V první ze tří částí se kniha zabývá právě těmi situacemi, při kterých dochází ke ztrátě suverenity? Co přesně se při nich v našem nitru děje? Co způsobuje naši bezmoc? Tento důkladný pohled na naše reakce, kterých se chceme zbavit, je naprosto zásadní pro jejich pochopení - a teprve důkladné pochopení vlastního chování zakládá možnost jej vědomě, důsledně a hlavně trvale změnit. 

Ve druhé části knihy se seznámíme s nejběžnějšími typy lidí, kteří nás dovedou přivést do úzkých. Tato část knihy je doplněna množstvím konkrétních příběhů z praxe autorek.

Třetí část knihy pak osvětluje kroky nutné k tomu, abychom osvobodili svou schopnost jednat a měli k ní vždy přístup - i při setkání s manipulátorem. Po přečtení knihy vás tak už nic nevyvede z míry - ať už proti vám bude stát kdokoliv!

Ukázka:

Stát si za svým mohou i vysoce citliví lidé

„TAK TAKHLE NE!“
Kroky k jasnému postoji

Příklady z předchozí kapitoly ukazují, že často právě nevědomá, v dětství osvojená přesvědčení nám brání odrazit verbální útoky spontánně a zdravým způsobem a jasně pojmenovat vlastní potřeby. Útok sice přichází zvenčí, od přiměřené reakce se však člověk odstřihává sám. Dobré na tom je, že vše máte skutečně ve svých rukou. Je třeba vyvinout si účinné strategie, jak se nadále nenechat vyvést z míry. Zda si k tomu dopřejete profesionální doprovod, např. kouče, tak jako to udělali protagonisté našich příběhů, to už je na vás. Často je smysluplné vydat se po stopě vlastních vzorců chování v doprovodu neutrálního průvodce a řešit rány, které vznikly ve vztahu k jinému člověku, opět ve vztahu (s koučem nebo terapeutem). Když se učíme pečovat o sebe samé, může nám leckdy pomoci, když se nám dostane podpory a péče od někoho druhého. A někdy nám protějšek může usnadnit, abychom si udělili svolení k něčemu, co jsme si na základě svého niterného přesvědčení celá desetiletí odpírali. Je však také klidně možné, že se ke svému „Tak takhle ne!“ propracujete v tichu a soukromí, jen s pomocí podnětů z této knihy, případně při rozhovorech s přáteli nebo díky nějakému klíčovému zážitku, na který jste nyní naladěni.

„Tak takhle ne!“ – to není jen tak nějaká věta, ale postoj. Je to vnitřní přesvědčení, které vám umožňuje zůstat v jakékoli situaci suverénní. Tato slova jsou vyjádřením silného, spontánního a svobodného podnětu. Pokud přichází z hloubi srdce, pak pro vás najednou bude snadné reagovat na náhlé útoky přiměřeně. Nést si ho v sobě znamená být v bezpečí před verbálními útoky druhých.

CVIČENÍ: 

• Vyzkoušejte si to, teď a tady, nahlas a zřetelně: „Tak takhle ne!“
• Jak tuto větu vyslovujete? Jako šedá myška, nebo jako řvoucí lev? Jak silně? Kolik energie do ní dáváte? Končí vykřičníkem, nebo otazníkem? Zkuste to ještě jednou.
  Pozorně si naslouchejte.
• Jak se při vyslovení té věty cítíte?
• Jste schopní předstoupit před zrcadlo a zopakovat ji i tam? Zkuste si přitom hledět do očí. Co vnímáte?
• A jak stojíte – pevně, nebo vratce? Na obou nohou, nebo jen na jedné a druhou máte odlehčenou?

Pozorně brát na vědomí vlastní prožitky

Pokud cítíte, že vám stále ještě dělá potíže vyslovit tuto větu nahlas a odhodlaně, pak máte dobrý důvod zacházet se sebou pozorně. Začít můžete hned tím, že si kvůli tomu nebudete nadávat, ale se zájmem prozkoumáte svoji reakci. Myslete na to, že pro vás bylo po mnoho let běžné ustoupit při útoku do obrany a chovat se tiše místo toho, abyste se tomu druhému pevně postavili. V okamžicích, ve kterých se ten druhý jakýmkoli způsobem dělá důležitým, se ve vás totiž rozeznívá ona struna, která je odmalička zvyklá mlčet, nebrat se příliš vážně a být „nekomplikovaný“. Věta „Tak takhle ne!“ zní v takovém případu váhavě, na jejím konci je otazník, hlas je tichý, někdy dokonce vynechává. To není tón úspěšného dospělého člověka.

Někdy to může být těžké, ale když víte jak na to, Domluvit se dá s každým!

Mnoho lidí se proto snaží předstírat, že je to jinak. Snaží se do hlasu dát více síly, mluvit víc nahlas, natrénovat si vhodné věty. Podporují je v tom rady z literatury, od rodiny i od přátel nabízející nejrůznější strategie, které mají zakrýt, jak křehce se člověk v takovém okamžiku cítí. To má však bohužel právě opačný účinek. Komunikační partner nadále cítí jeho nejistotu, zatímco on už není schopen vnímat sám sebe. Protože to, co v něm nadále účinkuje, ta jeho stránka, která je plná pochyb a která právě naslouchá dětským uchem, je ignorována. Přístup k impulzům je odříznutý. Vnitřní hlas tedy musí zesílit, aby se mu dostalo sluchu. A čím víc se člověk namáhá proti onomu pocitu bezmoci bojovat, čím hlasitější je jeho vnitřní apel, aby se sebral a našel řešení, tím méně sil má pak v tom okamžiku k dispozici. A tak se spirála točí dál i přes rozmanité dobře míněné rady a vnitřní tvrdost vůči sobě samému a každé setkání s určitým typem lidí fungujících jako spouštěč vyvolává další nejistotu.

Silnými se tedy staneme pouze tehdy, když nejdříve poznáme vlastní slabost, přijmeme ji a porozumíme jí. Díky tomu se sebou dokážeme zacházet s pochopením.

Pokud tedy cítíte, že vám dělá problémy vyslovit větu „Tak takhle ne!“ přesvědčivě, uděláte dobře, když situaci dodáte smysl všímavým „Vida, to je ale zajímavé, že mi to jde tak ztuha!“, místo abyste hned nacvičovali, jak ji vyslovit jinak. V klidu se podivte nad tím, jak křehká a plachá je vaše součást, která se takto manifestuje. Pokud na sebe teď budete tlačit, zůstanete uvěznění ve starém vzorci. Budete opakovat hru, kterou pravděpodobně už mnoho let znáte. Budete se shazovat, tak jako to dříve dělali jiní, místo abyste sami sebe ocenili a všímavě se pozorovali. Abyste nastoupili cestu k suverenitě, potřebujete se naučit zacházet sami se sebou vnímavě. Což znamená nejdřív vůbec zjistit, co se to ve vás děje.

Až se vám to podaří, tak prosím v tom okamžiku nedělejte nic, třebaže vám to možná bude nepříjemné. Tohle je základní a pro mnohé dokonce ten nejtěžší aspekt. Koneckonců vás po celý život všichni neustále vyzývali, abyste něco dělali, rozhodovali se, měnili, konali. Osvobodit se od toho a sami sobě povolit něco pouze pozorovat a nechat plynout je proto tak důležitá změna, že je nezbytné učinit jedno vědomé vnitřní rozhodnutí. Asi už tušíte jaké. Toto rozhodnutí zní: „Budu se brát vážně.“

Jak praktikovat nenásilnou komunikaci v institucích, společnosti i rodině, ukazuje kniha Marshalla B. Rosenberga

Tohle si můžete sami povolit, stačí jen chtít. Jste přece dospělí. Nikdo vám v tom nemůže zabránit. Sami sobě dáte svolení pozorně si naslouchat, vnímat se, stočit pohled k sobě. Díky tomuto svolení budete moci v běžném životě sledovat nejjemnější hnutí ve vašem nitru, která vám poskytnou důležité indicie o tom, co je do budoucna třeba, abyste při střetech s ostatními nalezli svůj pevný a bezpečný bod. Pozorování jako „Rozbuší se mi srdce“, „Nejraději bych odsud utekl“ nebo „Teď budu radši mlčet, protože jinak by si o mně myslela, že jsem hloupý“ představují důležité poznatky na cestě k suverenitě. Připadá vám to zvláštní? Ale je to tak!

Knihu Tak takhle ne! koupíte na našem e-shopu.