikony, které můžete znát, pokud se pohybujete v lékařských kruzích nebo se o PAS zajímáte hlouběji. Jedná se například o Lea Kannera, dětského psychiatra a osobnost oné doby, který předestřel jev infantilního autismu v odborných článcích. Za jeho zájmem však stojí Georg Frankl, Čech, který právě Kannera postrčil tím správným směrem. Více o tom v knize. Dále se autor zaobírá také kupříkladu známějším rakouským pediatrem Hansem Aspergerem, kterého díky jeho spojení s aspegerovým syndromem, jehož název vznikl až po lékařově smrti zná i ten, kdo se o autismus zajímá povrchněji.

Publikace funguje v širším měřítku a s ohledem na všechny zmíněné výzkumy, studie, expertízy, historické milníky v oboru psychologie a známé či méně známé osobnosti může být pro běžného čtenáře trochu oříškem, pokud se o psychologii nezajímá či je pro něj kniha prvním setkáním s autismem. Na začátek bych zřejmě volila něco méně odborného, protože v tomto případě jde Michal Hrdlička opravdu do hloubky a jelikož je určená i pro odborníky, tak k ní je také přistupováno. Je tomu upraven i styl psaní, který je sice čtivý, ale nejste-li lékař nebo psycholog, budete si jej zřejmě muset kouskovat, abyste všechna fakta řádně vstřebali. Na jednorázové přečtení kniha rozhodně není vhodná.

Běžného čtenáře určitě mohou zajímat kapitoly, které jsou mu bližší. Jedná se o poukázaní na autismus v normálním světě, na možnosti léčby či přístupu. Vybrala jsem pro vás na ukázku několik pasáží, které mi přišly nejvhodnější a s ohledem na požadavky, které jako čtenářka fascinovaná tímto tématem mám, ale vhodný také pro rodiče či širší veřejnost.

Lze se uzdravit z autismu?

Předčasně narozené děti a autismus

Lze autismus získat i v dospělosti

Mají děti s autismem odlišný čich?

Spory a podvody kolem očkování

Motolský diagnostický program pro autismus

Padesát rainmanů?

Mají autistické děti skryté sociální schopnosti?

Léky, které pomáhají

Česká cesta k autismu

Autobiografie lidí s autismem je také velmi zajímavá kapitola, která už názvem napovídá, že se bude pojednávat o osobnostech, které sepsali nebo nechali napsat autobiografii o svém životním osudu v hlavní roli s PAS. Nevím, jestli autor sepsal všechny možnosti, nicméně rozhodně mi rozšířil obzory a to nejen v této oblasti, samozřejmě. Zmiňuje kupříkladu australanku Donnu Williams, Wendy Lawson, německou autorku Christine Preissmenn či dokonce českého autora Josefa Schovance, který žije ve Francii a také tam i vyrůstal.

Kniha je určena rodičům autistických dětí, odborníkům, kteří chtějí lépe pochopit autistické postižení, i všem zájemcům o toto pozoruhodné téma. (Str. 7)

Publikace je obsáhlá, autor sepsal množství zajímavostí a podstatných informací, které věřím, že poučí a překvapí i čtenáře, jež se s tímto tématem nesetkávají poprvé. Ačkoliv mám načteno, tak mě dokázal Michal Hrdlička vtáhnout do vyčerpávajícího studia, předložit různorodá zajímavá fakta, poučit a dodat i naději. Jak jsem vás již nejednou informovala, tak nemám zkušenosti se setkáním s autistickým člověkem. Námět mě pouze zajímá jako čtenáře a nemohu tedy posuzovat, ale načteno mám v tomto případě dost a přesto jsem pochytila mnoho nového. Je tedy znát, že Michal Hrdlička ví, o čem hovoří a ke všemu má opravdu vědomosti, které se nebojí předat. Knihu mohu doporučit všem, kteří mají zájem o osvětu v rámci poruchy autistického spektra, pohledy nejen ze strany lékařství, ale také i historie a lidství. Jen opravdu doporučuju znát alespoň základy psychologie, jako lajk se nebudete příliš orientovat. Je to čtení spíše pro náročnějšího čtenáře, který téma zná a má jej alespoň trochu načtené.

Michal Hrdlička – lékař a profesor, (spolu)autor mnoha vědeckých děl i vysokoškolských učebnic, zakladatel prvního diagnostického programu pro poruchy autistického spektra v České republice – je především mužem na svém místě. Ve své nejnovější knize se chystá podělit se čtenáři o své široké znalosti a bohaté zkušenosti, které se leckdy liší od věcí, o nichž jsme si mysleli, že už víme…

„Je snazší vypustit do oběhu senzační nesmysl než převyprávět komplikovaný poznatek.“ (str. 7)

Ačkoli nelze vyloženě tvrdit, že se s tituly o autismu roztrhl pytel, v poslední době na toto téma opravdu vychází čím dál více odborných publikací i osobních zpovědí. Nezanedbatelný podíl na oné osvětě nese právě nakladatelství Portál, viz Matěj maluje mapy, Stínka, Jakou barvu má pondělí?, Omluvy, které zařveš, se nepočítají a jiné. Mezi českými autory se dlouhodobě velké oblibě těší třeba tvorba Ivony Březinové (Řvi potichu, brácho – recenze) nebo humorné postřehy Martina Selnera (Autismus & Chardonnay 1+2).

Informovanost veřejnosti o dané problematice vskutku hojně stoupá, přesto však v kolektivním povědomí přetrvává řada zkreslených či zcela mylných představ. Ty jsou způsobeny například povrchním vyobrazením poruchy ve filmech a seriálech, případně pak nepodloženými články na internetu. Autor knihy ovšem těmto lžím a polopravdám vyhlásil válku – v protiútoku dal dohromady seznam mýtů, které o autismu kolují, a pomocí ověřených faktů a zdroji podložených argumentů je jeden po druhém vyvrací, nebo alespoň uvádí na pravou míru.

„Text je strukturován spíše jako mozaika, která čtenáři umožní porozumět jednotlivým dílkům skládačky, aniž by předstíral, že obraz dnes může být kompletní.“ (str. 7)

Hned z kraje musím upozornit, že žádná knižní variace ve stylu zábavného pořadu Bořiči mýtů se nekoná. Titul, ač je kategorizován do populárně-naučné sekce, a nikoli odborné literatury, se může nenáročnějším čtenářům zdát příliš komplikovaný, ba až vyčerpávající (aby se totiž autor dobral kýženého stanoviska, potřebuje uvést všechny provedené studie a relevantní podklady, které posléze analyzuje). Záměrně se vyhýbá řazení do tematických okruhů, jelikož dílo nemá sloužit jako učebnice ani poradenská příručka.

V úvodní kapitole se pan Hrdlička svěřuje s tím, co ho vedlo k napsání knihy a komu je publikace určena. Následuje lekce z historie, polemizace o vzniku a příčinách autismu či spekulace o náhlém nárůstu případů za uplynulé roky. Zvídavé čtenáře zaručeně zaujme pasáž o tom, jestli existuje lék a jaké mají autisti zvláštní schopnosti, zatímco milovníci konspiračních teorií se možná konečně dozví, zdali ne/má spojitost autismus a očkování. Nechybí ani podrobný popis procesu diagnostiky poruchy nebo výčet druhů, které u autismu rozlišujeme.

„Způsob, jakým počítače zpracovávají informace, je nápadně podobný tomu, jak jedinci s autismem zpracovávají myšlenku.“ (str. 14)

Autobiografie lidí s autismem přináší medailonek a bibliografii zahraničních i českých osobností s postižením, jež o svém stavu vydaly „tištěné svědectví“. Prostor rovněž dostanou světoví průkopníci v oboru, kteří se zasloužili o nějaký významný objev nebo pozitivní popularizaci, a pozornost se v závěru obrátí i k odborníkům tuzemským, formou krátkého představení a rozhovoru.

Mýty a fakta o autismu bezesporu hodnotím jako přínos – přestože již mám o tématu načteno dost, dozvěděla jsem se mnoho nového. A přesně k tomuto účelu kniha slouží. Nepředává rady, ale informace. Nabyté znalosti nám posléze mohou pomoci kupříkladu nepodléhat stereotypům nebo se vyvarovat nepříjemných situací během sociální interakce s autistickým člověkem. Publikaci podle mě ocení hlavně rodiče a vychovatelé, kteří mají k prokousání se složitým textem větší motivaci.

Na knihu Mýty a fakta o autismu jsem se velmi těšila. Jelikož jsem už pár knih týkajících se této tématiky přečetla, očekávala jsem svěží nové čtení, které vyvrátí pár mýtů a seznámí mě s méně známými fakty.

/

Bohužel se už po pár stránkách dostavilo zklamání.

Anotace uvádí, že je kniha psána populárně-naučnou formou...mně však text přišel hodně složitý, přelouskat celou knihu mi tedy dalo opravdu zabrat.

Z faktů, které autor uvádí, mě zaujalo jen pár, navíc mi mnoho z nich přišlo hodně odborných a pro laika vlastně zbytečných.

Autor nás také neustále odkazoval na všemožné jiné knihy a jiné výzkumy, no...

/

Tahle kniha mi prostě vůbec nesedla.

Pokud hledáte nějakou knihu, která by vás do autismu uvedla a dobře jej shrnula, po této bych být vámi nesáhla.

Na druhou stranu pokud už máte nějaký ten úvod za sebou a zajímalo by vás víc, pokud se nebojíte nějakých těch odbornějších výrazů,...tak tuhle knihu můžete vyzkoušet. Běžte do ní však s tím, že vám přeci jen dá zabrat.

/

?1/5? tady je to bodování trošku složitější, ale pokud mám být upřímná, nemůžu jinak

Nakladatelství Portál nám laskavě poskytlo pro naši knihovničku v komunitním centru KOPEC recenzní výtisk knihy Michala Hrdličky Mýty a fakta o autismu a my jsme za něj opravdu vděční. Už svým názvem nás tento titul pochopitelně velmi zaujal. Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. nám navíc není jako autor neznámý, spolupracoval mimo jiné na výborné knize Dětský autismus, která se dočkala již druhého vydání. Publikoval také celou řadu odborných prací doma i v zahraniční.

 Profesor Hrdlička je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučuje na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a přednáší rovněž na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na půdě akademické medicíny působí už více než dvě desetiletí. Jeho nejnovější kniha však není učebním textem ani poradenskou příručkou. A i když vyvrací některé vlivné mýty o autismu (např. odhaluje podvod kolem studií o vlivu očkování), není ani jakýmsi „opravníkem obecně oblíbených omylů“, jak by se možná podle názvu mohlo zdát. Tím důležitým slovem v názvu totiž nejsou mýty (i když jsou uvedeny na prvním místě) ale fakta. Populárně-naučnou formou se ve 39. krátkých kapitolách, které na sebe nijak zvlášť nenavazují a mohly by docela dobře fungovat jako samostatné texty, seznámíme s mnoha méně známými fakty o autismu a jejich neznámými souvislostmi, poznáme různé úhly pohledu a mnohdy kontroverzní teorie a názory. Autor nám servíruje tyto poznatky a pohledy velmi objektivně, s nezaujatým vědeckým přístupem, který je mu vlastní. Nesnaží se nám podsunout svůj názor a svou pravdu, předkládá pouze relevantní informace a ponechává na úsudku čtenáře, co z těchto faktů nejpravděpodobněji vyplývá. A v tom vidím velké plus této publikace. I laik se zde na malé ploše 182 stran může seznámit s nejnovějšími poznatky, načerpat informace o významných studiích a nejnovějších výzkumech a sám si tak utvořit vlastní obrázek. Jelikož celá řada v knize zmiňovaných studií probíhala přímo na pracovišti, kde profesor Hrdlička působí (a mnohdy se na nich také autorsky podílel), informace se ke čtenáři dostávají takříkajíc z první ruky. Není tedy ochuzen ani o myšlenky a původní nápady, které k výzkumu vedly, a poučí se i o různých úskalích, kterým vědci a lékaři při své výzkumné činnosti musí čelit.

„Současný stav poznání o autismu však připomíná gigantické puzzle, kde řada dílků ještě chybí. Kapitoly v této knize nejsou záměrně seřazeny podle tematických okruhů, protože by to svádělo ke vzniku učebnicové struktury. Text je strukturován spíše jako mozaika, která čtenáři umožní porozumět jednotlivým dílkům skládačky, aniž by předstíral, že obraz dnes může být kompletní.“

(Úvodem, str. 7)

A jedná se o mozaiku velmi pestrou a barevnou. Nahlédneme do historie, seznámíme se s průkopnickými osobnostmi, navštívíme Ceau?escovy sirotčince. Zjistíme, jak se v průběhu času měnila diagnostická kritéria a jaké rozpory panují dnes v lékařské klasifikaci PAS. Poučíme se o screeningu, diferenciální diagnostice i lécích a behaviorálních intervencích, které pomáhají. Dozvíme se, které vůně jsou většině lidí na spektru nepříjemné a co jim naopak většinou voní.  Získáme představu o tom, jak důležitá je mezioborová spolupráce, a pochopíme, že některé pokroky na poli autismu je třeba v Česku doslova vyvzdorovat i proti netečnosti státu a jeho institucí. To všechno a mnohem víc v jediné útlé knize. V závěrečné kapitole najdeme malé medailonky a kratičké rozhovory s českými průkopníky, odborníky a bojovníky na poli autismu. Je to autorova pocta těmto každodenním hrdinům. Medailonek profesora Hrdličky zde z pochopitelných důvodů nenajdeme, jakkoliv by si jistě zasloužil být mezi nimi v této improvizované síni slávy. Jeho odpovědi na některé otázky z těchto minirozhovorů by byly jistě velmi zajímavé.

Kniha je určena nejen odborníkům, ale také rodičům autistických dětí a všem zájemcům o pozoruhodné téma autismus. Navzdory populárně-naučné formě a nevelkému rozsahu je to i pro poučeného laika velmi náročné čtení plné faktů, tabulek a přehledů. Předkládané informace autor sice velmi pěkně utřídil a zpracoval, ale „nepředžvýkal“ vám je a nenabízí žádné instantní odpovědi. Nutí vás nad tématem přemýšlet a to je moc dobře. Vlastní úsudek v kombinaci s podnětnými informacemi zajistí, že se můžete poučeně rozhodovat. Například o tom, jaké intervence, služby nebo léky využijete, na jaké odborníky se obrátíte nebo jaká vyšetření podstoupíte. A to za tu námahu při čtení rozhodně stojí.

A pokud jsem ve vás snad vzbudila obavu, že je to čtení poněkud suchopárné a ubíjející, nebojte se! Z každé kapitoly totiž sálá autorova zvědavost a entuziasmus. A především skutečný zájem o osoby na spektru i jejich blízké a chuť jim pomáhat. To nadšení pro poznání je přímo nakažlivé. Takže po dočtení nejspíš zjistíte, že chcete vědět víc. A seznam použité literatury vám bude inspirací.