Jak porozumět emočně nezralým rodičům

Osobnostní rysy emočně nezralých rodičů a jejich snahy o emoční nadvládu EN (emočně nezralí) rodiče a ENO (emočně nezralé osoby) přistupují k životu a vztahům tak, že na první místo staví vždy sami sebe, a ostatní se pak cítí přehlíženi. Pokud však porozumíte jejich osobnostním rysům, nebudete si jejich odmítnutí brát tak osobně a jejich emoční potřeby už pro vás nebudou znamenat takový tlak. Než tedy postoupíme dál, vyhodnoťme si EN vlastnosti vašeho rodiče.

Zapište si do deníku, která z následujících tvrzení popisují jednoho nebo oba vaše rodiče (Gibson 2015).

1. Můj rodič často přehnaně reagoval na relativní drobnosti.
2. Můj rodič neprojevoval velkou empatii ani to, že vnímá, jak se cítím.
3. Když přišlo na hlubší pocity nebo citovou blízkost, můj rodič vypadal nesvůj a držel se zpátky.
4. Mého rodiče často popuzovaly rozdíly mezi lidmi nebo odlišné názory.
5. V dětství a dospívání mě rodič často používal jako důvěrníka, ale sám mi důvěrníkem nebyl.
6. Můj rodič se v tom, co říkal a dělal, neohlížel na to, jak se kvůli tomu budou druzí cítit.
7. Můj rodič mi nevěnoval velkou pozornost ani mi neprojevoval soucit, snad jen s výjimkou toho, když jsem byl opravdu nemocný.
8. Můj rodič byl nekonzistentní – někdy si počínal moudře, jindy nesmyslně.
9. Rozhovor s mým rodičem se většinou točil kolem jeho zájmů.
10. Když mě něco vyvedlo z míry, můj rodič buď řekl něco povrchního a neužitečného, nebo reagoval zlostně a sarkasticky.
11. I zdvořilý nesouhlas dokázal u mého rodiče vyvolat silně obrannou reakci.
12. Když jsem svému rodiči říkal o svých úspěších, v konečném důsledku mě to sráželo, protože to pro něho evidentně nic neznamenalo.
13. Často jsem se cítil provinile, že toho pro něj nedělám dost nebo se o něj dostatečně nestarám.
14. Fakta a logika nemohly s názory mého rodiče pohnout.
15. Můj rodič nebyl schopen seberefl exe a zřídkakdy si přiznal svůj podíl na problému.
16. Můj rodič měl sklon uvažovat černobíle a nepřijímat nové myšlenky.

Pro EN osobnost jsou typické všechny tyto projevy, a tak i když jste jich zaškrtli jen několik, silně to vypovídá o přítomnosti emoční nezralosti.

Typy EN rodičů

Emoční nezralost má široké spektrum, od velmi mírné až po vyloženě psychopatologickou. Být emočně nezralý není totéž co být duševně nemocný, ale mnozí duševně nemocní lidé jsou také emočně nezralí. Emoční nezralost je širší pojem než klinická diagnóza, a je tudíž užitečnější a méně patologizující. Může mnohé psychické problémy zvýraznit, zejména poruchy osobnosti, jako je mimo jiné narcisistická, histrionská, hraniční, disociální nebo para noidní porucha osobnosti. Všechny ENO spojuje sebestřednost, malá empatie, potřeba být nejdůležitější, nízká úcta k individuálním odlišnostem a potíže s emoční blízkostí.

 EN rodiče mohou být extravertní nebo introvertní.

Extravertní EN rodiče vyžadují pozornost a interakci, takže jejich egocentrismus vychází snadněji najevo.

Introvertní EN rodiče se mohou chovat méně křiklavě, ale pod povrchem jsou stejně sebestřední jako ti hlučnější.

I oni projevují omezenou empatii a zájem o to, co prožíváte, a nabízejí pouze jednostranný vztah, zaměřený jen na ně, byť tišším způsobem.

Podívejme se teď na čtyři základní typy EN rodičů

(Gibson 2015): 

1. Emocionální rodiče jsou ovládáni pocity, a když je něco překvapí nebo vyvede z míry, mohou reagovat extrémně nebo je daná situace úplně přemůže. Jejich nálada je vysoce nestabilní a mohou být děsivě náladoví. I drobnosti jim mohou připadat jako konec světa a mají sklon vnímat druhé buď jako zachránce, nebo jako zrádce, kteří je opustili.
2. „Posedlí“ rodiče jsou extrémně zaměření na cíl a neustále zaneprázdnění. Bez ustání se ženou vpřed a snaží se všechno a všechny zdokonalovat. Řídí svou rodinu jako termínované projekty, ale citové potřeby svých dětí příliš nevnímají.
3. Pasivní rodiče jsou ti hodnější a roli toho zlého nechávají na svém partnerovi. Působí dojmem, že se ze svých dětí těší, ale postrádají hlubší empatii a nezakročí, aby je ochránili. Zdánlivě jim sice projevují větší lásku, ale podvolují se dominantnějšímu partnerovi, a to do takové míry, že přehlížejí, když jejich děti zanedbává, nebo dokonce zneužívá.
4. Odmítaví rodiče nemají o vztahy zájem. Vyhýbají se interakci a očekávají, že se rodinný život bude točit kolem jejich potřeb, nikoli kolem dětí. Potřeby druhých netolerují a chtějí, aby je ostatní nechali na pokoji, věnovat se svým záležitostem.