---

Montessori, Maria: Londýnské přednášky - autor recenze: Gabriela Míková

http://casopisagora.cz/2020/12/maria-montessori-londynske-prednasky/

Maria Montessori (1870 – 1952) na podzim roku 1946 v Londýně prováděla na výcvikovém kurzu učitele přístupy ke vzdělávání dětí, ve kterých spatřovala naději budoucnosti celého lidského společenství. Autorka přednášek obrací svoji víru k dětem, v době, ve které předchozí vzdělávací a výchovné snahy o vytvoření celospolečenského míru selhaly vlivem světových válek.

Předkládaná kniha je souhrnem celkem třiceti přednášek, které Maria Montessori vystavěla na základě svojí celoživotní zkušenosti získané z různých koutů celého světa. Z jednotlivých kapitol je patrný jasně vymezený názor na důležitost vzdělávání dětí s ohledem na jejich přirozený vývoj a povzbuzení vlastní činnosti dítěte na cestě za rozvojem jeho velikosti.

Sama autorka v prvních kapitolách klade důraz na vědecké metody vzdělávání, které mají být v základu vzdělávacího systému. Maria Montessori se úzce vymezuje proti předem daným osnovám, dle kterých mají být děti vzdělávány a podporuje pedagogy v odhalování potřeb samotného dítěte, které je samo připraveno k objevování světa. Vychází tak z mnohaletých pozorování psychosociálního vývoje samotných dětí. Sama Maria Montessori se klonila k označení tohoto přístupu jako Metody dítěte, protože je to právě dítě, od kterého se odvíjí naše vzdělávací kroky. Kniha tímto předpokladem povzbuzuje k odhození základních předsudků, které máme spojeny s jasně daným kurikulem vzdělávání (možná až s podivem, jak aktuálně tato slova zní i v současné diskuzi o reformách vzdělávání).

V obsahu knihy jsou názvy jednotlivých přednášek uvedeny stručnou anotací. V knize nacházíme i kopii úvodu brožury, která blíže představuje kurz, na kterém dané přednášky zazněly. Obsahuje mimo jiné i poznámku, že účastníci mají tu výsadu být osobně seznámeni s Marií Montessori, což jim budou ostatní závidět – i když záznam přednášek je pouze na papíře, je možné se alespoň této výsadě přiblížit a ponořit se do základních myšlenek vzdělávacího přístupu, který je živý i po tak dlouhé době.

Předkládaný titul je čtivý, čtenář se dobře orientuje v základních myšlenkových pochodech, je vtažen do úvah autorky textů. Teoretická část, která seznamuje se základními východisky ke vzdělávání a podpoře dětí, je doplněna o praktické ukázky přístupu k dětem s podrobným vysvětlením jejich cíle.

Knihu ocení především pedagogové, ale i další zájemci o rozvoj a podporu dětí v jejich samostatném vývoji.

Pro mě byla knížka prvním (a velmi dobrým) kontaktem s touto metodou. Díky této knížce jsem posbíral principy, na kterých vzdělávací metoda funguje i způsob, jak její autorka uvažuje o vzdělávání, o dětech, rodičích a o světě, který společně vytváříme. Líbí se mi pohled autorky, že je potřeba v dospělém vidět dítě, kterým jsme byli a v dítěti dospělého, kterým dítě bude; že je potřeba neomezovat dítě (svými představami, kritikou, obavami, nadměrnými pochvalami), ale spíše mu umožňovat poznávat svět a adaptovat se na něj. Kniha je stará více jak 70 let a stále mi to, o čem Montessori píše přijde aktuální - nesnažit se dítě napasovat na dospělý svět, ale umožňovat mu tento svět poznávat; nesnažit se za dítě vše vyřešit, ale dát mu možnost chybovat; uvažovat o dítěti, jako o někom, kdo bude tento svět (snad k lepšímu) tvořit po nás. Hlavní věci, které si z knihy odnáším je, že svoboda a kázeň jsou dva atributy, které mohou existovat pospolu; že má smysl se snažit znovu a znovu vidět svět novýma očima a že pohyb, soustředěnost, laskavost a morálka jsou něco, co by nemělo vymizet z našich dětských i dospělých životů. Mnoho principů mi přišlo podobné s mindfulness, kterým se zabývám. Knihu doporučuju všem, kteří se zajímají o vzdělání a chtějí si rozšířit svoje znalosti o vzdělávání dětí od narození do cca 7 let (a zajímá je pohled Montessori).Michal Dvořák, www.bemindful.cz