Ukázka je z knihy Vývoj literatury pro děti a mládež (Jana Čeňková a kol., 2006). Tato kniha již není dostupná. Možná vás ale zaujmou novější tituly s podobným tématem: Za tajemstvím pohádek, Psychologický výklad pohádek nebo Děti a svět pohádek, podívejte se také přímo na naše dětské knihy.

Próza pro děti a mládež a její žánrová klasifi kace v historické poetice prošla bouřlivými a složitými tematickými a tvarovými proměnami. Proměny souvisely s vývojem prozaických žánrů a jejich poetiky, zejména románu1, ale stejně významně i s pojetím postavení dítěte ve společnosti, jež ovlivňovaly pedagogické a psychologické teorie a hnutí za povznesení estetické výchovy. Uvědomujeme si nepřesný termín próza, kterým označujeme v literárněvědném smyslu všechna neveršovaná a nedramatická literární díla, přičemž je mnohdy adekvátnější užívat názvů základních prozaických žánrů, jako je román, novela a povídka s dětským hrdinou (pro děti, případně pro mládež, pokud chceme přesněji vyjádřit staršího adresáta). Zabýváme se zde prozaickými žánry, které jsou vyprávěními, v nichž je přítomen příběh a vypravěč.

Setkáváme se převážně s příběhy, které mají epizodický charakter, takže velmi málo děl můžeme označit za román s dětským hrdinou. Za klasické romány literatury pro mládež můžeme považovat díla, která se stala četbou mládeže, jako jsou historické romány Waltera Scotta, Victora Huga nebo tvorba Charlese Dickense; z děl určených mládeži Dobrodružství Toma Sawyera Marka Twaina nebo Srdce Edmonda de Amicis.

Vývoj prózy pro mládež je od počátku spojen s výchovnou funkcí a vzdělávacími cíli, tj. převážně s literaturou věcného rázu. Už ve středověku se setkáváme s odlišnými vzdělávacími cíli – v klášterních školách byly čteny biblické texty, jejich adaptace i převyprávění životů svatých, memorovány byly latinské modlitby a antičtí klasikové, rytířský stav čítal rytířské romány, eposy a antickou mytologii (Homér). Od 15. a 16. století s rozšířením knihtisku dominovaly v četbě mládeže a předčítání stále výchovné a náboženské texty, ale již také zábavné knížky lidového čtení, jejichž inter nacionální látky v průběhu vývoje prózy ožívaly v populárních edicích i v umělecké literatuře. I koncem 18. a počátkem 19. století knížky lidového čtení tvořily většinu tisků; „veskrze díla dobře známá z knížek lidového čtení jiných národů“. (F. Vodička, 1948, s. 159)

Výběr témat (O Bruncvíkovi, O Jenovéfě, Meluzina aj.) se přizpůsoboval společnosti a působil na strukturní podobu děl, která měla také povahu rozmlouvání; často se jednalo o drobnější literární útvary.

Pro mládež byly vydávány adaptace biblických příběhů (např. Josef Weber: Dvacatero povídaček s 18 biblickými naučeními s příslovími Šalamounovými, 1810, a četná převyprávění Josefa Chmely), výchovné povídky a „cvičení v mravnosti“ (Vojtěch Nejedlý: Ladislav a dítky jeho, 1807, aj.), první adaptace Defoeova románu Robinson Crusoe Mladší Robinson J. H. Campeho, 1808, kratochvilné příběhy „pro vyražení“ (Matěj Josef Sychra, Kratochvilník, spis pro obveselení …1820, aj.), „dárky pro dcerky české“ (dvoudílný Mařenčin košíček, 1821–1822, Magdaleny D. Rettigové) a tzv. vinšovníky (např. Malý gratulant čili sbírka přání hodících se mládeži pro rodiče a přátele její Josefa Bačkory,1850).

Původní česká tvorba byla až do osmdesátých let 19. století spíše výjimečná4, mládeži byly určeny zejména četné úpravy povídek Christiana Schmida, později Karla Gustava Nieritze a jiných autorů z německého prostředí. Jejich sentimentální příběhy poukazovaly na příkladné chování a jasnou polarizaci dobra a zla (za všechny Dobrá Frydolína a zlá Dorota, 1836).

Od poloviny 19. století se začala prosazovat stejně jako v tvorbě a četbě pro dospělé próza historická, která se vázala k národnímu uvědomování a vlastenectví (Jan z Hvězdy, Prokop Chocholoušek, Václav Kliment Klicpera). Historická povídka se stala dominantním žánrem (význačné bylo její zařazování do čítanek pro obecné a měšťanské školy) a byla rozvíjena předními autory, jako jsou Václav Beneš Třebízský (zejména Obrázky z naší minulosti, 1884), Alois Jirásek (Z Čech až na konec světa, 1890, Ze zašlých dob, 1908, Z dávna i nedávna, 1913, aj.) a Zikmund Winter (povídky Sirotek, Člověk zmařený), z jejichž děl byly pořizovány výbory pro mládež. Četbu mládeže od osmdesátých let 19. století až po přelom 20. století tvořily převážně výbory z tvorby významných českých i světových spisovatelů.

Pro tyto výbory byla příznačná zvětšující se kvalita ediční praxe a za měřenost na mladého adresáta. Z významných edic uvádíme např. Dědictví maličkých (1859–1941), Besedy mládeže (1868–1914), Hynkovu Pokladnici mládeže (1884–1911), dvě knižnice čítankových autorů Vlast a svět Josefa Sokola (1885–1894) a později vycházející Laichterovy Pěkné knihy pro mládež Marie Gebauerové (1908–1948), Českou knihovnu zábavy a poučení Františka Bílého (1894–1918), Knihovnu českých dětí (1904–1931) a Knižnici mládeže Ústředního spolku učitelského a později Dědictví Komenského (1900–1951), Topičovo Osení (1908–1928) za redakce Adolfa Weniga, Sbírku souvislé četby školní Ferdinanda Strejčka (1910–1948), Blaník – poklady českého písemnictví za redakce Miloslava Novotného nakladatelství Kvasničky a Hampla (1925–1939). Tyto edice odpovídaly i na zvyšující se požadavky školní četby krásné literatury. Velký počet výborů byl rázu kulturněhistorického (Zikmund Winter, Karel Zap, Čeněk Zíbrt aj). Zejména Zapova Kronika českomoravská patřila k vyhledávané četbě mládeže.

Mezi četné autory prozaických výborů pro mládež patřili dále Božena Němcová, Josef Holeček, Julius Zeyer, Jan Neruda, Jakub Arbes, Karolina Světlá, jejíž próza Škola mé štěstí (povídka ze života velkoměstského, 1866) byla již zaměřena na dětského čtenáře. Povídky a novelistické příběhy o dětech Ignáta Herrmanna (Píšťalka, První hřích, Tobiáškův Štědrý večer aj.) a Karolíny Světlé se staly opět častými čítankovými texty. Z dívčího čtiva přetrvala pouze čtyřdílná Svéhlavička (1899–1907) Elišky Krásnohorské, inspirující se populárním dílem Trotzkopf (Emmy von Rhoden).

Další ukázky z knihy Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury:
Úvod
Proměny prózy pro mládež
Jiří Žáček - poezie pro děti
Historické a místní pověsti
Světová autorská pohádka 20. století