Phil Joyce a Charlotte Sills jsou britští psychoterapeuti a supervizoři, lektoři gestalt psychoterapie v londýnském Metanoia Institute a dalších institucích a svou knihu Základní dovednosti v gestalt psychoterapii sepsali už v roce 2009 (česky 2011). Zatímco Sills se kromě integrativního přístupu věnuje i transakční analýze a mnoho let se zabývala zejména problematikou ztráty a doprovázením umírajících a vedla službu podpory pozůstalých v sociální službě Hounslow, Joyce se soustředí na témata duševního zdraví a transpersonální dimenze lidské zkušenosti, specializuje se na léčbu traumat a je akreditovaným konzultantem EMDR. Široký záběr a hluboké porozumění procesu psychoterapie prokazují v každé kapitole knihy.   

Věří, že být gestalt terapeutem není jen přečíst si o dovednostech a technikách a pak je aplikovat. Je to něco za tím – ochota setkat se s klienty určitým způsobem, ochota důvěřovat procesu uvědomování, ochota pokusit se každému okamžiku dovolit, aby byl novým okamžikem vzrušení a výzvy. Jedním z podnětů k sepsání knihy byla i jejich zkušenost s frekventanty výcviků: „…pokročilí studenti se často cítí zmateni mnoha různými možnostmi v klinických situacích, zvláště pak když si nevědí rady, jako občas my všichni,“ říkají.

Jednoduchým jazykem a v několika větách vystihují některé z klíčových konceptů teorie gestalt terapie (fenomenologický přístup, teorie pole, experimentální princip…) a zároveň dávají nahlédnout do fází terapeutické cesty – od vytváření vztahu s klientem přes rozvíjení práce až k jejímu ukončení.

Krátké ukázky z terapií doprovázejí tematické celky jak začínat terapii, Jak diagnostikovat v gestalt terapii nebo jak pracovat s přítomným uvědomováním, s historií klienta, se sny, či se sebevražedným nebo psychotickým klientem?

V krátké předmluvě k českému vydání oceňuje psychoterapeut doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D., že se autoři nebojí radit. „Radí zkušeně, rozumně a s respektem. Jejich rady jsou formulovány jako doporučení, avšak neváhají být jasní, zřetelní, ba i kategoričtí, když je třeba. Zároveň však citlivě pobízejí čtenáře-terapeuta k rozvíjení vlastního terapeutického stylu a formulování vlastních názorů.“

Z anglického originálu Skills in Gestalt Counselling & Psychotherapy přeložila Silvie Struková.

Ukázka:

Práce se sny

Z pohledu gestaltu každý aspekt, událost, téma a proces ve snu reprezentuje určitý aspekt klienta a jeho života. Terapeut proto klienta vybízí, aby sen zkoumal z mnoha úhlů. Následuje příklad snu, který klient přinesl do terapie, a příklady několika způsobů, jak se snem pracovat.

Příklad

Jake přišel za terapeutem, protože se cítil v životě mizerně a měl pocit, že uvázl. Jednoho dne popisoval následující živý fragment snu, který jej zneklidňoval, kterému však nerozuměl. Když hovořil, jeho hlas byl tichý a tlumený.

„Procházel jsem se podél opuštěného mořského břehu, cítil jsem se nervózní a vyděšený, obloha byla temná a zatažená a vlny bily o břeh. Pak jsem viděl, jak někdo v dálce přichází. Byla to moje matka, ačkoli byla mnohem mladší. Plakala a byla zoufalá, naléhavě mě prosila.“

Metody zkoumání

Používejte fenomenologickou metodu, když snu nasloucháte

Vaší starostí je pouze nalézt přirozenou energii a zájem klienta a všímat si, kde se energie zastavuje nebo kdy se jí klient vyhýbá. Při práci s klientem se také nezapomeňte zaměřovat na uvědomování tady a teď. Je důležité si pamatovat, že ve snech, stejně jako v životě, mají obrazy, symboly a metafory pro snícího jedinečný význam. Prvním úkolem tedy je, zeptat se po prozkoumání, jestli se v poli klienta vyskytuje něco bezprostředně relevantního, co pro něj předměty, slova, symboly, lidi znamenají. Jaké asociace k nim má?

Terapeut se Jakea zeptal, co pro něj znamená opuštěný mořský břeh. „Vzpomínám si, že na takové pláži jsme byli na prázdninách, když otec odešel z domova žít s jinou ženou“.

Požádejte klienta, aby sen převyprávěl v přítomnosti

Ať klient sen převypráví, jako by se odehrával nyní, s použitím „já“ a přítomného času. Prožitek je díky tomu bezprostřednější.

„Procházím se podél opuštěného mořského břehu, cítím se nervózní a vyděšený, obloha je temná a zatažená a vlny bijí o břeh. Teď vidím, jak někdo v dálce přichází. Jak přichází blíž, vidím, že to je moje matka, ačkoli je mnohem mladší než nyní, pláče a volá, říká musíš mi pomoct, umírám a jen ty mi můžeš pomoct…“

Když Jake převyprávěl sen, jeho energie se zcela proměnila. Byl plný emocí a živosti, na rozdíl od bezvýrazného a vzdáleného způsobu, jakým sen vyprávěl původně. Jak pokračoval, začalo být jasné, že ho porozumění snu zajímá a že je zvědavý a začal si souvislosti vytvářet zcela přirozeně.

Pracujte s prožitkem, jako by klient vyprávěl skutečnou událost

Když klient příběh vypráví, můžete vnímat mnoho vynořujících se témat a figur, jako změny v tónu hlasu, tělesné reakce, modifikace kontaktu atd. Můžete pak klientovi zprostředkovat uvědomování.

Jakeův terapeut řekl: „Mohu vás na chvíli přerušit, Jakeu? Všímám si, že sedíte velmi strnule a napjatě, když mi to vyprávíte, a váš hlas se velmi ztišil. Vypadá to, jako byste se držel uvnitř.“ Po této intervenci si Jake uvědomil tělesnou retroflexi a bezmoc tváří v tvář své matce.

Požádejte klienta, aby sen vyjádřil neverbálně

Může to zahrnovat vyjádření snu tělem, například zaujmout různé tělesné pozice, pohybovat se nebo vydávat zvuk. Mohlo by to také znamenat pracovat s plastelínou nebo nakreslit obrázek znázorňující sen.

Terapeut navrhl, aby si Jake vzal papír a pastelky a namaloval obraz snu, pak odstoupil a podíval se na obrázek z dálky. Vyzval ho, aby se podíval, jaké poselství obrázek asi sděluje. Co na obrázku chybělo, co by rád přidal? Jak se podle jeho představy postava procházející se po pláži cítí? Co se jí mohlo stát?

Navrhněte, aby klient sen převyprávěl z pohledu každé postavy či předmětu

Může pomoci, když začnete s aspektem snu, který klienta nejvíc zajímá, a pak pokračujete s částmi, které jsou vzdálenější nebo obtížnější. Když klient postupně pracuje s různými postavami ze snu, často získává spontánní uvědomění, náhlé vhledy a poznání. To může pomoci vyjasnit významy či symboliku, které jsou přítomny nevědomě.

„Jsem pobřeží, podél kterého se Jake prochází. Jsem tu již dlouho, rozprostírám se na míle daleko a chodí po mě velmi málo lidí. Jsem chladné a osamělé.“ Když Jake mluvil za „osamělé pobřeží“, vypadal smutně, a když řekl: „Cítím se v těchto dnech osamělý,“ začal plakat.

Někdy je pro klienty obtížné identifikovat se s děsivým, agresivním či nepříjemným obsahem snu. Ve skutečnosti mají klienti často největší obtíže identifikovat se s částmi, kterých se nejvíce zřekli. Mohou potřebovat jemné povzbuzení, aby na sebe tyto role vzali. Může to být obzvláště prospěšné, protože tyto projekce obsahují obrovskou energii a sílu, která je vázána na jejich odmítání a projikování.