Po každé recenzi si řeknu, že tu další knížku přečtu rychleji, že si najdu #vicecasunacteni dyť je to přece fajn! A pak nic. Je tohle ta dospělost?!

Dospělost je party, ale taky je to uvědomování, že ne všechno v našem dětství bylo okej. Někdy nám to jen pomáhá vyjasnit si, co bych ve svém životě chtěl nebo nechtěl opakovat, ale někdy je to dost nepříjemné prozření. Tahle knížka je převážně pro lidi, kde je to spíš facka zprava zleva a pravý hák pod čelist, akorát moc neví, odkud to přichází.

Tahle knížka ví, kde by asi tak mohlo být jádro pudla, a velmi opatrně našlapuje na hranici mezi edukací a ukazování prstem. Většina z vás totiž nebude mít mega trauma ze všech vašich rodičů, to jako zas ne, ale to neznamená, že nejste trochu pomačkaní. Knížka to ví a snaží se vás nasměrovat, odkud ten divný pocit nezvedat matce telefon plyne.

Umím si představit, že knížka hodně lidem pomůže s uvědoměním, že něco není jak by mělo a třeba vyhledají terapeutickou pomoc, ale pro všechny, kdo by se chtěli DIY selfterapeutovat knížkou, mám upozornění. Tahle knížka trpí stejnými nedostatky jako všechny jiné publikace, které vycházejí z osobních zkušeností. Výroky často nejsou ničím podložené, pouze autorovou dojmologií "mám dojem, že to takhle je". Berme to v úvahu, jo, díky. Kapitola Rozdíly v kvalitě myšlení mi třeba osobně přijde jako úplně zbytečné morální povyšování. Doslova to máte v názvu, bavíme se o emocích. IQ a EQ jsou spíš sestřenice, než dvojčata, a společné mají jen příjmení.

Přečíst si knížku je začátek, ne celá práce. Přísahám, že jestli vás ještě za rok potkám chodit s tím že "chovam se jak dement protože moje matka se mi dost nevěnovala" tak budu velmi stabby. No a co. Slyšela jsem to už čtyřikrát. Mazej na terapii.

Kniha Dospělé děti emočně nezralých rodičů s podtitulem Zbavte se viny, která není vaše, přibližuje zásadní psychologické téma: emočně nezralé rodičovství a jeho následky pro dítě. Nakladatelství Portál opět vydalo zajímavou psychologickou publikaci, tentokrát od americké autorky, klinické psycholožky Lindsay C. Gibson, která pracuje s dospělými dětmi emočně nezralých rodičů. O čem tato kniha je a co od ní čekat?

V prvé řadě je potřeba si vymezit, co to vlastně znamená být emočně nezralý. Jinými slovy má autorka na mysli takové rodiče, kteří nemají pro své děti dostatek empatie, anebo nevnímají a přehlíží či nesprávně reagují na jejich emoce, a to z nejrůznějších důvodů. Může jít o sebestřednost a nezájem, ale i nízkou míru empatie a to, že to neumí. Autorka popisuje různé typy osobností v souvislosti s jejich raným vývojem v rodině s jedním či dvěma emočně nezralými rodiči, ale také nedostupným rodičem či sebestředným rodičem. Podstatou je, že takový rodič dítěti při jeho vývoji nemohl nabídnout patřičnou citovou oporu a stabilitu, protože jemu samotnému chyběla. Co se stane s takovým dítětem bez empaticky fungujícího rodiče? Může toho být spousta, třeba i včetně toho, že si jedinec vytvoří svou novou identitu, která je naopak rodičem (či později okolím) přijímána. Následky v dospělosti jsou neblahé, od frustrace, přes hněv, pocity úzkosti a deprese nebo emoční osamělost až po problémy v životě při navazování nejen partnerských, ale jakýchkoli mezilidských vztahů, což se může týkat i uplatnění v profesním životě. Spousta takových lidí si vytvoří osobnost, která je více přijímána, proto ztratí sebe samé. Mohou pak věřit tomu, že jejich nové Já je to pravé, ale nemusí tomu tak být.

Zkusme si uvést úplně jednoduchý příklad: děvčátka si doma nikdo nevšímá, protože maminka neustále řeší své četné milence a problémy s láskou, nebývá doma a často pláče. Nic z toho, co řekne, neplatí, protože se všechno neustále mění. Řeší své vlastní emoční problémy a svoji dceru neposlouchá. Nenabízí jí citovou podporu. Děvčátko zjistí, že když je hodné a poslušné, nic po mamince nechce a samo nikdy nepláče, maminka ji má radši, dává ji pusinky a objímá ji. Také zjistí, že když mamince se vším pomáhá a dělá spoustu věcí nad rámec toho, co by se po ní mohlo vyžadovat v dětském věku, dostává od maminky pozornost a pochvalu, občas nějakou sladkost nebo něco pěkného na sebe. V dospělosti dívka dělá všechno, co se od ní očekává, i spoustu toho navíc, nikoho nezatěžuje svými problémy a své emoce ukládá do sebe. Ví, že o co se sama nepostará, to nikdy nebude mít. Autorka podobným způsobem popisuje internalizátory, kteří jsou velmi citliví k druhým, opomíjejí své vlastní potřeby, jsou k sobě kritičtí a neustále na sobě pracují. Jsou to typické hodné děti, které si nedovolí projevit svou přirozenost, která by nemusela být akceptována. Bývají přehlížení a cítí se tak. Mají sklon se omlouvat za to, že potřebují pomoct.

Opačným případem jsou ale externalizátoři, kteří dokáží ztropit takový bengál, že se nikdo nestačí divit. Tyto dospělé děti emočně nezralých rodičů a dalších externalizátorů veškerou vinu svádějí na své okolí a své emoce až přehnaně ventilují. Jakmile se dostanou do stresu či úzkosti, přestávají se ovládat. Neustále si na něco stěžují. Jsou vysoce emočně nestabilní a velmi impulzivní. Bojí se toho, že budou odříznuti od svých vnějších zdrojů, na nichž závisí jejich pocit bezpečí, protože jej nedokážou najít sami v sobě.

Autorka detailně popisuje internalizátory a externalizátory tak, abyste se v nich sami dobře našli, anebo je rozpoznali ve svém okolí. Používá i konkrétní příklady ze života a pomocí otázek a úkolů učí, jak s tím vším pracovat. Jak se zbavit viny, která není vaše, jak najít kontakt se svým vlastním Já a svými potřebami i jak poznat lidi, s nimiž se budete moci cítit v bezpečí a být sami sebou. Kapitoly nabízejí možnosti, jak poznat emočně zralé osobnosti, abychom emočně nezralé jedince do svého života dále nepřitahovali, například v podobě partnerů, jak o sebe pečovat a nenechávat se vysávat lidmi, kteří si jen berou vaši pozornost, aniž by něco nabízeli na oplátku, jak si udržet zdravé hranice, anebo jak se nenechat vtáhnout do rolí, které nejsou vaše.

Knížku považuji za důležitou a určitě byla pro mě přínosná. Doporučuji.

Hodnocení: 95 %

To, jací jsou naši rodiče, nás ovlivňuje celý život. Snad nejdůležitější roli hrají v průběhu vývoje našeho charakteru, když jsme ještě malí. Ukazují nám, jak v určitých situacích reagovat, co je normální komunikace, jaké a kdy prožívat emoce a jaký mít přístup k okolnímu světu. Autorka knihy Dospělé děti emočně nezralých rodičů Lindsay C. Gibson se zaměřuje na to, jak vypadá následný život lidí, kteří neměli emočně vyspělé rodiče.

Lindsay C. Gibson je současná americká psycholožka, jež svou praxi zaměřila na práci s jedinci vychovanými emočně nezralými rodiči. Kromě soukromé praxe a vyučování na univerzitě napsala více knih právě na toto téma. Ty mohou být cenným zdrojem informací nejen pro odborníky, ale vzhledem k jednoduchému jazyku i pro laiky, kteří se o své současné osobnosti chtějí něco naučit optikou raných vztahových vzorců.

Ačkoli je kniha napsaná jen na 271 stran, její obsah pokrývá široké spektrum témat. Prvně se dozvíme, jak emočně nezralí rodiče ovlivňují životy dospělých lidí a jak je rozpoznat. Autorka popisuje 4 základní typy takových rodičů (emocionální, posedlé, odmítavé a pasivní) podle jejich nejvýraznějších vlastností. Charakterizuje způsoby, s nimiž se malé děti s nezralými rodiči vyrovnávají a pokračuje s návody do budoucna – jak se nenechat ovládnout svou minulostí a žít oproštěně od naučených rolí a představ.

Jak vlastně vypadá emočně zralý člověk? Dle autorky umí objektivně abstraktně myslet a zároveň udržovat subjektivní spojení s lidmi. Má vyvinutou identitu sebe sama, je schopný jít za svými cíli a nezneužívá k tomu druhé. Oproti tomu emočně nezralí lidé nejsou schopni sebereflexe, neustále na sebe musí poutat pozornost, jsou egocentričtí, nepřijímají odlišné názory a situace hodnotí jen se svého pohledu. Taky jsou málo odolní vůči stresu, jdou si za svým jediným cílem bez možnosti jakékoli flexibility, jednají na základě instinktů a jejich emoce jsou nestabilní a odporují si. Během života si budují silné obranné mechanismy, aby se nikdo nedostal k jejich citlivému egu, protože potom by se cítili odhaleně a bezmocně.

Aby čtenář mohl posoudit, zda jeho rodiče (či jiní lidé v okolí), patří do první nebo druhé kategorie, poskytuje Lindsay C. Gibson mnoho ilustrativních příběhů svých klientů. U každé kapitoly je také možnost odškrtat si check-list vlastností nebo zkušeností z dětství, jež jsou pro dané téma typické. Kniha tak získává opravdu praktický ráz, který zaručí, že si informace budete pamatovat a snad i je zakomponujete do svého života. Možná to bude i tím, že se některé informace opakují v průběhu knihy vícekrát, což občas může působit trochu zahcujícím dojmem.

Sama autorka zmiňuje, že si knihu může přečíst každý a bude z ní profitovat. I když bychom si často přáli, aby to bylo jinak, pravděpodobně každý z nás má okolo sebe nějakou emočně nevyspělou osobu. Ať už to je rodič, sourozenec, partner nebo kamarád. A myslím si, že po přečtení jim opravdu budeme líp rozumět.