Kniha o ADHD od dvou autorů, jeden co je ředitel školy se specializací na ADHD, druhý se zabývá poradenskou a posudkovou činností. A jedna z prvních informací je to, že spíše než porucha je to odlišnost. Tím si mě získali hned na začátku. Kniha je výborně strukturovaná, plná seznamů, konkrétních pokynů, stručná a přitom vysvětlující. Právě proto, že je tak dobře psaná, může čtenář lépe pochopit nebo naopak nesouhlasit s tím co autoři píšou. Zajímavé pravidlo - nejdříve se postarej o svou dobrou náladu, podobně jako v letadle se máš postarat nejdříve o kyslík pro sebe - velmi hezké přirovnání pravidla, které dává velmi smysl. Chci, aby především zaznělo, že nemám zkušenosti s ADHD, autoři jsou pro mě důvěryhodní, plno informací dává smysl. Nicméně zaměřím se na to, co mě zarazilo, co mi až tak nedává smysl. Některé poučky jsou psány jako ADHD specifik, ale dle mě jsou obecné: např. na straně 180 citlivost vůči kritice, škoda, že to nebylo rozvedeno odkazem na nějaký výzkum, předpokládám, že se bude jednat o vyšší výskyt citlivosti. Někdy mám pocit, že si některé části navzájem odporují. Např. v knize jsem četl pravidlo, že nejdříve povinnosti a pak na straně 181 řečený pravý opak, aby pak na pp 182 to bylo upřesněno a rozděleno. Nebo systém odměn a ocenění - dle mě je to v obecné populaci zastaralá metoda, opouští se. Nicméně nedokážu říct, jestli na podmnožině ADHD včetně sourozenců s ADHD je tato metoda oproti obecné populaci přínosná. Stejně tak pravidla a řád.

- Ať tak či onak, kniha mi vyznívá jako velmi užitečná pro někoho, kdo se ve svém okolí setkává s odlišností typu ADHD. A jaké že jsou pozitivní vlastnosti ADHD na trhu práce (pp19--20)? 1. Tvořivost 2. Hyperfokus, kvalita, včasnost 3. Dobrý výkon v krizové situaci 4. Intuice a zaměření na detail 5. Rychle se pustí do práce. A jako vždy je třeba se na učit využívat svých pozitivních vlastností a pracovat se svými slabšími stránkami.

Kniha o ADHD od dvou autorů, jeden co je ředitel školy se specializací na ADHD, druhý se zabývá poradenskou a posudkovou činností. A jedna z prvních informací je to, že spíše než porucha je to odlišnost. Tím si mě získali hned na začátku. Kniha je výborně strukturovaná, plná seznamů, konkrétních pokynů, stručná a přitom vysvětlující. Právě proto, že je tak dobře psaná, může čtenář lépe pochopit nebo naopak nesouhlasit s tím co autoři píšou. Zajímavé pravidlo – nejdříve se postarej o svou dobrou náladu, podobně jako v letadle se máš postarat nejdříve o kyslík pro sebe – velmi hezké přirovnání pravidla, které dává velmi smysl. Chci, aby především zaznělo, že nemám zkušenosti s ADHD, autoři jsou pro mě důvěryhodní, plno informací dává smysl. Nicméně zaměřím se na to, co mě zarazilo, co mi až tak nedává smysl. Některé poučky jsou psány jako ADHD specifik, ale dle mě jsou obecné: např. na straně 180 citlivost vůči kritice, škoda, že to nebylo rozvedeno odkazem na nějaký výzkum, předpokládám, že se bude jednat o vyšší výskyt citlivosti. Někdy mám pocit, že si některé části navzájem odporují. Např. v knize jsem četl pravidlo, že nejdříve povinnosti a pak na straně 181 řečený pravý opak, aby pak na pp 182 to bylo upřesněno a rozděleno. Nebo systém odměn a ocenění – dle mě je to v obecné populaci zastaralá metoda, opouští se. Nicméně nedokážu říct, jestli na podmnožině ADHD včetně sourozenců s ADHD je tato metoda oproti obecné populaci přínosná. Stejně tak pravidla a řád.

Ať tak či onak, kniha mi vyznívá jako velmi užitečná pro někoho, kdo se ve svém okolí setkává s odlišností typu ADHD. A jaké že jsou pozitivní vlastnosti ADHD na trhu práce (pp19–20)? 1. Tvořivost 2. Hyperfokus, kvalita, včasnost 3. Dobrý výkon v krizové situaci 4. Intuice a zaměření na detail 5. Rychle se pustí do práce. A jako vždy je třeba se na učit využívat svých pozitivních vlastností a pracovat se svými slabšími stránkami.

Nově vydaná kniha dvou autorů je dalším ze zdařilých počinů v oblasti pedagogiky i pro rodiče. Kniha je pomocníkem jak pro odborníky, tak pro rodiče dětí s ADHD, ale i pro samotné starší děti nebo dospělé, které se s problémem potýkají.

Začíná osobním příběhem obou autorů, pak krátkým vysvětlením problematiky a malým prohlášením, kde autoři uvádějí knihu do kontextu.

Kniha je rozdělená do desíti kapitol, z nichž každou píše vždy jeden z autorů podle svého zaměření. Kapitoly jsou vhodně rozděleny na malý úvod, jenž je pro čtenáře představením a přiblížením obsahu každé části. Každá z kapitol je dělena na relativně krátké podkapitoly, dá se proto číst v malých částech a přemýšlet o nich, ať není čtenář příliš zahlcen. Na konci jednotlivých kapitol mají autoři buď shrnutí klíčových bodů nebo několik rad. Kapitoly končí krátkým odstavcem s nadpisem „a také….“ jenž je radou nebo doplněním k probranému tématu.

Kapitoly knihy nemá smysl detailněji představovat, čtenář, který chce pochopit své blízké, svěřence, nebo sebe si v nich dle strukturovaného obsahu nalezen co potřebuje, lze však říci, že se věnují vysvětlení ADHD, vztahům nejen v rodině, spolupráci s institucemi i psychologické a zdravotní aspekty. Výběr kapitol nemusí být chronologicky, ale dle potřeby, včetně toho, že se čtenář může k jednotlivým částem vracet.

V závěru knihy je přidána příloha, zabývající se obvyklými FAQ, neboli obvyklé otázky a odpovědi k tématu a nechybí představení autorů z profesního hlediska a malý přehled doporučené literatury.

Nutno říci, že kniha o tak komplexním tématu je náročným čtením, avšak poučným a vysvětlujícím a pomůže doprovázejícím osobám i samotným osobám, potýkající se a ADHD. Nejde jen o děti, v knize nalezne čtenáři části, věnující se dospělým s ADHD.