Kladli jste si někdy otázku, proč vaše dítě desetkrát opakuje nějakou činnost, nad kterou vy nechápavě kroutíte hlavou? Je roztržité a nedokáže se zklidnit? Jaká má být role učitele v procesu vzdělávání? A proč je často obtížné udržet ticho při výuce? Na tyto, ale i jiné otázky naleznete odpovědi v knize Marie Montessori Objevování dítěte, rozkrývající mnohá tajemství dětské osobnosti. Ale všechno pěkně popořádku...

Maria Montessori, italská lékařka, vědkyně a pedagožka, na sklonku 19. století a začátku 20. století zaměřila svoji pozornost na mentálně postižené děti. Vymýšlela metody učení a pomůcky, které měly pomoci zlepšit jejich vzdělávací výsledky. Nakonec ji napadlo, zda by tyto principy nenašly uplatnění i ve výuce zdravých dětí předškolního věku. Průběh a výsledky experimentu shrnula v již výše zmíněném spise Objevování dítěte.

Kniha je rozdělena do 26 kapitol (doplněna ještě o úvod, dodatek a doslov) ve kterých autorka systematicky předkládá zásady a postupy své práce. Začíná úvahou o aplikaci vědy ve škole a přes popis metod používaných v předškolní výchově se dostává až k výrobě pomůcek pro smyslový rozvoj, úloze učitele a technice výuky. A pozor! Podle Montessori ne učitel, ale dítě má být hlavní činitel výuky. Samo má svými silami a svým tempem získávat nové vědomosti a dovednosti, učitel/učitelka má pouze usměrňovat jeho činnost, odvrátit ho od aktivit, na kterých by jen zbytečně plýtvalo energií. Dále se dosti podrobně věnuje metodice psaní, čtení a počítání, neopomíjí ani kreslení, hudbu a náboženskou výchovu. To vše završuje kapitolou Vítězné tažení, kde jen potvrzuje úspěchy metod a přístupů uplatněných ve vzdělávání dětí předškolního věku.

Velice mě zaujaly autorčiny úvahy o tichu (ve třídě). V klasické třídě je ticho vyžadováno (pod hrozbou určitých sankcí) jako stav potřebný pro to, aby učitel mohl žáky vyučovat. Podle Montessori však ticho pro děti není přirozené. Tichu musíme děti nejprve naučit, a to vhodnými cvičeními. Jen tak získají potřebnou sebekázeň. Jistě stojí za vyzkoušení!

Musím se vám přiznat, že jsem se knihy od Marie Montessori trochu bála. V hlavě mi kolovaly otázky typu: Jak se mi text bude číst? Pochopím všechny autorčiny hlavní myšlenky? Nebude psát příliš vědecko-nudně? Opak byl pravdou. Montessori píše stylem, jako by se vám svěřovala se svým životním příběhem. Z řádků je cítit úcta, pokora a hlavně láska k dětem a k práci. A na celkové atmosféře díla je to opravdu znát.

Maria Montessori mi nabídla podívat se na chování, jednání a uvažování dětí, konkrétně mého syna, z jiného úhlu pohledu, a tak i mnohé pochopit. Proto si myslím, že Objevování dítěte by si měla přečíst každá maminka na mateřské dovolené, paní učitelky učící v mateřské škole a na 1. stupni ZŠ. A nám, co učí odrostlejší děti, neuškodí připomenout si, co předcházelo leckdy neuvěřitelným pubertálním výjevům.

A na úplný závěr pár úžasných myšlenek Marie Montessori:

Ten, kdo chce být učitelem, musí mít o člověka zájem. (s. 16)

Kdybychom porovnali svoji vlastní zapomnětlivost v průběhu našeho života se zapomnětlivostí našich dětí, museli bychom se hanbit. (s. 24)

My dospělí setrváváme ve vynášení poslušnosti dítěte jako jeho hlavní ctnosti. Podle nás by měla být pro dětství charakteristická, ale ve skutečnosti je poslušnost dítěte považována za ctnost hlavně proto, že je tak vzácná a obtížně dosažitelná. (s. 321)

Setkala jsem se s názorem, že přeci nemá cenu číst knížku, která je z doby dávno minulé. Chyba lávky. Pokud jste se se jménem Maria Montessori setkali, její vize vás jakkoli oslovila a vy chcete vědět víc, pak zapomeňte na to, že je nejlepší cestou procházet jen weby a blogy. Zastavte. Pokud chcete, aby se vám vše při zkoumání tohoto neskutečného světa začalo propojovat a vy jste přestali tápat, vezměte do ruky některou z knih přímo od Marie Montessori. Ano, píše se rok 2017 a vy budete možná trochu skřípat zuby z historických faktů, ale nakonec (možná i dříve) zjistíte, že i tyhle pasáže do knihy patří. Objevování dítěte by mělo být první knihou, kterou otevřete, než začnete zkoumat další informace. A pokud už nějakou představu máte, i tak neváhejte knihu otevřít a začíst se.

Můj syn má momentálně období Proč?. Při čtení téhle knížky jsem si prožila to samé období, ale s tím, že na celou řadu mých Proč? jsem zde našla odpověď. Naprosto přirozeně vysvětlený proces celého vzniku uceleného systému Montessori pedagogiky s navazujícími informacemi o použití jednotlivých postupů a pomůcek. Co ale vidím jako nejcennější přínos publikace? Lehkost, jako Maria Montessori dokáže čtenářům (často rodičům) pomoci uvědomit si vztah mezi nimi a jejich dětmi.

Často se setkávám také s rodiči, kteří bezmyšlenkovitě nakupují Montessori pomůcky, jen aby je měli. Jejich představa je taková, že budou fungovat samy. Kniha Objevování dítěte krok za krokem vysvětluje nejen použití, ale hlavně význam jednotlivých pomůcek. Osvětluje také fungování Montessori škol a institucí, představuje úlohu učitelů a jejich roli. Navede také rodiče k vytvoření připraveného prostředí nebo minimálně k zamyšlení se nad fungováním domácnosti. Kniha odpovídá na vaše otázky, aniž byste si je sami položili. Ať už přemýšlíte nad tím, proč se používá elipsa, jaký je přístup k výuce psaní, jak pracovat s chybou nebo proč je v Montessori školách přirozené ticho a jak ho bylo dosaženo?

Jsem obdivovatel Montessori přístupu, o který jsem se začala zajímat, když byl první syn ještě v peřinkách (doslova). Tento směr mi pomohl už nesčetněkrát v mnoha situacích ve výchově. Nedá přesný návod, jak situace řešit, ale rozhodně umí nasměrovat. A to správným směrem.