KAPITOLA 1.5

VYCHOVATELKA a VEDOUCÍ VYCHOVATELKA ve školní družině

1. Role vychovatelky
Pro úspěšné vykonávání práce vychovatelky je nutné splnit několik základních předpokladů:
Osobnostní dispozice. Základním předpokladem pro úspěšný výkon funkce vychovatelky je její kladný vztah k dětem, který dokáže projevovat.  

Má vysokou míru empatie (vcítění) a umí vytvořit ve skupině dětí (oddělení) příznivé sociální klima. Má vypěstované mravní vědomí odpovídající společensky uznávaným hodnotám a jedná podle něho. Umí s dětmi efektivně jednat – děti jsou pro ni partnery, nikoli jen objekty sociální služby. Má organizační schopnosti a rozvíjí je, umí navozovat a motivovat široké spektrum rekreačních a zájmových činností. Umí si hrát a hra s dětmi ji těší. Je pozitivně vyladěna – v činnostech a při jejich hodnocení vyhledává i vyzvedává především kladné momenty, přinášející radost a povzbuzení. Má smysl pro humor. Dokáže vybranými aktivitami v dětech vzbuzovat zájem o činnost, podporovat jejich sebevědomí a rozvíjet pozitivní stránky jejich osobnosti. Je fyzicky zdatná, aby zvládla vycházky a aby jí tělovýchovné aktivity s dětmi nečinily potíže.

Posuzování vychovatelky školní družiny začíná vnějším vzhledem – od střízlivého, pohodlného oblečení, vhodného líčení, úpravy nehtů a volby bezpečných šperků po vystupování a způsob komunikace.
• Způsob komunikace: Vychovatelka by měla mít „posazený hlas“, kterým zvládne svou skupinu, aniž by na děti křičela; nižší polohy jsou důvěryhodnější, vzbuzují větší respekt a lépe se poslouchají. Intonace řeči je klidná, ale ne monotónní. Reguluje sílu hlasu – síla hlasu není vždy optimálním prostředkem k získání pozornosti. Má dostatečnou slovní zásobu. Minimalizuje užívání tzv. parazitních slov (tedy, například, vlastně, ehmm apod.). Vychovatelka užívá bohatou slovní zásobu, mluví spisovně, používá dětem srozumitelná slova a slovní spojení, vyhýbá se nadměrnému užívání cizích slov a trpného rodu. Volí optimální tempo řeči (příliš rychlá řeč nemusí být dětem srozumitelná, příliš pomalé tempo otupuje vnímání posluchačů), do řeči zařazuje pauzy. Děti jsou pro ni partnery, proto při komunikaci s nimi nepoužívá zdrobněliny (děti nemají nožičky, ručičky, ale mají ruce a nohy). Vyvaruje se ironie a zesměšňování dětí. Pamatuje si jména dětí a oslovuje je křestními jmény. 

Gesta a mimika: Zvyšují účinnost a srozumitelnost slovního projevu. Gesto či výraz tváře jsou často výmluvnější než košatá souvětí. Říká se, že úsměv je nejkratší cesta od člověka k člověku. Úsměvem vychovatelka může vyjádřit souhlas s činností dítěte, úsměvem ho může pochválit.

Mezi vychovatelkou a dětmi se postupně každodenním stykem, vzájemným poznáváním a sbližováním vyvíjí vztah, který může kladně, ale také záporně ovlivňovat úspěšnost pedagogického působení i vývoj osobnosti dítěte. Kladný vztah k vychovatelce vzbuzuje u dětí citovou odezvu a důvěru, která se může přenést na příznivý vztah k celému zařízení. Výchovně-vzdělávací působení vychovatelky by pro děti mělo být přirozené, zajímavé a radostné. Podle informací dítěte hodnotí družinu i rodiče.
Úspěšná výchova může probíhat pouze v klidné, radostné a pohodové atmosféře, naplněné porozuměním a kladnými emocemi. Vychovatelka svým naladěním a životními postoji vytváří základní atmosféru školní družiny. O tom, zda její působení bude v konkrétních situacích úspěšné, nerozhoduje její představa a naučené modelové situace, ale její reálná schopnost přiměřeně a funkčně v nastalých situacích reagovat.

2. Dovednosti a vzdělanostní předpoklady
Dovednosti. Vychovatelka ovládá širokou škálu volnočasových aktivit vhodných pro děti, pro tyto činnosti umí děti získat. Průběžně si repertoár nabídky doplňuje. Předpokladem úspěchu vychovatelky jsou dovednosti v různých zájmových oblastech, ale stejně důležitá je její schopnost v těchto oblastech děti vést, podněcovat je, rozvíjet jejich schopnosti. Vlastní dovednosti jsou důležité, ale z pedagogického hlediska je podstatná znalost metodiky jejich vedení, jak dovednost děti naučit.

Případné krizové situace či kázeňské problémy dětí ve svém oddělení řeší sama, popř. po konzultaci s třídní učitelkou, ředitelem školy či výchovným poradcem. S ostatními pedagogy ve škole spolupracuje, avšak nepřesouvá na ně řešení problémů, které vyplynuly z činnosti družiny. Přesouvání řešení problémů na jiné osoby – ředitele školy, rodiče apod. – snižuje autoritu vychovatelky.

Vzdělanostní předpoklady. Vychovatelka má všeobecný přehled minimálně na úrovni středoškolského vzdělání. Má hluboké vědomosti o věkových zvláštnostech dětí zejména mladšího školního věku (psychologie a vývojová psychologie), zná sociální psychologii a umí teoretické poznatky užívat v praxi. Pedagogické metody, postupy a zásady umí průběžně uplatňovat v každodenní výchovné práci. Nezbytné jsou i znalosti z biologie dítěte. Umí reagovat na základní situace vyžadující speciální pedagogickou připravenost. Má právní vědomí, zejména ve vztahu k bezpečnosti práce s dětmi. Zná osnovy, učební plány a metodiku výuky žáků ze svých oddělení. Ovládá jejich látku a umí jim poradit při případné přípravě na vyučování ve školní družině (včetně cizích jazyků). Vychovatelka se soustavně vzdělává.
Předepsaná odborná kvalifikace:
• vysokoškolské vzdělání pedagogického směru zaměřené na vychovatelství nebo sociální pedagogiku nebo učitelství (mimo učitelství pro MŠ);
• vyšší odborné vzdělání se zaměřením na vychovatelství nebo sociální pedagogiku;
• bakalářské studium v oblasti pedagogických věd zaměřené na vychovatelství nebo sociální pedagogiku;
• střední vzdělání s maturitní zkouškou zaměřené na přípravu vychovatelů;
• střední vzdělání (nepedagogického směru) s maturitní zkouškou a dalším vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou se zaměřením na vychovatelství.

3. Další vzdělávání vychovatelek. Výchovná činnost vyžaduje celoživotní vzdělávání, obohacování a doplňování. Při zvyšování kvalifikace se nejedná jen o rozšíření námětů volnočasových aktivit, ale také o to, jak tyto činnosti navozovat (motivovat) a vést. Pokud vychovatelka nedoplňuje své znalosti a dovednosti, vede to k jejímu „vyhoření“ a stereotypnosti činnosti.
Pro další vzdělávání vychovatelek jsou nosná zejména následující témata:
• Obecná metodika vedení zájmové činnosti. Výcviky (nikoli jen teoretické přednášky) ve specializacích zájmové činnosti, včetně nových trendů jednotlivých oblastí.
• Zájmy a jejich uspokojování jako jeden z prostředků psychohygieny. Ontogenetický vývoj zájmů. Zájmová činnost jako prostředek socializace, rozvoj komunikace při zájmových aktivitách. Organizace zájmových činností, jejich plánování, formy veřejné prezentace, hodnocení výsledků.
• Obecné pedagogické zásady a z nich odvozené požadavky na výchovu mimo vyučování. Osobnost vychovatele, jeho osobnostní vlastnosti, vedení činností, motivace zájmových aktivit.
• Rozvoj tvořivosti, práce s talenty. Výchova ve volném čase a výchova k volnému času.
• Zajištění bezpečnosti při zájmových aktivitách.
• Metodika přípravy na vyučování a metodika učení se v zařízeních výchovy mimo vyučování.
• Právní vědomí – vybavení vychovatelů základními znalostmi o důležitých právních dokumentech.
• Psychologické vedení skupinové činnosti – např. psychohrátky, vybavení pro elementární poradenství (současně je třeba zdůraznit, že některé problémy je nutno řešit na profesionální úrovni).
• Výcvik komunikačních dovedností.
• Osobnostní rozvoj, posilování odolnosti proti stresu atd.

Kdo chce být dobrou vychovatelkou, měl by si najít čas na:
• zábavu, protože ve hře se navzájem všichni dobře poznáme a přináší nám radost;
• přemýšlení, protože myšlenky jsou zdrojem síly;
• četbu, protože četbou získáme nové poznatky, inspiruje nás, obohacuje;
• lásku, protože máme potřebu milovat a být milováni;
• veselost a úsměv, protože smích je hudbou duše a nejkratší cestou od člověka k člověku;
• štědrost a velkorysost, protože malichernost zabíjí nápady a tvořivost;
• vyjádření uznání a ocenění, protože pochvala je pochoutkou života.

4. Míra povinnosti výchovné práce
Vládní nařízení č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství, ve znění pozdějších předpisů, určuje pro vychovatelky ŠD míru přímé výchovné povinnosti 28–30 hodin týdně. Počet hodin výchovné práce ve stanoveném rozmezí stanovuje ředitel podle provozu družiny. Stanovenou míru výchovné práce nelze doplňovat hodinami vyučování (např. některými výchovnými předměty). Na vyučování je nutné uzavřít zvláštní pracovní smlouvu. Hodinou výchovné práce se rozumí 60 minut. Podle charakteru činnosti ŠD a cyklu služeb může být stanovená norma přímé výchovné práce rozložena nerovnoměrně do delšího časového úseku než jeden týden.

Do přímé výchovné práce se zahrnuje zejména:
• přímá výchovně-vzdělávací práce s dětmi od převzetí dítěte od jeho rodičů či od učitele po skončení vyučování do rozchodu dětí domů, včetně výchovných činností spojených se stravováním žáků ŠD ve školních jídelnách;
• organizované činnosti s žáky v rámci výchovně-vzdělávacích aktivit základních škol.

Nepřímá výchovná činnost do naplnění 40,5 hodin týdně zahrnuje zejména:
• přípravu na výchovnou činnost;
• vypracovávání plánů výchovné činnosti a příprav na ni;
• vedení pedagogické dokumentace;
• přípravu a zajišťování materiálů na výchovnou činnost;
• péči o svěřený materiál (např. sportovní nářadí, pomůcky, knihy);
• účast na provozních a pedagogických poradách, na školeních a seminářích, účast na třídních schůzkách;
• vedení administrativy;
• styk s rodiči.
Místo naplňování nepřímé výchovné činnosti může určit ředitel školy.

5. Pracovní náplň vychovatelek
Pracovní náplň vychovatelek vychází z obecného poslání školní družiny a místních podmínek. Je součástí pracovní smlouvy nebo jiného vnitřního dokumentu školy. Zpravidla zahrnuje následující body:
• zajišťovat výchovně-vzdělávací práci se žáky podle zásad psychohygieny a stanoveného denního režimu ŠD, navozenými činnostmi kompenzovat únavu ze školního vyučování, zájmovými činnostmi dále rozvíjet osobnosti žáků;
• dodržovat BOZP, dbát na bezpečnost činnosti s žáky, dbát na čistotu a ochranu životního prostředí při činnosti ŠD;
• vytvářet pestrou a zajímavou skladbu činností a pro tyto činnosti nalézat v denní skladbě zaměstnání vhodný časový prostor, pro zájmové činnosti využívat svou odbornou přípravu i osobní zaměření;
• navozovat radostnou atmosféru a komunikační prostředí, posilovat v dětech kladné city, vytvářet pocit bezpečí, zvolenými činnostmi posilovat v dětech sebevědomí, vytvářet z nich dobrý kolektiv;
• upevňovat hygienické návyky a podporovat dodržování pravidel společenského chování;
• seznámit se s osnovami a učivem žáků ze svého oddělení ŠD, aktivitami navazovat na předchozí znalosti a dovednosti a prohlubovat je;
• odpovídat za výsledky výchovně-vzdělávací práce, průběh činnosti zaznamenávat do pedagogické dokumentace;
• na výchovně-vzdělávací činnost být řádně připravena, mít připravené pomůcky;
• průběžně komunikovat s rodiči, podle systému stanoveného základní školou je seznamovat s výsledky činnosti jejich dítěte ve ŠD;
• prezentovat výsledky činnosti ŠD na veřejnosti;
• zúčastňovat se aktivně pedagogických porad, školení a schůzí podle plánu školy, spolupracovat s třídními učitelkami, výchovným poradcem, výchovnou komisí apod.

Součástí činnosti ŠD bývají zájezdy, návštěvy divadelních představení či jiných akcí. Tyto akce nezahrnuté do standardního rozvrhu činnosti v tiskopise Přehled výchovně-vzdělávací činnosti ŠD musí být schváleny vedením školy, a to např. zahrnutím do měsíčního plánu školy či jinou prokazatelnou formou. Tyto cesty jsou pro vychovatelky služebními cestami a přísluší jim cestovní náhrady, tj. jízdné za použití dopravních prostředků, a to i v případě, že jely městskou hromadnou dopravou, na kterou mají předplatné.

6. Vedoucí vychovatelka
Pro zajišťování nezbytných organizačních, koordinačních i metodických činností je stanoveno, že ředitel jmenuje vedoucí vychovatelku. Toto řediteli ukládá § 2 odst. 6 platné vyhlášky o školních družinách a školních klubech a § 8 odst. 1 vyhlášky o základních školách. Podle přílohy citovaného vládního nařízení č. 68/1997 Sb. jim ředitel určí sníženou míru přímé výchovné povinnosti. Zástupce ředitele sice může být pověřen řízením školní družiny, avšak nemůže operativně zcela plnit všechny funkce, které má zastávat vedoucí vychovatelka.

Vedoucí vychovatelka má náplň práce vymezenou zpravidla v následujících bodech:
• je přímo řízena ředitelem (popř. ve velkých školách jeho zástupcem pro první stupeň), účastní se porad vedení školy;
• odpovídá řediteli za úroveň výchovné práce ŠD (může být i členkou vedení školy); podle pokynů ředitele organizuje a koordinuje činnost jednotlivých oddělení, provádí pedagogicko-organizační opatření;
• dbá na dodržování správného režimu dne a zásad psychohygieny;
• kontroluje činnost vychovatelek, hospituje, provádí analýzu jednotlivých činností vedoucí ke zlepšení pedagogického působení;
• zajišťuje uvádění nových vychovatelek;
• kontroluje vedení pedagogické a další dokumentace ŠD;
• koordinuje činnost oddělení, využívání prostorů, které má ŠD k dispozici, sleduje kvalitu úklidu prostor ŠD;
• dává řediteli návrhy na vybavování ŠD, podle finančního limitu a schválených záměrů zajišťuje dokupování pomůcek a materiálu;
• sleduje odbornou literaturu a nabídku vzdělávacích akcí, vytváří podmínky pro odborný růst všech vychovatelek;
• provádí hodnocení vychovatelek, podává návrhy na přidělení pohyblivých složek platu;

Námět pro metodické sdružení vychovatelek: Podívejte se nezaujatým pohledem na vnitřní řád vaší školní družiny. Obsahuje všechna důležitá ustanovení? Je obecně srozumitelný? Jsou s ním všichni zákonní zástupci prokazatelně seznámeni (tj. stvrdili podpisem, že byli seznámeni s řádem, nebo je doloženo prezenční listinou a zápisem z jednání třídní schůzky, že byl řád projednán)?

• vede metodické sdružení vychovatelek, vede porady vychovatelek, na nichž řeší nejen otázky organizační a provozní, ale také ty, které jsou také prostředkem řešení pedagogických problémů a obohacování činnosti ŠD;
• organizuje zápis žáků do ŠD, rozděluje žáky do oddělení;
• navrhuje řediteli rozvrh služeb vychovatelek, zajišťuje suplování za nepřítomné, zajišťuje rozmístění žáků při omezeném nebo přerušeném provozu, navrhuje řediteli zajištění provozu o prázdninách;
• řeší stížnosti na činnost vychovatelek ŠD, koordinuje styk s rodiči;
• podává řediteli návrh na znění Vnitřního řádu školní družiny, dbá na jeho dodržování, zajišťuje seznámení rodičů s tímto řádem.

Důležitou funkci má také metodické sdružení vychovatelek, které řeší nejen otázky organizační a provozní, ale má mnohem širší poslání:
• provádí vnitřní evaluaci činnosti ŠD;
• připravuje, sestavuje a navrhuje školní vzdělávací program pro vlastní ŠD;
• navrhuje doplňování materiálních podmínek pro činnost ŠD;
• navrhuje sjednocování výchovných postupů ŠD a jejich zaznamenávání do pedagogické dokumentace;
• informuje vychovatelky o nových poznatcích z pedagogiky volného času.

Vedoucí vychovatelka plní mnoho průběžných úkolů, nastíněný seznam je jen orientační, podle místních podmínek pravděpodobně dojde k doplňování či specifikaci naznačených úkolů. Často neřešenou situací bývá plnění ustanovení Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení vydaného MŠMT ČR, které určuje, že po dobu provozu školy musí být přítomen zástupce vedení školy. V části škol je skutečně až do skončení provozu družiny či klubu přítomen ředitel nebo jeho zástupce, v některých případech tuto funkci na základě písemného pověření plní vychovatelka nebo tento požadavek je jinak řešen vnitřní směrnicí školy.

Náplň práce vychovatelek a jmenování vedoucích vychovatelek má sloužit ke zlepšení práce školních družin a zjasnění pracovněprávních vztahů. Vždy však má vycházet z konkrétních místních podmínek a musí dodržovat právní normy.