Myšlení a řeč u předchůdců člověka (fylogeneze myšlení a řeči)

Rozhodující význam pro zjištění této vysoce důležité skutečnosti mají výzkumy intelektu a řeči lidoopů, zvláště ty, které prováděl Köhler [10] a Yerkes [11]. V Köhlerových pokusech nacházíme zcela přesvědčivý důkaz toho, že počátky intelektu, tj. myšlení ve vlastním slova smyslu, se objevují u zvířat bez ohledu na vývoj řeči a zcela nezávisle na jejích úspěších. „Vynálezy“ opic, spočívající v zhotovování a užívání nástrojů a v užití „oklik“ při řešení úloh, představují bez jakýchkoli pochybností prvotní fázi vývoje myšlení, avšak fázi předřečovou.

Za základní závěr všech svých výzkumů považuje Köhler zjištění skutečnosti, že u šimpanze lze pozorovat zárodky intelektuálního chování stejného typu a druhu jako u člověka. [10, s. 191] Absence řeči a omezenost „stopových stimulů“, tzv. představ, jsou základními příčinami toho, že mezi antropoidní opicí a nejprimitivnějším člověkem je ohromný rozdíl. Köhler říká: „Nepřítomnost tohoto nekonečně vzácného technického pomocného prostředku (jazyka) a zásadní omezenost nejdůležitějšího intelektuálního materiálu, tzv. představ, způsobují, že pro šimpanze jsou nedostupné sebemenší zárodky kulturního vývoje.“ (s. 192)

Přítomnost intelektu podobného intelektu člověka při současné absenci řeči podobné řeči lidské a nezávislost intelektuálních operací na ní – tak lze stručně zformulovat základní závěr, k němuž lze dospět ve vztahu k problému Köhlerových pokusů.

Je známo, že Köhlerovy výzkumy vzbudily mnoho kritických námitek. Literatura týkající se této otázky mimořádně vzrostla, jak pokud jde o množství kritických prací, tak pokud se jedná o různorodost teoretických názorů a zásadních hledisek, které jsou zde zastoupeny. Mezi psychology různých směrů a škol není souhlasu v otázce, jak fakta Köhlerových výzkumů teoreticky vysvětlit.

Z toho vyplývá, že ani mezi psychology různých směrů, ani u samotného autora nenacházíme defi nitivní a vědecky přesvědčivou teorii intelektu. Naopak, i důslední stoupenci biologické psychologie (Thorndike, Wagner, Borovskij) a subjektivističtí psychologové (Bühler, Lindworsky, Jaensch) ze svého hlediska vystupují proti základní Köhlerově tezi o nemožnosti redukce šimpanzího intelektu na dobře známou metodu pokusů a omylů na straně jedné a o příbuznosti intelektu šimpanze a člověka, o člověku podobném charakteru lidoopova myšlení na straně druhé.

Další novinka v řadě Klasici: Sigmund Freud - Totem a tabu

Bühler např. s plným oprávněním uvádí: „Činnost šimpanze je zcela nezávislá na řeči; i v pozdním věku člověka je technické, instrumentální myšlení (Werkzeugdenken) daleko méně spojeno s řečí a s pojmy než ostatní formy myšlení.“ [13, s. 48] Dále se ještě k této Bühlerově tezi vrátíme. Uvidíme, že skutečně vše, co máme o této otázce k dispozici z experimentálních výzkumů a klinických pozorování, mluví pro to, že v myšlení dospělého člověka není vztah intelektu a řeči konstantní a jednotný pro všechny funkce, pro všechny formy intelektuální a řečové činnosti.

Bylo by příliš jednoduché, kdybychom u opic nenacházeli žádné řečové zárodky, nic, co by s nimi nebylo geneticky příbuzné. Ve skutečnosti, jak ukazují nejnovější výzkumy, lze u šimpanzů sledovat poměrně vysoce vyvinutou „řeč“, v některých aspektech (nejspíše v aspektu fonetickém) do jisté míry připomínající řeč lidskou. Nejpozoruhodnější je to, že šimpanzova řeč a jeho intelekt fungují vzájemně nezávisle. Köhler píše o šimpanzí „řeči“, kterou pozoroval v průběhu mnohých let na základně pro výzkum vyšších opic na ostrově Tenerife: „Fonetické projevy šimpanzů vyjadřují zcela bez výjimky pouze jejich snahy a subjektivní vztahy. Jsou to tedy emocionální výrazy, ale nikdy nejde o znak pro něco objektivního.“ [14, s. 27]

Přesto i v šimpanzí fonetice lze nalézt tolik hláskových prvků shodných s fonetikou lidskou, že je možno s jistotou předpokládat, že absence „lidského“ jazyka u šimpanzů není způsobena periferními příčinami. Zcela odůvodněně upozorňuje Delacroix, ztotožňující se s Köhlerovým závěrem o jazyce šimpanzů, na to, že gesta a mimika opic – nikoli z důvodů okrajových – vůbec nevyjadřují (lépe řečeno neoznačují) něco objektivního, tj. neplní funkci znaku. [15, s. 77]

Šimpanz je živočich nadmíru společenský a jeho chování lze skutečně pochopit pouze tehdy, jestliže žije spolu s ostatními živočichy. Köhler popsal zcela různorodé formy „řečového styku“ mezi šimpanzi. Na přední místo postavil emocionálně výrazové pohyby, které jsou u šimpanzů nápadné a hojné (mimika a gesta, zvukové reakce). Na dalších místech lze uvést výrazové pohyby sociálních emocí (gesta při přivítání atd.). Ale „jejich gesta“, říká Köhler, „stejně jako expresivní zvuky nikdy neoznačují nebo nepopisují něco objektivního“.

* * *