Léčba smyslem

Jestli nějaké knihy hážu do nákupního košíku bez výčitek svědomí (nebo velmi malých, lehce ignorovatelných), protože se nemůžu splést, jsou to tyhle tři kategorie: 1) původní práce v českém překladu (např. tady tatíček Frankl), 2) metodické příručky (třeba ten Zázrak tří květin co jsem vám tudle ukazovala, plno použitelných věcí uvnitř), 3) velmi úzce specifikovaná témata, kterými se odborně zabývám (ne každý doma potřebuje knížku o štěstí, já ano). Frankla všichni znáte a po dvou recenzích už nevím, co bych vám o něm řekla, kromě toho, že ta obálka mi rve okcipitální lalok na kousíčky a někdo by zasloužil zákaz s photoshopem. Ze všech tří knížek je tahle nejkratší a nejčtivější, za dvě odpoledne máte hotovo, takže se nenechte odradit dopravním značením. Macurová doporučuje už potřetí a z nestranného sentimentu k Viktorovi vás kromě nakupovacího moudra oblažím taky výňatkem z díla:

"Svědomí patří k specificky lidským fenoménům. Ale není jen lidské, je také až příliš lidské - je součástí condition humaine a je podrobeno její signatuře: konečnosti. Svědomí totiž může člověka i zavádět. Ba ještě více: do posledního okamžiku, do posledního dechu člověk neví, zda skutečně smysl svého života naplnil, nebo zda jen věřil, že ho naplnil. Ignoramus et ignorabimus. Od doby Petera Wusta patří "nejistota" a "odvaha" k sobě. Jakkoliv může svědomí nechávat člověka v nejistotě, pokud jde o to, jestli uchopil a pochopil smysl svého života, přece jej tato "nejistota" nezbavuje "odvahy" naslouchat hlasu svého svědomí, a především dokázat ho uposlechnout."

Milý čtenáři,

věz, že tato recenze byla psána tak kriticky, jak jen je toho nadšenec do logoterapie a existenciální analýzy schopen. Pokud tak budeš nad samými superlativy nevěřícně kroutit hlavou, už nejspíš tušíš, odkud vítr vane.

Píše se rok 2021 a Českou republiku již druhým rokem sužuje pandemie koronaviru. Právě v této nelichotivé době přichází nakladatelství Portál s tematickou knižní novinkou nesoucí název „Léčba smyslem“ od zakladatele logoterapie a existenciální analýzy V.E. Frankla. Může se však tato kniha stát potenciálním kompasem při hledání onoho plamene životního smyslu, který bychom v dnešní ponuré době, jež ztratila svůj každodenní řád a směr, toliko potřebovali?

Z mého pohledu podtitul „Základy a aplikace logoterapie“ dokonale vystihuje podstatu díla, které vzniklo na základě série Franklových přednášek na univerzitě v texaském Dallasu v roce 1966. Na 164 stránkách (nezahrnuji objemné poznámky na konci knihy) se seznámíte se základním, ale zároveň uceleným popisem nejen samotného psychoterapeutického systému, nýbrž i filozofie tvořící jeho základy. Kromě teoretických konceptů (vůle ke smyslu, dimenzionální antropologie a ontologie, noogení neuróza, vztah logoterapie a teologie…) se autor zaměřuje rovněž na konkrétní logoterapeutické techniky (dereflexe, paradoxní intence a terapeutické užití humoru…), které si na sobě budete moci bez problémů vyzkoušet.

Osobně pokládám „Léčbu smyslem“, spolu s „A přesto říci životu ano“ od Karmelitánského nakladatelství, za laikům nejpřístupnější úvod do logoterapie a existenciální analýzy. Napomáhají tomu dvě skutečnosti. Zaprvé se původně jedná o přednášky, tudíž je text přímočarý, didaktický a protknutý příklady z praxe. Zadruhé byl originál díla napsán v angličtině, přestože Franklovým rodným jazykem je němčina. To má za následek omezení složitých souvětí a větší přehlednost textu. Musíme však mít na paměti, že se stále jedná o odbornou publikaci, a tak některé kapitoly či pasáže zkrátka laik bude nucen číst opakovaně a se zvýšenou pozorností. Ostatně ani nelze očekávat, že by se téma životního smyslu dalo vměstnat do jednoduchých frází.

Dobrá, knihu uvítají noví zájemci o logoterapii, ale co ostřílení existenciální veteráni, kteří již několik Franklových knížek četli? Může oslovit i je? Troufám si říct, že ano. Nechám stranou argument, že rozšíření logoterapeutické sbírky ve vaší existenciální knihovně je jakousi nepsanou povinností, a sdělím vám vlastní zkušenost.

Původně jsem chtěl odstavci publikace pouze rychle prolétnout. „Vždyť už jsem od Frankla přečetl všechno, co bylo přeloženo do češtiny. Co by mě asi tak mohlo překvapit?“ říkal jsem si. Nakonec mám většinu stránek buďto popsaných, nebo alespoň zvýrazněných. Ano, řadu příměrů naleznete i v dalších knížkách od stejného autora, některé příklady z praxe jakbysmet, takže moment překvapení je ten tam. Ve výsledku kniha nenabízí nic inovativního, ale je jakýmsi výběrem z hroznů. Každá kapitola je kondenzátem toho nejpodstatnějšího, co byste měli o logoterapii znát, takový „malý logoterapeutický třesk.“ Když jsem se do textu ponořil, začaly se mi dříve opomíjené nebo nepochopené části psychoterapeutického směru spojovat do uceleného obrazu. Považuji tak „Léčbu smyslem“ za velice povedenou příručku, kterou budu moci otevřít kdykoliv, když si budu potřebovat připomenout nebo vyjasnit základní pilíře třetí vídeňské školy psychoterapie. (Pokročilé a obsáhlejší informace jednoznačně hledejte v „Lékařské péči o duši.“)

Summa summarum se novinka Portálu povedla a tímto bych jim rád poděkoval za možnost recenzování tohoto titulu. Ačkoli cílovou skupinou budou jednoznačně laici či nováčci, titul má co nabídnout i zkušeným odborníkům. „Léčbu smyslem“ tedy všem zájemcům s čistým srdcem vřele doporučuji.